Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4597/2010

U S N E S E N Í

České spořitelny, a.s.

I. Š.

, zastoupené Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168 - „Na Rybárně“, pro 392.441,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 17. června 2009, č. j. - 198, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání povinné proti shora označenému usnesení Krajského soud v Brně, pobočky ve Zlíně, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 6. 2007, č. j. E 3320/96 - 104 (jímž byl zamítnut návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí a bylo rozhodnuto o nákladech tohoto řízení) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle , odst. 2 ve spojení s a nebylo shledáno přípustným ani podle , odst. 2 ve spojení , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II, bod 12 , jímž se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony), neboť rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí zaujal a odůvodnil závěr, že argumentace obč. zák., je v exekučním (vykonávacím) řízení nepřípadná, jelikož z hlediska eventuální existence rozporu s dobrými mravy lze posuzovat pouze výkon práv a povinností (formou právních úkonů či faktického chování) účastníků občanskoprávních vztahů, nikoli správnost rozhodnutí soudu; to je aktem aplikace práva, v jejímž rámci soud v nalézacím řízení posuzuje, zda k případnému rozporu s morálními pravidly při výkonu práv a povinností v hmotněprávních vztazích došlo. Podání návrhu na nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) naproti tomu není výkonem práva ve smyslu obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2003, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 5. března 2009, sp. zn. ). Věcnou správnost exekučního titulu není exekuční soud oprávněn přezkoumávat, jelikož jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2008, sp. zn. , ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).Povinná ve svém dovolání - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. ) - uplatnila rovněž dovolací důvod podle (když namítá, že soudy neprovedly jí navržené důkazy) a dovolací důvod podle (když podrobuje kritice skutková zjištění, z nichž usnesení odvolacího soudu vychází, zejména závěr, že neprokázala své tvrzení o tom, že podala odpor proti platebnímu rozkazu, který je v dané věci exekučním titulem). K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle , však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srov. též právní názory vyjádřené v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132, nebo v usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130).Pokud pak povinná namítá nesprávné právní posouzení věci [ ] v závěru odvolacího soudu, že jen doručené podání mohlo mít účinky odporu, a v této souvislosti namítá, že „procesní předpis () výslovně umožňuje činit podání předáním k poštovní přepravě“, je třeba odkázat na odbornou literaturu i ustálenou judikaturu soudů, která dovodila, že „podání učiněné písemně má bez dalšího procesní účinky, jakmile bylo doručeno nebo jinak došlo soudu“ (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I. až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1600 s., str. 269, či rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 23. listopadu 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy číslo 2, ročník 2007, str. 77, jež je na posuzovaný případ analogicky použitelné).Dovolání proti výroku o nákladech řízení není přípustné; ustanovení , a přípustnost dovolání v takovém případě nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Dovolání není přípustné ani podle , neboť usnesení o nákladech výkonu rozhodnutí (kromě toho, že není měnícím ani potvrzujícím) není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně usnesení téhož soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 1997 pod číslem 88).Protože dovolání povinné směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , části věty před středníkem , neboť povinná s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a oprávněné v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.předsedkyně senátu