Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1002/2011

29 Cdo 1002/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce J.D., zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem, se sídlem v Příbrami 1, Zahradnická 140, PSČ 261 01, proti žalované JUDr. L. D.,jako správkyni konkursní podstaty úpadkyně České banky, akciové společnosti Praha - v likvidaci, identifikační číslo osoby 45313318, zastoupené JUDr. Irenou Hruškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Žitná 1633/47, PSČ 110 00, o určení pravosti pohledávky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. prosince 2010, č. j. -198, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 20. ledna 2010, č.j. -172, zamítl Městský soud v Praze žalobu, kterou se žalobce (J. D.) domáhal vůči žalované (správkyni konkursní podstaty úpadkyně České banky, akciové společnosti Praha - v likvidaci - dále též jen „banka“), určení, že pohledávka žalobce, přihlášená do konkursního řízení vedeného na majetek úpadkyně, je zjištěna co do nároku, důvodu a výše v částce 1,124.499,78 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že nebyl důvod přihlédnout k žádnému z důkazů, jež byly v řízení provedeny po skončení prvního jednání ve věci.

K (ne)platnosti žalobcova pokynu z 30. ledna 1996 odvolací soud (poukazuje na ustanovení , obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2002) uzavřel, že na základě důkazů, k nimž bylo možno v řízení přihlédnout, je se soudem prvního stupně zajedno v tom, že žalobce požádal pokynem z 30. ledna 1996 pozdější úpadkyni, aby z jeho specifikovaného účtu (zřízeného jako technický účet ke vkladovému účtu) převedla spornou částku na (v pokynu) specifikovaný účet jiné osoby. K tomu dodal, že žalobcově tvrzení, že šlo o pokyn, jímž by se banka neměla řídit, ani potud nelze přisvědčit.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení , (dále též jen „ “) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje dovolatel řešení otázky spočívající v tom, že „platnou žádostí o převedení finančních prostředků může být jen žádost, která je jednoznačná, jasná a srozumitelná a která obsahuje jasné označení účtu, ze kterého má být částka odepsána, jasná výše částky, která je předmětem převodu a jasné označení účtu, na který má být částka připsána, dále žádost o převedení finančních prostředků musí obsahovat podpis žadatele a datum vyhotovení žádosti“.

Odvolacímu soudu dovolatel vytýká, že se v rozhodnutí jednoznačně nevypořádal s otázkou platnosti pokynu, který učinil 30. ledna 1996 a že poukaz odvolacího soudu na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. srpna 2009, sp. zn. (jde o rozhodnutím uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2010, pod číslem 69), je nepřiléhavý (jeho právní věta platnost příkazu neřeší). Dále dovolatel uvádí, že platností tohoto právního úkonu se zabýval odvolací soud v předchozím rozsudku (z 23. února 2006), z jehož závěrů plyne, že pokyn podepsal jako nevyplněný tiskopis.

Dovolatel (ač zastoupen advokátem) dovolací argumentaci výslovně nepřipíná k žádnému z dovolacích důvodů taxativně vypočtených v a 3 , posuzováno podle obsahu je však dovolání kritikou správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem, jíž je vyhrazen dovolací důvod dle

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné jen podle ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam)

Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Otázku, kterou dovolatel předkládá dovolacímu soudu k řešení, zodpověděl odvolací soud v mezích ustavených závazným právním názorem obsaženým ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2009, sp. zn. , ohledně zákonné koncentrace řízení. Skutkový předpoklad, na kterém dovolatel buduje dovolací argumentaci (totiž, že pokyn podepsal jako nevyplněný tiskopis), není součástí skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí. Zpochybnění skutkových závěrů odvolacího soudu je pak vyhrazen dovolací důvod uvedený v , který dovolatel u dovolání, jehož přípustnost může být založena jen prostřednictvím , nemá k dispozici (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130).

Nejvyšší soud proto podané dovolání odmítl podle a jako nepřípustné.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. června 2011

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu