Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4607/2008

26 Cdo 4607/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců: a) RNDr. D. K., b) Bc. J. Č., c) K. M., d) L. M., e) O. D., f) P. H., g) M. Š., h) M. V. 219, i) I. V., j) A. S., k) H. Š., l) R. Š.,a m) Společenství bytových jednotek bytového domu Svatý Jan 219, Ú., IČ: 2177165, všech zastoupených Mgr. Evou Tykalovou, advokátkou se sídlem v Praze 1,Vodičkova 28,proti žalovanému STAVEBNÍK – stavební bytové družstvo, IČ: 25652541, se sídlem v Praze 5, Wassermannova 1038, zastoupenému JUDr. Robertem Jehne, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 32, o vyklizení společných prostor, vedené u Okresního soudu Praha–západ pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 22. července 2008, č. j. -115, takto:

č. j. -71, uložil žalovanému, aby „vyklidil místnost označenou v prohlášení vlastníka budovy, a to Stavebník – Stavební bytové družstvo, ze dne 24. 2. 2004 jako společná část domu – strojovna výtahu o výměře 34,8 m2 nacházející se ve 4. nadzemním podlaží domu č. p. 219, nacházejícího se na pozemku č. st. 341 o výměře 360 m 2, zapsaného pro obec Ú., katastrální území Ú., u Katastrálního úřadu, katastrální pracoviště P. na LV č. 420, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku“, a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem

ze dne 22. 7. 2008, č. j. -115, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil

a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.

Žalobci navrhli, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (Čl. II, bod 12. tohoto zákona) - dále jen „ ” a ve znění uvedené novely.

Dovolání bylo podáno včas subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení, řádně zastoupeným, není však přípustné. Ustanovení přípustnost nezakládá, neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení  a odst. 3 , neboť rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím po právní stránce zásadního významu.

Napadený rozsudek je založen na právním názoru, že žalovanému nesvědčí právo nájmu ke strojovně výtahů, která je podle a 2 a , jímž se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), společnou částí domu, náležející do podílového spoluvlastnictví vlastníků bytových a nebytových jednotek v témže domě, určenou ke společnému užívání vlastníků jednotek. Dům byl původně ve vlastnictví žalovaného, který prohlášením vlastníka z  23. 2. 2004 vydaným podle uvedeného zákona určil, které části domu se stanou bytovými  (celkem 11) a nebytovými jednotkami (celkem 4) a které se stanou společné vlastníkům těchto jednotek – společnými částmi domu (v jejich výčtu je u strojovny výtahů uvedeno, že je v držbě a výlučném užívání vlastníka domu). Žalovaný pak převedl bytové  a nebytové jednotky spolu s příslušným spoluvlastnickým podílem ke společným částem domu a k pozemku, na němž se dům nachází, mimo jiné i na žalobce.  Žádná bytová ani nebytová jednotka v jeho vlastnictví nezůstala. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně, že smlouva o nájmu není obsažena v prohlášení vlastníka z 23. 2. 2004, neboť jde o jednostranný právní úkon žalovaného. Ani dohody o převodu jednotek a spoluvlastnických podílů ke společným částem domu, v jejichž výčtu je u strojovny výtahů pouze uvedeno, že je v držbě a výlučném užívání převodce, platné ujednání o nájmu neobsahují. Z použité formulace nelze dovodit, že jde o dvoustranný právní úkon, kterým by nabyvatel jednotky projevil vůli zřídit převodci časově neomezené právo výlučného užívání společné části domu. Není ani jasně stanoven předmět a účel užívání, výše úplaty za užívání nebo způsob jejího výpočtu a doba užívání. K platnému uzavření nájemní smlouvy podle a násl. (dále „obč. zák.“) nedošlo.

Žalovaný namítá, že strojovna výtahů není nebytovým prostorem a nebylo tak třeba písemné smlouvy ani vymezení účelu užívání. Podle § 663 obč. zák. jsou náležitostmi nájemní smlouvy vymezení předmětu nájmu a jeho úplatnost. Ani z tohoto ustanovení nevyplývá požadavek písemné formy, přičemž otázkou, zda nájemní smlouva byla uzavřena ústně, se odvolací soud vůbec nezabýval. Kromě toho předmět nájmu byl i v dohodách o převodu vlastnictví jednotek a spoluvlastnických podílů ke společným částem domu vymezen. Odvolací soud také nezjišťoval, zda vůle účastníků směřovala i k uzavření smlouvy o nájmu žalovaného  ke strojovně výtahů, ačkoliv ten k tomu navrhoval i důkazy.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních; není jím naopak důvod, kterým by bylo možné namítat nesprávnost skutkových zjištění ( ).  Ten dovolatel také podle obsahu dovolání ( ) uplatnil, pokud brojil proti výkladu dohod o převodu bytových a nebytových jednotek a spoluvlastnických podílů ke společným částem domu  a pozemku.  

Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, resp. zda byla smlouva vůbec uzavřena, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu z 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek ročník 2000, dále např. rozsudku z 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 46 v časopise Soudní judikatura 3/2002, a usnesení z 25. 10. 2003, sp. zn. 26 Cdo1682/2003).

Kromě toho dovolací soud sdílí názor odvolacího soudu, že žalovanému nesvědčí právo nájmu předmětné strojovny výtahů. Odvolací soud správně poukázal na to,

že sám žalovaný jako vlastník domu v prohlášení z 23. 2. 2004 podle § 4 odst. 2 písm. c) zákona o vlastnictví bytů určil strojovnu výtahů jako společnou část domu. Tak dohodami o převodu vlastnictví k jednotkám v domě přešla tato část domu podle § 8 zákona o vlastnictví bytů do spoluvlastnictví vlastníků jednotek v domě a jako společná část domu je podle § 2 písm. g) tohoto zákona určena k jejich společnému užívání. Je tedy obtížně představitelné, že by třetí osobě mohlo platně vzniknout právo nájmu, na základě kterého by společnou část domu výlučně užívala. Na tom nemění nic ani skutečnost, že k vymezenému technickému účelu  - jako strojovna výtahů není fakticky užívána.  

Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), nepřípustné dovolání odmítl [ věty první a ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům vznikly náklady ( , , a ). Ty představují odměnu advokátky, která podala vyjádření k dovolání.  Náleží jí tak odměna podle , ve spojení s ustanovením , ve spojení s , a v platném znění ve výši 1.950,- Kč, paušální náhrada hotových výdajů 13 krát 300,- Kč podle vyhl. č. v platném znění a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty ve výši 20% ( ) 7.020,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 25. května 2011

 JUDr. Marie Rezková

předsedkyně senátu