Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1584/2009

33 Cdo 1584/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobce MVDr. F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem v Moravské Třebové, Cihlářova 4, proti žalované I. M., o zaplacení částky 148.970,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě-pobočky v Olomouci ze dne 9. prosince 2008, č. j. -69, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Dovolání žalobce proti shora uvedenému rozsudku krajského soudu, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. dubna 2008, č. j. -40, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 148.970,- Kč s příslušenstvím, s tím, že splněním povinnosti „žalovaného" dané rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2001, č. j. -27, zaniká v rozsahu poskytnutého plnění povinnost žalované v této věci, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není přípustné podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II bod 12. , dále jen „ “), a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť zhodnocením argumentace uvedené v dovolání nelze dospět k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ( o. s . ř.).

Předpokladem přípustnosti dovolání podle je závěr dovolacího soudu, že rozhodnutí odvolacího soudu nebo některá v něm řešená právní otázka mají po právní stránce zásadní význam. Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolání je podle přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem je tudíž důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. ledna 2001, sp. zn. , a ze dne 25. ledna 2001, sp. zn. , uveřejněná v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod označením C 23/1 a C 71/1].

Z hlediska přípustnosti dovolání podle tak nemůže být významná námitka žalobce, že soud prvního stupně  měl ve věci na jeho návrh rozhodnout rozsudkem pro uznání. Uvedená výhrada představuje uplatnění dovolacího důvodu podle , tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vady řízení samy o sobě - i kdyby byly dány - přípustnost dovolání nemohou založit, nejsou-li bezprostředním důsledkem řešení právních otázek procesní povahy, na nichž by napadené rozhodnutí spočívalo (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod označením SJ 132/2004, ze dne 23. srpna 2006, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 9. ledna 2008, sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. či ze dne 28. února 2008, sp. zn. ); posouzení, zda je konkrétní řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, navíc postrádá hlavní atribut zásadního významu po právní stránce ve smyslu , a to jeho judikatorní přesah.

Se zřetelem k závěrům vyjádřeným v rozsudku velkého senátu obchodního a občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. září 2007, sp. zn. , publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 24/2008, rozhodnutí odvolacího soudu respektuje dosavadní rozhodovací praxi dovolacího soudu a neodporuje tak hmotnému právu v otázce pasivní legitimace žalované.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a dovolacímu soudu nezbylo než je podle věty prvé a odmítnout.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalované, která by podle věty první, , a měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. května 2011

     JUDr. Václav  D u d a, v. r.

            předseda senátu