Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3510/2010

U S N E S E N Í

a) Ing. J. Z.

,

b) Prof. RNDr. J. H., c) RNDr. T. H., d) MUDr. M. H.,

a

e) M. H.,

všech zastoupených JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, proti žalované

České republice – Úřadu pro zastupování ve věcech majetkových

, se sídlem v Praze 10, Kodaňská 1441/46, o určení vlastnictví, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. března 2010, č.j. -115, takto:

I. Dovolání žalobců

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Brně (dále již „soud prvního stupně“) v pořadí druhým rozsudkem ze dne 2. dubna 2008, č.j. -89, zamítl žalobu na určení, že vlastníkem id. 1/3 nemovitostí blíže specifikovaných v rozsudečném výroku je žalobce (výrok I.), a dále žalobu, aby bylo určeno, že D. H. byla ke dni své smrti, tedy k 13.8.1998, vlastnicí id. 1/3 těchže nemovitostí jako ve výroku I. (výrok II.). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobců Krajský soud v Brně (dále již „odvolací soud“) v záhlaví uvedeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jen tak, že se zamítá žaloba na určení, že vlastníkem id. 1/3 nemovitostí uvedených v tomto výroku je žalobce a/ (výrok I.), ve zbylém rozsahu rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Dovodil, že omyl žalobce a) a D. H. při uzavření posuzované kupní smlouvy ze dne 20.12.1991, kterou převedli na žalovanou předmětné nemovitosti, nelze hodnotit jako omluvitelný omyl, který by odůvodňoval neplatnost učiněného právního úkonu. Dále uzavřel, že již samotným podpisem dotčené kupní smlouvy ze dne 20.12.1991 jeho účastníky nastaly i její věcněprávní účinky, aniž by bylo třeba se zabývat otázkou věcněprávních účinků smluv v souvislosti s následnými změnami právní úpravy převodu nemovitostí.

Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání. Jeho přípustnost dovozují z ustanovení , pokud směřuje do výroku I., a z ustanovení , ve vztahu k ostatním výrokům a dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladu ustanovení Dovolatelé zpochybňují závěr odvolacího soudu o tom, že již samotným podpisem dotčené kupní smlouvy ze dne 20.12.1991 jeho účastníky nastaly i její věcněprávní účinky. Dovolatelé navrhli zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná se v podaném vyjádření k dovolání ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení , neboť napadeným výrokem I. rozsudku odvolacího došlo jen ke zpřesnění výroku rozsudku soudu prvního stupně tak, aby byl v souladu s žalobou, aniž by tím odvolací soud rozhodl o něčem jiném než soud prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.2.2001, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod číslem SJ 87/2001). Dovolání není přípustné i podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení , když rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.

Otázku doby nabyti vlastnického práva při smluvním převodu nemovité věci, je třeba posuzovat podle zákona platného a účinného v době uzavření smlouvy (srov. obč. zák. po novele provedené a např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. března 2005, sp. zn. , in www.nalus.usoud.cz). Podle ustanovení obč. zák. před uvedenou novelou, která toto ustanovení změnila s účinností k 1. 1. 1992, nebylo třeba k nabytí vlastnického práva při smluvním převodu nemovité věci do „socialistického vlastnictví“ registrace smlouvy státním notářstvím. V projednávané věci se jednalo o právní posouzení otázky, zda bylo ustanovení obč. zák. před novelou dotčenou článkem 11 d, která nabyla účinnosti 8.2.1991. Věc není třeba posuzovat podle y ČSFR ve znění ústavního , který nabyl účinnosti 23.4.1990, (jak nesprávně argumentují dovolatelé), neboť ten byl zrušen ustanovením ústavního , platným v době uzavření předmětné smlouvy v prosinci 1991. Z ustanovení ústavního (stanovícího, že zákony a jiné právní předpisy musí být uvedeny do souladu s d nejpozději do 31. prosince 1991, a dále, že tímto dnem pozbývají účinnosti ustanovení, která s d nejsou v souladu) nepochybně vyplývá, že základních práv a svobod nezamýšlela způsobit důsledky neústavnosti zákonných a podzákonných právních předpisů a jejich jednotlivých ustanovení okamžitě, ale chtěla je do určité doby oddálit tak, aby byla poskytnuta možnost je napravit legislativní cestou. Po tuto přechodnou dobu (zajisté i z důvodu zachování právní jistoty) zákony a právní předpisy s u rozporné nepozbyly své platnosti ani účinnosti. Šlo tu o vědomý odklad účinnosti ve specifické oblasti podústavních norem, když novela důležitých základních předpisů, mezi nimi i , se stala účinnou od 1.1.1992, tedy tak, aby nedošlo ani na okamžik k protiústavnosti těch ustanovení, která s d nebyla v souladu. Ustanovení obč. zák. (ve znění před novelou provedenou ) bylo tedy v době sepsání smlouvy účastníků z 20.12.1991 platné a účinné. Právní názor dovolatelů, že přesto nemělo být aplikováno, je neopodstatněný, neboť popírá zásadu právního řádu, že zákony musí být dodržovány. Kdyby základních práv a svobod, případně ústavní zamýšlely učinit dané zákonné ustanovení neúčinným okamžikem své vlastní účinnosti, nebylo by do tohoto ústavního zákona pojato jeho ustanovení (srov. analogicky rozsudek Vrchního soudu ze dne 22.11.1995, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 25/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a per analogiam, když podmínky pro použití v posuzované věci splněny nebyly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. července 2011

JUDr. Pavel Vrcha , v. r.

předseda senátu