Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4713/2009

U S N E S E N Í

ZEPTER INTERNATIONAL s.r.o.,

P. Š.

, zastoupenému JUDr. Radkem Foralem, advokátem se sídlem v Napajedlech, Masarykovo nám. 220, pro 23.518,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. května 2009, č. j. - 20, takto:

Dovolání

se odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 18. 2. 2009, č. j. - 9, jímž Okresní soud v Přerově nařídil podle vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 5. 9. 1995, č. j. - 7, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 23.518,- Kč s příslušenstvím a nákladů předcházejícího řízení ve výši 2.084,- Kč, a dále podle vykonatelného usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 8. 1999, č. j. - 4, k uspokojení pohledávky oprávněného, představující náklady předcházejícího řízení ve výši 2.022,- Kč, a nákladů exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil Mgr. Jaroslava Homolu, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-město. Odvolací soud měl všechny předpoklady pro nařízení exekuce podle , ve znění účinném do 30. 10. 2009, za splněné a nepřisvědčil námitce povinného, že citovaný platební rozkaz není formálně vykonatelný z důvodu, že mu nikdy nebyl doručen (a pokud mu doručen byl, že proti němu podal odpor, protože s oprávněným žádnou smlouvu neuzavřel), neboť oprávněným předložený stejnopis exekučního titulu je opatřen doložkou právní moci, podle níž se stal pravomocným dne 30. 9. 1995; tento předpoklad proto krajský soud vzal za prokázaný, jelikož podle sdělení soudu prvního stupně byl nalézací spis sp. zn. již skartován. Dále odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že druhým exekučním titulem je pravomocné a vykonatelné usnesení Okresního soudu v Přerově ze dne 9. 8. 1999, č. j. - 4, jímž byl podle téhož platebního rozkazu (prvního exekučního titulu) nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného k uspokojení téže pohledávky oprávněného a nákladů tohoto výkonu ve výši 2.022,- Kč, které nabylo právní moci dne 24. 9. 2003, přičemž formální (ani materiální vykonatelnost) tohoto rozhodnutí nebyla v odvolacím řízení zpochybněna (usnesením Okresního soudu v Přerově ze dne 25. 11. 2003, č. j. , pravomocným dne 20. 3. 2004, byl výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného podle zastaven). Povinným vznesenou námitkou promlčení vymáhané pohledávky se odvolací soud nezabýval s odůvodněním, že je relevantní až v řízení o zastavení exekuce.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Namítá, že v daném případě došlo k závažnému pochybení Okresního soudu v Přerově tím, že nalézací spis „čj.“ Ro 728/1995 skartoval před uplynutím skartační lhůty, čím mu byla odňata možnost prokázat jeho tvrzení, že mu předmětný platební rozkaz nebyl nikdy řádně doručen do vlastních rukou a že z tohoto důvodu nemohl nabýt právní moci, takže se o jeho existenci dozvěděl až z usnesení o nařízení exekuce. Okolnost, že nalézací spis již neexistuje, a nelze tudíž zjistit, kdo platební rozkaz (pokud vůbec) převzal, nemůže jít k tíži povinného, který nijak nepochybil ani se nedopustil porušení zákona. Za této situace nelze podle názoru povinného vycházet formálně z vyznačené doložky právní moci, a to i s přihlédnutím k tomu, že zpochybňuje existenci pohledávky oprávněného co do důvodu i výše. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

Oprávněný se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby bylo jako nedůvodné zamítnuto.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (článek II, bod 12. části první ) a po přezkoumání věci podle dospěl k závěru, že dovolání není podle , odst. 2, ve spojení s a přípustné.

Ačkoliv dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dospět nelze.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím - jako v projednávaném případě - usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně nařídil exekuci, je dovolání ve smyslu ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „exekuční řád“), přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá posoudit přípustnost dovolání již jen podle , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině dovolacím důvodem podle , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V posuzované věci je exekučním titulem mimo jiné platební rozkaz Okresního soudu v Přerově ze dne 5. 9. 1995, č. j. - 7, jímž žalovanému (povinnému) byla uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 23.518,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení a na nákladech řízení částku 2.084,- Kč, to vše do 15 dnů od jeho doručení. Z obsahu spisu přitom vyplývá, že stejnopis tohoto rozhodnutí předložený oprávněným byl opatřen doložkou právní moci (vyznačenou dnem 30. 9. 1995). Z připojeného spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. , se dále podává, že k návrhu oprávněného ze dne 19. 7. 1999, doručenému soudu dne 27. 7. 1999, byl usnesením tohoto soudu ze dne 9. 9. 1999, č. j. - 4, (druhý exekuční titul) nařízen výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného podle téhož platebního rozkazu vydaného Okresním soudem v Přerově ze dne 5. 9. 1995, č. j. - 7, k uspokojení totožné pohledávky oprávněného, nákladů předcházejícího řízení ve výši 2.084,- Kč a nákladů tohoto výkonu ve výši 2.022,- Kč, které nabylo právní moci 24. 9. 2003, aniž povinný (jemuž bylo předáno soudním vykonavatelem dne 8. 9. 2002) proti němu podal odvolání. Při nařízení tohoto výkonu vycházel Okresní soud v Přerově z potvrzení o vykonatelnosti předmětného platebního rozkazu vyznačeného soudem na návrhu podaném oprávněným ( ).

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 25. května 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2005, pod číslem 167, uzavřel, že doložka vykonatelnosti, jíž je opatřen stejnopis rozhodnutí ( ), má charakter veřejné y, a že tedy potvrzuje pravdivost údajů v ní uvedených. Namítá-li povinný její obsahovou nesprávnost, je povinen ke svým tvrzením nabídnout důkazy. V odůvodnění tohoto rozhodnutí pak Nejvyšší soud vysvětlil, že oprávněný vykonatelnost titulu osvědčí již samotným předložením rozhodnutí opatřeného doložkou vykonatelnosti. V odůvodnění usnesení ze dne 17. února 2010, sp. zn. , Nejvyšší soud dále uvedl, že namítl-li povinný obsahovou nesprávnost doložky právní moci, musí svá tvrzení prokázat a tedy předně k nim nabídnout důkazy; nestalo-li se tak, měl být o této své důkazní povinnosti podle poučen.

Námitka dovolatele, že v daném případě došlo k závažnému pochybení Okresního soudu v Přerově tím, že nalézací spis „čj.“ Ro 728/1995 skartoval před uplynutím skartační lhůty, čím mu byla odňata možnost prokázat jeho tvrzení, že mu předmětný platební rozkaz nebyl nikdy řádně doručen do vlastních rukou a že z tohoto důvodu nemohl nabýt právní moci, takže se o jeho existenci dozvěděl až z usnesení o nařízení exekuce, není způsobilá přípustnost dovolání podle shora uvedených ustanovení založit, neboť pro rozhodnutí odvolacího soudu neměla žádný význam.

V tomto ohledu je třeba poukázat na to, že povinný v odvolání připustil, že podkladový platební rozkaz mu doručen byl s tím, že v takovém případě proti němu podal odpor (protože s oprávněným žádnou smlouvu neuzavřel), a že v předchozím řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově vedeném pod sp. zn. byl k návrhu oprávněného nařízen usnesením tohoto soudu ze dne 9. 9. 1999, č. j. - 4, (druhý exekuční titul) výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného, a to podle téhož platebního rozkazu (první exekuční titul) k uspokojení totožné pohledávky oprávněného, nákladů předcházejícího řízení ve výši 2.084,- Kč a nákladů tohoto výkonu ve výši 2.022,- Kč, které povinnému bylo předáno soudním vykonavatelem dne 8. 9. 2002, kdy se o existenci podkladového platebního rozkazu dozvěděl, a proti tomuto usnesení odvolání nepodal. Pokud tedy povinný namítá, že se o existenci vydaného platebního rozkazu dozvěděl až z usnesení o nařízení exekuce v dané věci, není tato jeho námitka pravdivá, neboť neodpovídá obsahu připojeného spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. . V daném exekučním řízení pak povinný sice namítal, že podkladový platební rozkaz mu nebyl nikdy doručen a že tak nenabyl právní moci, avšak toto své tvrzení nijak blíže nezdůvodnil (neuvedl žádný důvod, proč mu doručen nebyl - např. proto, že se v době doručování v místě doručování nezdržoval), ani k němu neoznačil žádné důkazy. Přitom v předchozím řízení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného vycházel soud z potvrzení o vykonatelnosti předmětného platebního rozkazu vyznačeného soudem na návrhu podaném oprávněným ( ) a v daném exekučním řízení ze stejnopisu podkladového platebního rozkazu opatřeného doložkou právní moci. I když tedy povinný zpochybnil (ovšem jen v daném, nikoli v předchozím řízení) obsahovou nesprávnost doložky právní moci, kterou nalézací soud vyznačil na exekučním titulu (platebním rozkazu) podle jednacího řádu pro okresní a krajské soudy (přičemž při záznamu o právní moci platebního rozkazu musel vycházet z dokladů o jeho doručení účastníkům) a která má charakter veřejné y ( ), neunesl v tomto ohledu důkazní břemeno, a to ani v rovině tvrzení, a tím méně pak v rovině jeho průkazu. Ze všech shora uvedených důvodů proto platí, že oprávněný právní moc a vykonatelnost titulu (platebního rozkazu) osvědčil. Jen pro úplnost je možno dodat, že povinný námitku, že jej odvolací soud měl o jeho důkazní povinnosti podle poučit, v dovolání neuplatnil, a i kdyby tak učinil, zakládalo by to jen vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci podle , jíž by se však dovolací soud mohl zabývat jen v případě přípustného dovolání (srov. ).

Zpochybňuje-li dovolatel existenci pohledávky oprávněného, napadá tak věcnou správnost podkladového platebního rozkazu. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud ve výkonu rozhodnutí (exekuci) není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, neboť jeho obsahem je vázán a je povinen z něj vycházet (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Protože není důvodu pro závěr, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu , není dovolání proti němu podle , odst. 2, ve spojení s a přípustné. Nejvyšší soud je proto podle , věty první, a odmítl, aniž bylo zapotřebí se zabývat dalšími námitkami v dovolání.

O nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.předsedkyně senátu