Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Tdo 394/2011

U S N E S E N Í

Ing. M. O.

a nejvyšším státním zástupcem

ve prospěch obviněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. , který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř.

s e

z r u š u j e

usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. .

Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř.

s e z r u š u j í

všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. , uznal obviněnou Ing. M. O. (dále převážně jen „obviněná“, příp. „dovolatelka“) vinnou, že:

„v M., v ul. Z., dne 24. 4. 2007 kolem 19.30 hod. poté, co ji L. P., odmítl vpustit na oplocený pozemek a do domu, u vstupních vrátek jej udeřila rukou do obličeje a vstoupila na oplocený pozemek do domu, nerespektovala opakované výzvy vlastníka a uživatele domu L. P., aby z pozemku okamžitě odešla, strčila do pootevřených vstupních dveří do domu, ve kterých stála L. P., kdy klika dveří udeřila L. P. do pravého předloktí a L. P. byla dveřmi odmrštěna na protější zeď, o kterou se udeřila do hlavy, čímž jí způsobila pohmoždění pravého zápěstí s krevní podlitinou 2x2 cm, pohmoždění hlavy ve spánkové krajině s dobou léčení od 25. 4. 2007 do 23. 5. 2007, a vstoupila do domu, kde setrvala až do příjezdu policejní hlídky“

.

Takto zjištěné jednání obviněné soud právně kvalifikoval jednak jako trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), jednak jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák., a podle § 238 odst. 2 tr. zák. za užití § 35 odst. 1 tr. zák. jí uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Současně podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozenou Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky, územní pracoviště L., s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná prostřednictvím obhájce JUDr. Zdeňka Holáska odvolání, o němž Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozhodl usnesením ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. , tak, že je podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako podané neoprávněnou osobou.

Proti posledně citovanému usnesení odvolacího soudu podali nejvyšší státní zástupce a obviněná, která tak učinila znovu prostřednictvím obhájce JUDr. Zdeňka Holáska, dovolání, která opřeli shodně o dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř.

Obviněná v rámci tohoto mimořádném opravném prostředku uvedla, že odvolání vypracoval po dohodě s ní advokát JUDr. Zdeněk Holásek, jehož si zvolila za svého obhájce. Jak odvolání, tak i jeho dodatečné odůvodnění obsahovalo údaj o tom, že „jde o odvolání obžalované“, a formálně bylo podepsáno advokátem na konci textu s uvedením jeho jména a příjmení. Dovolatelka měla za to, že nechala-li se v trestním řízení zastoupit k tomu zvoleným obhájcem, pak jeho oprávněním bylo podat rovněž odvolání, což také učinil (v této souvislosti odkázala na ustanovení § 41 odst. 2 tr. ř.). Ačkoli připustila, že by patrně bylo správnější, aby na konci odvolání bylo uvedeno její jméno a příjmení, nemohlo být pochyb, že toto podání bylo vyjádřením její vůle, přičemž jako „odvolání obžalované“ bylo také označeno. Ve formalistickém přístupu odvolacího soudu spatřovala popření jejího práva na spravedlivý proces.

V závěru svého podání obviněná navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2010, č.j. -190, a podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. věc přikázal tomuto soudu k novému rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce v dovolání podaném ve prospěch obviněné označil postup odvolacího soudu za nesprávný, neboť jím bylo odňato právo obviněné na přezkoumání věci v důsledku podání řádného opravného prostředku. Předeslal, že obhájce sice podává odvolání v zastoupení obviněného a sám nemá odvolací právo, avšak současně zdůraznil, že z obsahu podaného odvolání je zřejmé, že JUDr. Zdeněk Holásek toto podání učinil za obviněnou v jejím zastoupení jako úkon obhajoby předpokládaný ustanovením § 41 odst. 2 tr. ř. Skutečnost, že obhájce předmětné odvolání podepsal svým jménem a nikoli jménem obviněné, označil toliko za formální a vyjádřením obviněné snadno odstranitelný nedostatek podání. Zamítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. tudíž nepřicházelo v úvahu.

Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) v souladu s § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání:

1) podle § 265k odst. 1, 2 věty druhé tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. , jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu,2) dále postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.Nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ jiného nežli navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že v této trestní věci jsou obě podaná dovolání přípustná [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), a splňují i obligatorní náležitosti obsahu dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Současně je třeba dodat, že z hlediska § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být také skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami. Jak již bylo uvedeno, obviněná i nejvyšší státní zástupce uplatnili dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., jenž je procesním dovolacím důvodem obsahujícím dvě alternativy. Podle tohoto ustanovení totiž lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.Z obsahu učiněných podání je zřejmé, že zvolený dovolací důvod byl oběma dovolateli uplatněn v jeho první alternativě, neboť předmětem jejich dovolacích námitek bylo to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněné, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí.V tomto směru Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky, které oba dovolatelé ve svých podáních formulovali, jsou pod uplatněný dovolací důvod podřaditelné. Jelikož současně neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla dovolání podána, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovoláních, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláními napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána dovolání.Jak již bylo uvedeno výše, obviněná i nejvyšší státní zástupce opřeli svá dovolání o tu část ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, tj. o první ze dvou alternativ uvedených v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Takto vymezený dovolací důvod se vztahuje na ty případy, kdy k zamítnutí řádného opravného prostředku došlo bez věcného přezkoumání rozsudku, to znamená podle § 253 odst. 1 tr. ř. proto, že odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, a procesní strana tak byla zbavena přístupu k druhé instanci, ač procesní podmínky pro řádné přezkumné řízení byly splněny.V nyní posuzovaném případě soud druhého stupně postupem podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl „… odvolání obhájce JUDr. Zdeňka Holáska …“, s odůvodněním, že „Z podaného odvolání je zřejmé, že v zákonné osmidenní lhůtě bylo podáno přímo obhájcem, a později bylo také obhájcem podané odvolání zdůvodněno, aniž by bylo patrné, že je vyjádřením vůle obžalované Ing. M. O. …“. Na tomto místě je zapotřebí (alespoň ve stručnosti a v obecné rovině) uvést, že výčet osob oprávněných k podání odvolání jako řádného opravného prostředku je obsažen v ustanovení § 246 odst. 1 tr. ř., podle něhož může rozsudek odvoláním napadnout a) státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, b) obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, c) zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, d) poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Pokud si obviněný, ačkoli nejde o případ nutné obhajoby ve smyslu § 36, příp. § 36a tr. ř., zvolí obhájce, udělí mu za tímto účelem plnou moc, v níž musí být přesně vymezen okruh záležitostí, které je obhájce jménem obviněného oprávněn obstarávat, a úkonů, jež je oprávněn jeho jménem činit. Práva a povinnosti obhájce rámcově upravuje ustanovení § 41 odst. 2 tr. ř., podle kterého je oprávněn již za přípravného řízení činit za obviněného návrhy, podávat za něho žádosti a opravné prostředky, nahlížet do spisů (§ 65 tr. ř.) a zúčastnit se podle ustanovení trestního řádu vyšetřovacích úkonů. S obviněným, který je ve vazbě, je oprávněn mluvit v rozsahu stanoveném v § 33 odst. 1 tr. ř. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že obviněná dne 15. 7. 2008 udělila plnou moc „JUDr. Zdeňku Holáskovi, advokátovi kanceláře Holásek & Kongres, společná advokátní kancelář, se sídlem v J., zapsanému v seznamu advokátů ČAK, a to k zastupování, jednání a všem právním úkonům, zejména pak, aby přijímal doručované písemnosti, … podával opravné prostředky, …to vše i tehdy, když je podle právních předpisů zapotřebí zvláštní plné moci, … ve věci trestného činu porušování domovní svobody a trestného činu ublížení na zdraví“ (srov. č. l. 144 spisu).Už z tohoto textu plné moci, který nevyvolává nejmenší pochybnost o tom, že je svobodným, určitým a vážně míněným projevem vůle obviněné, je zřejmé, že jde o dvoustranný právní úkon opravňující zvoleného obhájce – advokáta JUDr. Zdeňka Holáska – ke všem úkonům v rámci trestního řízení vedeného proti obviněné. Podání odvolání (proti rozsudku soudu prvního stupně) takovým úkonem nepochybně je, nadto je ve výčtu oprávnění obhájce („… podával opravné prostředky,…“) v plné moci výslovně uvedeno. V intencích svého zmocnění podal jmenovaný obhájce dne 1. 11. 2010 tzv. blanketní a posléze dne 19. 11. 2010 doplněné a odůvodněné odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. . Obě podání byla učiněna na tzv. hlavičkovém papíře výše jmenované advokátní kanceláře a za jejich textem byla opatřena razítkem této advokátní kanceláře se jménem a podpisem obhájce obviněné JUDr. Zdeňka Holáska. Z obsahu odvolání je přitom zjevné, že odvolání podala obviněná prostřednictvím tohoto (zvoleného) obhájce (srov. podání založená na č. l. 181 a 183 185 spisu).Bylo-li takového odvolání zamítnuto usnesením odvolacího soudu podle § 253 odst. 1 tr. ř. jako podané neoprávněnou osobou, je zapotřebí uvést, že neoprávněnou osobou ve smyslu tohoto ustanovení není zvolený nebo ustanovený obhájce (ten sice nemá samostatné odvolací právo, avšak odvolání podává vždy v zastoupení obviněného). Proto pokud takový obhájce pod text odvolání uvede pouze své jméno a nikoli jméno obviněného, nelze bez dalšího takové odvolání zamítnout jako podané osobou neoprávněnou. Taková skutečnost svědčí toliko o určitých formálních nedostatcích obsahu odvolání, jež mohou být relevantní do té míry, že pokud ani s ohledem na jiné okolnosti nebylo možno jednoznačně stanovit, zda obhájce podal za obviněného odvolání v souladu s jeho vůlí, je povinností odvolacího soudu opatřit si před rozhodnutím o takovém odvolání k této otázce příslušné vyjádření obviněného. Rovněž samotná skutečnost, že se obviněný po vyhlášení rozsudku a po poučení o možnosti podat opravný prostředek nevyjádřil, neznamená, že odvolání, které za něj podal jeho obhájce, bylo podáno proti vůli obviněného. Proto takové odvolání nelze zamítnout z důvodu, že bylo podáno neoprávněnou osobou (k tomu přiměřeně srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , ze dne 20. 8. 2002, sp. zn. ). Ve světle výše rozvedených teoretických východisek a po zhodnocení všech podstatných skutečností Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obě podaná dovolání (obviněné i nejvyššího státního zástupce) jsou opodstatněná, neboť odvolací soud napadeným usnesením rozhodl ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) alinea první tr. ř. o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem (ustanovením § 253 odst. 1 tr. ř.) pro takové rozhodnutí. Z tohoto důvodu Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 12. 2010, sp. zn. , zrušil. Současně podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.Po tomto rozhodnutí se věc vrací do stadia řízení před odvolacím soudem. Jeho povinností proto bude věc řádně projednat a o odvolání obviněné meritorně rozhodnout. Vyjádření obviněné k odstranění případných pochybností o její skutečné vůli ve vztahu k podání dovolání si opatřovat nemusí, neboť tato vůle obviněné jednoznačně vyplynula již z obsahu jejího mimořádného opravného prostředku. Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř., podle něhož orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil, a také jeho odst. 2, podle něhož bylo-li napadené rozhodnutí zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. března 2011

Předseda senátu:

JUDr. Jan B l á h a