Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1113/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně VY.PO. 2010 s. r. o., se sídlem v Budyni nad Ohří, Pražská 234, PSČ 411 18, identifikační číslo osoby 28721977, zastoupené Mgr. Petrem Galiou, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5, PSČ 412 01, proti žalovanému Ing. O. K., jako správci konkursní podstaty úpadkyně DUB spol. s r. o., identifikační číslo osoby 47306688, zastoupenému JUDr. Miloslavem Vaňhou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Polská 54/1716, PSČ 120 00, o zaplacení částky 5,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchní soudu v Praze ze dne 25. října 2010, č. j. -240, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 21. ledna 2005, č. j. -115, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci uložil žalovanému (Ing. V. K., coby tehdejšímu správci konkursní podstaty úpadkyně DUB spol. s r. o. /dále též jen „úpadkyně D.“/) zaplatit žalobci (J. H., coby procesnímu nástupci původní žalobkyně JUDr. I. W., správkyně konkursní podstaty úpadkyně Dr. Zátka s. r. o. /dále též jen „společnost Z.“ nebo „úpadkyně Z.“/) z konkursní podstaty úpadkyně D. částku 5,000.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,6 % ročně od 16. září 1999 do zaplacení (bod I. výroku). Ohledně požadavku na zaplacení dalších úroků z prodlení z přisouzené částky (ve výši 15 % ročně za dobu od 28. ledna 1999 do 15. září 1999 a ve výši dalších 5,4 % ročně od 16. září 1999 do zaplacení) žalobu zamítl (bod II. výroku). Dále rozhodl o nákladech řízení (bod III. výroku).

Soud při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku vyšel zejména z toho, že:

1/ Žalovaný vyhlásil 22. července 1998 „Podmínky užšího výběrového řízení“ na prodej podniku „Stáčírna stolních vod a džusových nápojů z aktivní části konkursní podstaty úpadkyně D.“ (dále též jen „stáčírna“), jehož předmětem bylo právo na uzavření kupní smlouvy ohledně stáčírny, o čemž bylo vydáno osvědčení ve formě notářského zápisu.

2/ K podmínce účasti v užším výběrovém řízení náleželo složení jistoty. Společnost Z. tuto jistotu složila k 22. červenci 1998 ve výši 5 miliónů Kč.

3/ Společnost Z. ve výběrovém řízení zvítězila. Dne 28. ledna 1999 pak sdělila žalovanému, že se jí nepodařilo zajistit prostředky na koupi stáčírny, proto kupní smlouvu neuzavře a žádá o vrácení jistoty.

4/ Žalovaný odmítl jistotu vrátit, s tím, že propadla ve prospěch konkursní podstaty úpadkyně D.

5/ Usnesením ze dne 31. května 2000 prohlásil Krajský obchodní soud v Praze konkurs na majetek společnosti Z.

6/ Správkyně konkursní podstaty úpadkyně Z. (jako postupitelka) uzavřela se žalobcem (jako postupníkem) dne 20. června 2003 písemnou smlouvu o postoupení pohledávky (dále též jen „postupní smlouva“), na jejímž základě postoupila žalobci i pohledávku uplatněnou v této věci.

Soud uzavřel, že ve věci nešlo o návrh na uzavření smlouvy ve smyslu a násl. , obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ani o veřejnou soutěž ve smyslu a násl. obch. zák., nýbrž o inominátní kontrakt ve smyslu obch. zák.

Jistota měla propadnout, kdyby vítěz výběrového řízení neuplatnil právo na uzavření kupní smlouvy. Společnost Z. však toto právo uplatnila, přičemž podmínky výběrového řízení neřeší, co se stane s jistotou, když vítěz právo na uzavření kupní smlouvy uplatní, ale později kupní smlouvu neuzavře a neuhradí kupní cenu. Společnost Z. tedy žádnou povinnost sankcionovatelnou propadnutím jistoty neporušila. Při poměření klauzule o jistotě v Podmínkách užšího výběrového řízení z pohledu ustanovení o smluvní pokutě (o kterou podle soudu mělo jít) pak soud uvedl, že závěru, že došlo k platnému sjednání smluvní pokuty ve smyslu ustanovení a násl. , , brání i nedostatek zákonem požadované písemné formy.

V záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze (poté co usnesením ze dne 24. května 2010, č. j. -209, rozhodl podle ustanovení , /dále jen „ “/ o vstupu žalobkyně do řízení na místo J. H.) změnil rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku I. tak, že žalobu o zaplacení částky 5,000.000,- Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,6% ročně za dobu od 16. září 1999 do zaplacení zamítl (první výrok), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok) a uložil žalobkyni zaplatit státu soudní poplatek ve výši 205.000,- Kč. Šlo přitom o (v pořadí) druhé rozhodnutí odvolacího soudu, když jeho předchozí potvrzující rozsudek ze dne 19. září 2006, č. j. -160, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 22. prosince 2009, č. j. -197, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud, vycházeje ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, dospěl - na rozdíl od soudu prvního stupně - k závěru, že klauzule o jistotě nemá charakter smluvní pokuty.

Zdůrazňuje, že při výkladu článku 9 Podmínek užšího výběrového řízení (v němž spočívá podle něj podstata sporu) je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v jeho kasačním rozhodnutí, odvolací soud uzavřel, že za neuplatnění práva uzavřít kupní smlouvu (sankcionované propadnutím složené jistoty) je třeba považovat nejen prostou nečinnost vítěze výběrového řízení, nýbrž i takové jeho jednání, jímž sice v určené lhůtě právo na uzavření kupní smlouvy uplatnil, avšak posléze od tohoto záměru ustoupil.

Jestliže tedy společnost Z. poté, co byla vyhlášena vítězem výběrového řízení a uplatnila své právo na uzavření kupní smlouvy, sdělila žalovanému, že s ohledem na nedostatek finančních prostředků kupní smlouvu neuzavře, nebyly v posuzovaném případě splněny předpoklady pro vrácení složené jistoty a jednání žalovaného, který jistotu odmítl vrátit, je nutné považovat za „legitimní“.

Dovolání žalobkyně proti měnícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jež je přípustné podle ustanovení , Nejvyšší soud odmítl podle jako zjevně bezdůvodné.

Učinil tak proto, že dovoláním jsou mu předkládány k řešení tytéž otázky, které zodpověděl již v rozsudku ze dne 22. prosince 2009, jímž v dané věci zrušil předchozí (potvrzující) rozhodnutí odvolacího soudu.

V označeném rozsudku (od něhož nemá důvod se odchýlit a na který v podrobnostech odkazuje) při výkladu sporného článku 9 Podmínek užšího výběrového řízení uzavřel, že účelem jistoty v dané věci bylo zajištění závazku vítěze o uzavření smlouvy na prodej podniku nejen jednat, ale takovou smlouvu (za kupní cenu nabídnutou ve výběrovém řízení) také uzavřít. Přitom měl za plně opodstatněné a odpovídající jazykovému i teleologickému výkladu článku 9. Podmínek užšího výběrového řízení pokládat za neuplatnění práva uzavřít kupní smlouvu (sankcionované /jen a pouze/ propadnutím složené jistoty) nejen prostou nečinnost vítěze výběrového řízení, nýbrž i takové jeho jednání, jímž sice v určené pětidenní lhůtě právo na uzavření kupní smlouvy uplatnil, avšak posléze (byť i po uplynutí určené lhůty nebo právě proto, že již uplynula) od tohoto záměru ustoupil.

Napadené rozhodnutí je s tímto závěrem v souladu a zabývat se dovoláním za dané situace meritorně shledává Nejvyšší soud zbytečným.

Jelikož dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, dovolací soud jí podle ustanovení věty první, dost. 1 a uložil, aby žalovanému nahradila náklady dovolacího řízení v celkové výši 12.360,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle bodu 5., , , a činí 10.000,- Kč, z náhrady hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty ( ) ve výši 2.060,- Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. března 2005) se podává z bodů 2. a 3. článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 31. května 2011

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu