Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3131/2010

U S N E S E N Í

Matco s. r. o.

K. H.

, zastoupenému Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, pro 6 174,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 8. 6. 2010, č. j. -60, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Oprávněná

je povinna

zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou na náhradě nákladů dovolacího řízení povinného

1050,- Kč

do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 9. 3. 2010, č. j. -39, kterým okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zastavil exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. -5, ustanovenému zástupci povinného přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů ve výši 2 100,- Kč, Oprávněné uložil zaplatit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na náhradě nákladů řízení 2 100,- Kč a soudnímu exekutorovi JUDr. Petru Kociánovi právo na náhradu nákladů exekuce nepřiznal. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), ve spojení s , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen též „ “), je dán, neboť povinný je nemajetný, ve výkonu trestu není pracovně zařazen, je proti němu vedena řada exekucí a výkonů rozhodnutí. Povinný tedy nedisponuje žádnými prostředky, které by stačily alespoň k uspokojení nákladů exekuce. Smyslem exekuce je uspokojit oprávněného v přiměřené lhůtě, nikoliv čekat, zda povinný někdy v budoucnosti bude mít majetek, který by exekuci podléhal.

Oprávněná v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ), neboť věc řeší v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž podnět k zastavení exekuce podle může podat soudní exekutor, nikoliv povinný, přičemž soudní exekutor uvede, které konkrétní úkony ke zjištění majetku povinného provedl a s jakým výsledkem. Pokud přesto oprávněný se zastavením exekuce nesouhlasí, soud ho vyzve, které další úkony ke zjištění majetku mají být provedeny (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. ). Takový postup nebyl v souzené věci dodržen. Podle názoru oprávněné přitom v exekučním řízení není možné, aby soud exekuci podle zastavil bez návrhu s ohledem na odlišnosti exekučního řízení a řízení o výkon rozhodnutí. Dále odvolacímu soudu vyčítá, že se nezabýval nákladovými výroky, které oprávněná v odvolání napadla. Navrhla proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Povinný ve vyjádření k dovolání uvedl, že soudní exekutor se ke zjištěným majetkovým poměrům vyjádřil a soudu sdělil, že povinný nemá žádný majetek a není ani pracovně zařazen. Za nesprávný považuje názor, že v exekučním řízení nemůže soud i bez návrhu zastavit exekuci podle Navrhl proto, aby dovolací soud dovolání jako nedůvodné zamítl.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na zastavení exekuce, je dovolání ve smyslu , ve znění od 1. 7. 2009, přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, netvrdí to ani samotná dovolatelka – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Ačkoliv oprávněná přisuzuje napadenému rozhodnutí zásadní právní význam pro rozpor s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu, posouzením námitek v dovolání obsažených k tomuto závěru dospět nelze.

Nejvyšší soud v dovolání zmiňovaném rozhodnutí ze dne 31. 10. 2006, sp. zn. , sice uvedl, že v případě zastavení exekuce podle podává podnět k zastavení exekuce soudní exekutor, zároveň však uvedl, že podá-li návrh na zastavení exekuce povinný, musel by se jím soud zabývat. V takovém případě (a o takový případ se v souzené věci jedná, neboť návrh na zastavení exekuce podal povinný a soud tedy nerozhodoval bez návrhu, jak tvrdí oprávněná) soud vyžádá od exekutora zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, popřípadě jaká je jeho hodnota, jaké jsou náklady exekuce a jeho stanovisko k návrhu na zastavení exekuce. Na základě vyjádření exekutora pak posoudí, zda důvod k zastavení exekuce podle je dán (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn., ).

Jestliže soud prvního stupně takto postupoval, byť se soudní exekutor přímo nevyjádřil k zastavení exekuce, ale uvedl, že nebyl dohledán žádný majetek povinného a že povinný je ve Vazební věznici v Českých Budějovicích, kde nepracuje, a dále si soud při rozhodování o osvobození povinného od soudních poplatků a ustanovení zástupce sám zjišťoval majetkové poměry povinného, nelze učinit závěr, že by se odvolací soud při svém rozhodování odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl-li poté k závěru, že důvod k zastavení exekuce podle je dán.

Pokud dále oprávněná vytýká odvolacímu soudu, že se nezabýval výroky o nákladech řízení odvoláním napadeného rozhodnutí, pak dovolání proti usnesení o nákladech řízení není přípustné.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až Podle ustanovení , a není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech exekuce (stejně jako usnesení o nákladech řízení) v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze opřít ani o ustanovení , neboť usnesení o nákladech exekuce není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005, pod číslem 70, usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Není-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud je odmítl ( věta první a ).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn , a věta první ). Náklady tvoří odměna ustanoveného advokáta ve výši 750,- Kč za vyjádření k dovolání ( a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/) a náhrada hotových výdajů 300,- Kč ( téže vyhlášky).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu