Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 4541/2009

33 Cdo 4541/2009

U S N E S E N Í

Pražské vodovody a kanalizace, a. s.

Mgr. P. K.

, zastoupené JUDr. Markem Pilátem, advokátem se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15, o zaplacení 273.069,- Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě žalované o zaplacení 260.789,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10  pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2009, č. j. -102, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalované na nákladech dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marka Piláta, advokáta se sídlem v Praze 2, Na Slupi 15.

O d ů v o d n ě n í:

Každé podání, tudíž i dovolání, je nutné posuzovat podle jeho obsahu. Z obsahu dovolání žalobkyně se podává, že směřuje pouze proti té části rozhodnutí, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek, kterým soud prvního stupně rozhodl o vzájemné žalobě. Proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části zamítající žalobu žalobkyně o zaplacení 273.069,- Kč s příslušenstvím totiž žalobkyně žádné konkrétní námitky neuplatňuje.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. května 2009, č. j. -102, kterým byl potvrzen rozsudek ze dne 9. července 2008, č. j. -66, jímž Obvodní soud pro Prahu 10 uznal žalobkyni povinnou zaplatit žalované 260.789,- Kč se zde specifikovaným příslušenstvím, není přípustné podle , ,  ve  znění účinném do 30. 6. 2009 - dále jen „ “ - (srovnej čl. II bod 12. ), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá z hlediska kritérií  po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž zásadně jen důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uplatnění dovolacího důvodu podle , který míří proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud při svém rozhodování vycházel, je v případě dovolání přípustného podle vyloučeno; při úvahách o přípustnosti dovolání podle musí proto dovolací soud vycházet ze skutkového stavu, na němž spočívá právní posouzení věci odvolacím soudem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2002, usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 130/2006, a ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. ).

Bez významu je proto námitka žalobkyně, že odvolací soud při rozhodování nevzal v úvahu, že „žalovaná si byla vědoma a byla přesvědčena, že není povinna plnění poskytnout“.

Ani žalobkyní namítaná vada řízení (tj. že odvolací soud porušil princip neúplné apelace, jestliže v rozporu s ustanovením přihlížel k nově navrhovaným důkazům) - i kdyby byla dána - nemůže být pro posouzení přípustnosti dovolání relevantní, neboť nemá přesah do roviny zásadního posouzení procesních předpisů, resp. otázka, zda je či není takové vady, nevychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesně právního předpisu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2005, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. , ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. , ze dne 28. 2. 2008, sp. zn. , a ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. ).

Prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu uvedeného v zpochybnila žalobkyně závěr odvolací soudu, že se přijetím částky 260.789,- Kč na úkor žalované bezdůvodně obohatila a je povinna jí toto obohacení vydat. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že zjištěný skutkový stav věci neměl být poměřován ustanoveními o bezdůvodném obohacení, neboť vztah mezi účastnicemi je vztahem mezi odběratelem a dodavatelem, který je upraven samostatně , o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. , a v něm uváděná dřívější rozhodnutí Nejvyššího soudu navíc namítá, že nemohlo jít o plnění bez právního důvodu, jestliže jí žalovaná částku 260.789,- Kč poskytla, přestože věděla (byla přesvědčena), že k tomu není povinna. Aplikoval-li odvolací soud na zjištěný skutkový stav věci ustanovení obč. zák., rozhodl v rozporu s hmotným právem.

Podle , (dále již jen „obč. zák.“) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Jedná se o závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení není vázána na zavinění na straně obohaceného a ani na jeho protiprávní jednání. O plnění bez právního důvodu jde, jestliže právní důvod k plnění od počátku vůbec neexistoval.

Ze smluvního vztahu mezi žalobkyní jako provozovatelem vodovodu a kanalizace a žalovanou jako odběratelem vyplývá pro žalobkyni povinnost dodávky vody a pro žalovanou povinnost za odebrané množství vody uhradit vodné a stočné.

Podle je množství dodané vody měřeno vodoměrem (stanoveným měřidlem podle zvláštních právních předpisů); vodoměrem registrované množství dodané vody je pak podkladem pro vyúčtování dodávky (fakturaci) vody.  V je pak upraven postup při stanovení množství dodané vody v případech nefunkčnosti vodoměru.

Soudy obou stupňů vycházely v posuzovaném případě ze zjištění, že v rozhodném fakturačním období, tj. v období od 21. 5. 2002 do 23. 6. 2003, žalovaná neodebrala vodoměrem zaznamenané množství vody, neboť vodoměr instalovaný v odběrném místě H. v P. byl nefunkční, respektive v důsledku poruchy zaznamenal množství dodané vody nesprávně. Množství dodané vody bylo proto stanoveno podle , o vodovodech a kanalizacích. Za takto určené množství dodané vody v předmětném období náleží žalobkyni vodné (a stočné) ve výši 12.280,- Kč. Přestože žalovaná vodu v hodnotě 260.789,- Kč od žalobkyně ve skutečnosti neodebrala, uhradila jí dne 10. 1. 2006 částku ve výši 273.069,- Kč, kterou jí žalobkyně za (údajný) odběr vody vyfakturovala. Tato skutková zjištění, z nichž soudy obou stupňů vycházely, žalobkyně v dovolání nezpochybnila (s přihlédnutím k přípustnosti dovolání podle ani zpochybnit nemohla).

Na podkladě uvedených zjištění odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) dovodil, že částku 260.789,- Kč plnila žalovaná žalobkyni bez právního důvodu, neboť žalobkyni zaplatila za dodávku určitého množství vody, které jí ve skutečnosti dodáno nebylo. Tento závěr neodporuje hmotnému právu. Přestože jde o právní vztah založený smlouvou o dodávce vody a odvádění odpadních vod, kdy způsob měření provozovatelem dodané a odběratelem odebrané vody je stanoven speciálním právním předpisem ( ), neupravuje tento předpis postup v situaci, kdy odběratel provozovateli zaplatil za vodu, kterou ve skutečnosti neodebral, tedy plnil mu bez právního důvodu. Je-li plněno bez právního důvodu, vzniká tomu, komu bylo plněno (v dané věci žalobkyni) bezdůvodné obohacení, neboť neoprávněně získal majetkovou hodnotu (neposkytl ekvivalent plnění), a to na úkor jiného (v dané věci žalované), v jehož majetkových poměrech se tato změna projevila negativně. Za situace, kdy dodávka vody byla žalované žalobkyní nesprávně fakturována (vyúčtovaná částka nekorespondovala s množstvím dodané vody), je  irelevantní, zda žalovaná byla či nebyla subjektivně přesvědčena o tom, zda vyfakturovanou částku žalobkyni uhradit. Povinnost k vydání bezdůvodného obohacení nastupuje, jestliže k vrácení neoprávněně získané majetkové hodnoty nemůže dojít v rámci konkrétního právního vztahu mezi účastníky podle příslušných ustanovení, jež se na daný právní poměr vztahují. O takový případ jde  v posuzované věci, kdy jak již bylo výše zmíněno - , v jehož rámci byl založen smlouvou o dodávkách vody a odvádění odpadních vod právní vztah účastnic - vydání bezdůvodného obohacení neupravuje. Námitka žalobkyně, že odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem, pakliže poměřoval zjištěný skutkový stav věci ustanovením o bezdůvodném obohacení (a jeho rozhodnutí je tudíž zásadně právně významné), nemůže obstát.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud je proto podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a Žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalované náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 10.000,- Kč ( , bod. 5 ve spojení s , ve spojení s a , v platném znění), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč ( a a 3 , v platném znění) a z částky 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a náhrad odvést podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 28. června 2011

JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.

předsedkyně senátu