Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4138/2010

29 Cdo 4138/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Filipa Cilečka v právní věci žalobkyně Ing. J. P., jako správkyně konkursní podstaty úpadkyně B.F.K.S., spol. s r. o., identifikační číslo osoby 25 50 42 40, zastoupené JUDr. Ilonou Chladovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Rybníček 4, PSČ 602 00, proti žalované Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 47 11 43 04, o zaplacení částky 995.359,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. května 2010, č. j. -55, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 27. května 2010, č. j. -55, potvrdil rozsudek ze dne 11. května 2009, č. j. -27, jímž Krajský soud v Brně zamítl žalobu o zaplacení částky 995.359,60 Kč s 3,5% úrokem z prodlení od 18. prosince 2003 do zaplacení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení a 2, a 2, a 2 , (dále jen „obč. zák.“) a , (dále jen „ “) – shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že pro právní posouzení věci není v daném případě podstatné, zda smlouvy o postoupení pohledávek (ze dne 3. října 2002 a 4. října 2002) uzavřené mezi úpadkyní jako věřitelkou žalované (postupitelkou) a postupnicemi RD CREDIT, s. r. o., a Pharmacy CZ, s. r. o. jsou platné, případně „zda se jedná či nikoli o účinné či neúčinné právní úkony“. Za podstatné považoval pouze to, zda a kým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávek a zda plněním označenému postupníkovi závazky žalované zanikly.

Argumentuje judikaturou Nejvyššího soudu [rozhodnutím uveřejněným pod číslem 16/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i rozsudkem ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. a ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. (jde o rozhodnutí uveřejněná pod čísly 21/2011 a 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)], zdůraznil, že oznámí-li postupitel dlužníku postoupení pohledávky a dlužník na základě tohoto oznámení splnil dluh postupníku, došlo ke splnění dluhu, i když je smlouva o postoupení pohledávky neplatná. Pro dlužníka je totiž podstatné pouze to, zda postupovaná pohledávka existuje, není však jeho věcí, kdo pohledávku vymáhá; dluh má splnit podle pokynů věřitele.

K námitce, podle níž „oznámení o postoupení nebylo za společnost úpadkyně vůči žalované učiněno osobou k tomuto úkonu oprávněnou“, dále doplnil, že „v případě, kdy bylo žalované (spolu s oznámeními o postoupení pohledávek) notářskými zápisy doloženo, že ve společnosti úpadkyně došlo ke změnám v osobě společníků a jednatele (...) a že je za ni oprávněn jednat jednatel R. K. a posléze likvidátor Ing. R. K., (...) nelze žalované přičítat k tíži, když z údajů v těchto notářských zápisech vycházela“. Prokázat opak toho, co je osvědčeno nebo potvrzeno v notářských zápisech jakožto veřejných listinách, je pak možné „jen v důkazním řízení a při jednání“; „žalovaná proto zcela oprávněně z těchto listin vycházela, o pravdivosti toho, co v nich bylo (mělo být) osvědčeno, neměla totiž pochyb“ a „jednala proto v dobré víře“.

Jde-li o výhradu, že „žalobkyně svůj žalobní návrh v průběhu řízení změnila (rozšířila) o požadavek na vyslovení neplatnosti, eventuálně neúčinnosti jednotlivých postupních smluv a dále o požadavek na zaplacení další částky ve výši 319.804,45 Kč s příslušenstvím, pak nepřipuštění této změny soudem prvního stupně, s ohledem na jeho (správné) právní závěry, bylo namístě“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , namítajíc, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvody podle ustanovení

Podle dovolatelky „odvolací soud napadeným rozsudkem rozhodl naprosto odlišně od předchozího rozhodnutí odvolacího soudu v naprosto totožné věci, kdy tento rozsudkem č. j. ze dne 29. dubna 2009 vyslovil neplatnost uvedených právních úkonů“. V něm dovodil, že „R. K. nebyl v době, kdy jako statutární orgán (jednatel) pozdější úpadkyně uzavřel jejím jménem smlouvy o postoupení pohledávek, jednatelem této společnosti, poněvadž pokud řádně nenabyl jeden z převáděných obchodních podílů (obchodní podíl společníka MUDr. M. B.), nestal se jediným společníkem této společnosti a nebyl oprávněn učinit rozhodnutí jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady, kterým se jmenoval jednatelem společnosti“. „Stejně tak nebyl ani oprávněn rozhodnout o zrušení společnosti s likvidací a jmenování likvidátora“. „Jednání R. K. a R. K. tak pozdější úpadkyni nezavazuje“ a plnila-li žalovaná na základě oznámení o postoupení pohledávek učiněných těmito osobami vůči postupníkům, pohledávky úpadkyně tímto plněním nezanikly.

Dovolatelka se neztotožňuje ani se závěrem odvolacího soudu, podle něhož „plnila-li žalovaná na základě výše uvedených smluv o postoupení pohledávek třetím osobám, toto její chování požívá v souladu se zásadami poctivého obchodního styku právní ochrany“, neboť „ustanovení § 255 obchodního zákoníku na posuzovaný případ nedopadá“. Naopak „jednání osoby, která vystupovala jako likvidátor právnické osoby, ač jím nebyla“ je podle dovolatelky „nutné posoudit podle ustanovení § 33 odst. 2 obč. zák.“

Konečně nesouhlasí ani s postupem soudu prvního stupně, který usnesením ze dne 4. května 2009, č. j. -26, „zamítl“ změnu žaloby z důvodu hospodárnosti řízení. Podáním ze dne 4. května 2009 se přitom dovolatelka domáhala, aby byl „doplněn žalobní petit současně také o určení neplatnosti právních úkonů“ a „rozšířena žaloba o částku 319.804,45 Kč“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu „v plném rozsahu zrušil“.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Z ustanovení a odst. 3 se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Ze shora uvedených důvodů není způsobilá založit přípustnost dovolání námitka, jíž dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , když vytýkaná vada řízení, podle níž soud nesprávně nepřipustil změnu žaloby, kterou se žalobkyně domáhala rozšíření žalobního petitu o další nároky, podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnuje (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2006, sp. zn. ).

Na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nelze usuzovat ani z pohledu námitky, podle níž odvolací soud ve svém předchozím rozhodnutí „v naprosto totožné věci“ vyslovil neplatnost právních úkonů (rozuměj smluv o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek) učiněných R. K. jakožto jednatelem společnosti a poté Ing. R. K. jako likvidátorem společnosti. Je tomu tak již proto, že zmíněné rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 29. dubna 2009, č. j. -68, Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 15. února 2011, sp. zn. , zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, pak zcela respektuje (viz přiléhavý odkaz odvolacího soudu na rozhodnutí uveřejněná, byť i následně, pod čísly 16/2004, 61/2010 a 21/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) judikaturu Nejvyššího soudu k výkladu ustanovení § 526 obč. zák.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalované podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu