Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4987/2009

U S N E S E N Í

J. M.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16,o zaplacení částky 500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 7. 2008, č.j. – 36, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18. 12. 2007, č. j. – 24, kterým byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 500.000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady nemateriální újmy, jež měla žalobci vzniknout v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného soudního řízení.

Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce byl rozsudkem Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 1987, sp. zn. uznán vinným ze spáchání trestného činu nenastoupení služby v ozbrojených silách a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a ke ztrátě vojenské hodnosti. Ve věci byla ministrem spravedlnosti podána stížnost pro porušení zákona, na základě které byl žalobce rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005 zproštěn obžaloby. Žalobce podal u žalované dne 24. 7. 2006 neúspěšně žádost o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou mu neprojednáním věci v přiměřené lhůtě, když od rozsudku Vojenského obvodového soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 1987 do rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2005 uplynulo více než 18 roků.

Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že nárok žalobce na odškodnění za nemajetkovou újmu ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk) je promlčen. Odvolací soud zdůraznil, že nárok na odškodnění nemateriální újmy byl do vnitrostátního právního řádu zakotven až novelou , provedenou Konstatoval, že čl. II přechodného ustanovení je nutno vykládat tak, že odškodnit lze nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, ke kterému došlo přede dnem nabytí účinnosti , jen tehdy, pokud nárok na náhradu této újmy nebyl ke dni nabytí jeho účinnosti promlčen. V posuzované věci se nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy promlčel dne 17. 2. 2006 uplynutím lhůty šesti měsíců od skončení řízení (viz OdpŠk), přičemž žalobce nárok uplatnil u žalované dne 24. 7. 2006, tj. po uplynutí promlčecí doby. Ve věci žalobce nepodal před účinností stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, která by prodloužila promlčecí lhůtu.

Rozsudek odvolacího soudu ve věci samé napadl žalobce dovoláním. Přípustnost dovolání dovozuje z ust. (dále jen ) ve spojení s , přičemž za otázku zásadního právního významu považuje způsob počítání promlčecí doby. Žalobce nesouhlasí s právním posouzením počátku běhu promlčecí doby, jak k němu dospěl odvolací soud, neboť šestiměsíční lhůta nemohla začít plynout před 27. 4. 2006, kdy nabyl účinnosti Poukázal na nález Ústavního soudu ČSFR ze dne 10. 12. 1992 ve věci P. M., publikovaný v částce 132/1992 Sb., kde Ústavní soud ČSFR dovodil, že subjektivní lhůta nemůže začít občanovi plynout dříve, než nabude účinnosti zákon, který lhůtu stanoví. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobce v posuzované věci dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, nepředkládá.

Dovolací soud opakovaně dovodil, že nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle věty třetí OdpŠk lze nahradit i tehdy, neskončilo-li řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo, dříve než šest měsíců před nabytím účinnosti novely provedené , tedy před 27. 4. 2006.Skončilo-li takové řízení dříve, nelze a 3 OdpŠk aplikovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. , proti němuž směřující ústavní stížnost byla odmítnuta Ústavním soudem usnesením ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. nebo ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. , které jsou všechny veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

Odvolací soud posoudil promlčení žalobcova nároku v souladu s touto judikaturou, a jeho rozhodnutí proto nelze považovat za zásadně právně významné ve smyslu

Poukaz dovolatele na nález Ústavního soudu České a Slovenské Federativní Republiky ze dne 10. 12. 1992, sp. zn. , jehož výrok byl publikován ve Sbírce zákonů v roce 1992 a částce 132 a jehož plné znění lze nalézt na webových stránkách Ústavního soudu ČR (http://www.usoud.cz/clanek/1476), je nepřiléhavý.

Ústavní soud ČSFR v dané věci shledal za protiústavní subjektivní lhůtu k odmítnutí nastoupení vojenské služby z důvodu svědomí nebo náboženského vyznání v situaci, kdy předchozí úprava provedená , o civilní službě, žádnou lhůtu k odmítacímu prohlášení nestanovila, zatímco nová úprava provedená , o civilní službě, ji stanovila na třicet dnů od ukončení odvodního řízení. V důsledku toho byly ty osoby, kterým odvodové řízení skončilo v době více než třiceti dnů před účinností , zbaveny ke dni nabytí účinnosti daného zákona možnosti odmítací prohlášení učinit. Přechodná ustanovení na danou situaci nepamatovala a v důsledku toho došlo k porušení rovnosti občanů zakotvené v d ( ).

Z uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud ČSFR shledal za protiústavní ustanovení zákona, které v důsledku své zpětné účinnosti (retroaktivity) odnímalo práva nabytá dotčenými osobami za právní úpravy předchozí.

S dovolatelem lze souhlasit v tom, že v čl. II. je obsažena právní konstrukce zakládající pravou zpětnou účinnost. Ta je sice v právním státě zásadně nepřípustná, avšak v tomto případě je nepříznivý dopad „nové“ právní úpravy zaměřen pouze proti státu; poškozeným je naopak umožněno, aby uplatňovali své nároky na přiměřené zadostiučinění za nemateriální újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v neprojednání věci v přiměřené době i tehdy, vznikla-li tato újma přede dnem nabytí účinnosti Tato právní úprava časové působnosti je tedy řešena pravou zpětnou účinností ve prospěch poškozených a z toho důvodu ji nelze shledat nepřípustnou.

Skutečnost, že právní úprava odškodnění nemateriální újmy způsobené nesprávným úředním postupem ve vztahu k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, zavedená , je co do své aplikace omezena na případy, kdy není nárok promlčen, sama o sobě zpětné účinky zákona nepředstavuje. Limituje pouze použitelnost „nové“ úpravy z hlediska časového, jak to ostatně činí každá nová právní úprava.

Z těchto důvodů nelze na případ žalobce v této věci shora uvedené závěry nálezu Ústavního soudu ČSFR aplikovat, neboť žalobce žádné právo na odškodnění nemateriální újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením nenabyl, když podmínkou aplikace věta druhá a třetí a OdpŠk je nepromlčení nároku na toto odškodnění (čl. II ), ke kterému došlo, jak soudy správně dovodily, dne 17. 2. 2006, tj. před účinností

Dovolací soud proto dovolání podle věty první, ve spojení s jako nepřípustné odmítl.O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 24. května 2011

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu