Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3483/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně O. K. D. C. mont s. r. o. se sídlem Ostrava-Jih, Pavlovova 3059/40, zastoupené Mgr. Petrem Kučerou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Na Hradbách 2632/18, proti žalovaným 1)Ing. A. M., 2) M. M. a 3) Ing. P. M., o zaplacení částky 571.165,50 Kč, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. dubna 2010, č. j. -231, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 18. září 2009, č. j. -190, zamítl žalobu o zaplacení částky 115.302,60 Kč se specifikovaným příslušenstvím (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovaným 582.292,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a vzájemnou žalobu o zaplacení dalších 1,112.018,50 Kč zamítl (výrok III.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu a o soudním poplatku (výroky IV. - VII.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. dubna 2010, č. j. -231, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II., jakož i v akcesorických výrocích IV. - VII., a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Každé podání, tedy i dovolání, posuzuje soud podle jeho obsahu ( ). Ač žalobkyně v dovolání uvádí, že jím napadá rozhodnutí odvolacího soudu jako celek, z obsahového vylíčení dovolacích námitek je jednoznačné, že její dovolání směřuje jen proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. ukládající žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným na smluvních pokutách 571.165,50 Kč (částka 11.127,- Kč, která je součástí celkové přiznané částky 582.292,50 Kč, představuje bezdůvodné obohacení získané žalobkyní na úkor žalovaných; proti této části rozhodnutí žalobkyně žádné konkrétní námitky nevznáší, a i kdyby tomu tak bylo, přípustnost dovolání by byla podle vyloučena).

Dovolání žalobkyně proti části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl v rozsahu částky 571.165,50 Kč potvrzen výrok II. rozsudku soudu prvního stupně, není přípustné podle , , v platném znění - dále jen „ “, a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Z hlediska přípustnosti dovolání podle je tak bez významu námitka žalobkyně, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) se nezabýval jejími návrhy na doplnění dokazování za účelem zjištění „hodnoty jednotlivých vad díla“, které považovala za rozhodující pro posouzení, zda výkon práva na zaplacení smluvních pokut je či není v souladu s dobrými mravy. Tato výhrada vystihuje dovolací důvod podle , jímž lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci. Vady řízení však samy o sobě - i kdyby byly dány - přípustnost dovolání nemohou založit, nejsou-li bezprostředním důsledkem řešení právních otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo; a tak tomu v dané věci nebylo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. srpna 2006, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. či ze dne 28. února 2008, sp. zn. ).

Přípustnost dovolání podle nemohou založit ani výtky žalobkyně, že soudy hodnotily platnost ujednání o smluvních pokutách paušálním způsobem a že se nezabývaly tím, zda jednotlivé ujednání o smluvní pokutě je či není v rozporu s dobrými mravy z hlediska její výše ve vztahu ke konkrétní zajišťované povinnosti a z hlediska závažnosti porušení smluvní povinnosti včetně tím vzniklých následků. Jak totiž vyplývá z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soud zcela ztotožnil a v plném rozsahu na ně odkázal, otázku platnosti sjednaných smluvních pokut soud prvního stupně posuzoval přiléhavě podle obč. zák. ve spojení s obč. zák., podrobně se jí zabýval a jeho rozhodnutí je v souladu s judikaturou dovolacího soudu, na niž ostatně i odkázal.

Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, dovolací soud je odmítl ( věty první a ).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , 151 odst. 1 a za situace, kdy žalovaným, kteří by měli právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 26. července 2011 JUDr. Blanka M o u d r á, v. r. předsedkyně senátu