Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3647/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobce ŠAKAL Rokytnice s. r. o.,se sídlem Praha 2, Koubkova 5,zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Rottem, advokátem se sídlem Brno, Křížová 18, proti žalované Tělocvičné jednotě Sokol Prosek, se sídlem Praha 9, Na Proseku 15/6, zastoupené Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem se sídlem Praha 10, Litevská 8/1174, o určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy a o vzájemném návrhu žalované na vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. března 2009, č. j. -170, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Semilech (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 3. 2008, č.j. -130, výrokem I. zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi nájemní smlouvy, kterou dala žalovaná žalobci dopisem ze dne 7. 3. 2005 (dále jen „Výpověď“), výrokem II. uložil žalobci povinnost vyklidit do tří dnů od právní moci rozsudku nemovitosti v obci Rokytnice nad Jizerou, k.ú. Dolní Rokytnice, a to budovu č.p. 45 na pozemku st. p.č. 286 a pozemky st. p.č. 286 a p.č. 1721 a 1724/2; současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 11. 3. 2009, č.j. -170, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení , ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b/ ; dovolání tak může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Dovolatel výslovně neoznačuje otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; z obsahu dovolání ( ) se však podává, že především namítá, že Výpověď je neplatná pro neurčitost a nedůvodnost. Na posouzení její platnosti však napadené rozhodnutí nespočívá, neboť odvolací soud správně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 1996, sp.zn. , publikovaný v časopise Soudní rozhledy č. 5, ročník 1996, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2001, sp.zn. , uveřejněný pod č. 68 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001) dovodil, že žalobce na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem, neboť posouzení platnosti Výpovědi představuje toliko předběžnou otázku pro posouzení otázky existence platného nájemního vztahu mezi účastníky. Pokud dovolatel brojí proti závěru o neplatnosti nájemní smlouvy pro absenci souhlasu orgánu místní správy k jejímu uzavření, ani tato otázka zásadní právní význam napadeného nezakládá, neboť odvolací soud při jejím řešení nepochybil. Soudní praxe se ustálila v názoru, že smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená před 3. prosincem 1999 v rozporu s ustanovením věty druhé bez předchozího souhlasu obecního úřadu je absolutně neplatná [srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2004, sp.zn. , uveřejněný pod č. 7/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž byl odmítnut jako nepřijatelný názor prezentovaný ve věci sp.zn. , a potažmo i ve věci sp.zn. , na kterou odkazuje dovolatel; dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2007, sp.zn. (proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 9. 10. 2008, sp.zn. ), a ze dne 26. 3. 2009, sp.zn. ]. Ústavní soud se pak ve svém nálezu ze dne 13. 10. 2004, sp.zn. (na který dovolatel poukazuje) s uvedeným závěrem ztotožnil.

Je tedy zřejmé, že dovolání žalobce směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 11. května 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu