Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2942/2010

26

Cdo 2942/2010

ROZSUDEK

Z. P.

, zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem Plzeň, Mikulášská třída 9, proti žalovaným

1/ R. S.

, a

2/ J. S.

, zastoupeným obecným zmocněncem Mgr. Michalem Hrubým, bytem Blovice, Husova 529, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. února 2010, č. j. -114, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal (žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-město /soudu prvního stupně/ v elektronické podobě dne 17. června 2008 a doplněnou předložením jejího originálu dne 18. června 2008 – a 3 , , ve znění před novelou provedenou /dále jen „ před novelou“/) určení, že je neplatná výpověď žalovaných ze dne 11. dubna 2008 (dále též jen „výpověď ze dne 11. dubna 2008“, resp. „výpověď“) z nájmu

„bytu č. 0 o velikosti 2+1 – rozloze 70,70 m2, nacházejícího se v přízemí domu č. p. 901 – objekt k bydlení – stojícího na pozemku parc. č. 6300 – zastavěná plocha a nádvoří, vše v k. ú. a obci P., ul. Doudlevecká 33“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“, resp. „dům“).

Okresní soud Plzeň-město (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 23. září 2009, č. j. -88, žalobě vyhověl a určil, že výpověď ze dne 11. dubna 2008 je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně především za zjištěno, že žalovaní (tehdejší podíloví spoluvlastníci předmětného domu /každý z nich v rozsahu jedné ideální poloviny/ a pronajímatelé předmětného bytu) dali žalobci (nájemci bytu) výpověď z nájmu předmětného bytu datovanou dnem 11. dubna 2008 (dále opět jen „výpověď ze dne 11. dubna 2008“, resp. „výpověď“), že žalobce od nich výpověď převzal dne 18. dubna 2008 a že ve výpovědi uplatnili výpovědní důvody podle 711 odst. 2 písm. b/, c/ a d/ , , ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“), které skutkově vymezili tak, že žalobce předmětný byt užívá k podnikatelské činnosti, že je podílovým spoluvlastníkem domu č. p. 79 v B. (dále jen „dům v B.“) a že předmětný byt neužívá nebo ho užívá jen občas. Dále zjistil, že žalobce ohlásil příslušnému živnostenskému úřadu jako místo svého podnikání adresu předmětného domu, že však v bytě nepodniká, ale užívá ho k bydlení, že je podílovým spoluvlastníkem domu v B. v rozsahu jedné ideální poloviny, že v tomto domě bydlí jeho nemocný otec, za kterým často jezdí, aby se o něj staral, a že mimo předmětný byt se hodně zdržuje také proto, že pracuje jako zedník a zednické práce vykonává mimo místo svého bydliště. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že žaloba o určení neplatnosti výpovědi byla podána včas (v šedesátidenní lhůtě podle obč. zák.). Poté uzavřel, že výpověď ze dne 11. dubna 2008 je neplatná proto, že nebyly naplněny uplatněné výpovědní důvody podle , c/ a d/ obč. zák. Za této situace žalobě vyhověl.

K odvolání žalovaných Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. února 2010, č. j. -114,

citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na určení neplatnosti výpovědi ze dne 11. dubna 2008 zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Odvolací soud – po doplnění dokazování v odvolacím řízení přečtením výpisu z katastru nemovitostí LV č. 8228, vedeného u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-město, pro kat. území Plzeň, obec Plzeň-město, ze dne 7. ledna 2010 (dále též jen „výpis z katastru nemovitostí ze dne 7. ledna 2010“) – vzal z provedených důkazů rovněž za zjištěno, že vlastnicí předmětného domu s účinky vkladu vlastnického práva od 17. prosince 2008 se stala obchodní společnost JS Petrol, s.r.o., se sídlem v Plzni, Doudlevecká 901/33 (dále též jen „jmenovaná obchodní společnost“). Jinak se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem věci a za správný pokládal rovněž právní názor, že žaloba byla podána v zákonem předepsané šedesátidenní lhůtě. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že s ohledem na změnu vlastnictví předmětného domu nejsou žalovaní v dané věci nadále pasivně věcně legitimováni. Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu o určení neplatnosti výpovědi zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V něm především namítl, že řízení před soudem prvního stupně je zatíženo vadou, pro kterou měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Na takovou vadu řízení přitom usuzoval z toho, že mu soud prvního stupně v rámci poučení podle a 119a před novelou opomenul sdělit

„svůj právní názor a otázku změny vlastníka zcela pominul“

. Rovněž namítl, že při řešení otázky pasivní věcné legitimace žalovaných odvolací soud nepřípustně prolomil

„povinnost tvrzení účastníků snášet a tvrdit důkazy“

. Měl za to, že odvolací soud zásadním způsobem favorizoval žalované, kteří po celou dobu sporu nevznesli námitku nedostatku pasivní věcné legitimace, ačkoli

„neoprávněnost žaloby z toho kterého důvodu musí tvrdit sám účastník a nemůže to za něho činit soud“

. Vyjádřil přesvědčení, že tímto postupem odvolací soud zatížil řízení

„další významnou vadou, kterou není možno zhojit jiným způsobem než zrušením napadeného rozhodnutí a vrácením věci soudu prvního stupně“

. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně.

Na tomto místě je zapotřebí zdůraznit, že odvolací soud v souladu s čl. II bodem 10 postupoval v odvolacím řízení podle ve znění účinném před 1. červencem 2009 (dále opět jen „ před novelou“). Správnost jeho postupu (příp. postupu soudu prvního stupně) v souzené věci je proto zapotřebí zkoumat zásadně z pohledu právní úpravy civilního procesu účinné do uvedeného data. Bylo-li však napadené rozhodnutí vydáno až po nabytí účinnosti (tj. po 1. červenci 2009), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací s ohledem na čl. II. bod 12 dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a (existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ). Posléze uvedené vady dovolatel – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnil. Dovolací soud proto napadené rozhodnutí přezkoumal nejprve z hlediska takto namítaných vad řízení (jiné vady řízení podřaditelné pod dovolací důvod podle nebyly z obsahu spisu zjištěny).

Ve smyslu před novelou odvolací soud zruší rozhodnutí soudu prvního stupně mimo jiné tehdy, jsou-li tu takové vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána jejich náprava.

V projednávaném případě dovolatel usuzoval na vadu řízení, pro kterou měl odvolací soud zrušit rozhodnutí soudu prvního stupně a věc mu vrátit k dalšímu řízení, z toho, že soud prvního stupně zcela opomenul otázku změny ve vlastnickém právu k předmětnému domu a v důsledku toho mu ani nesdělil – v rámci poučení podle a 119a před novelou – svůj právní názor na tuto otázku (na změnu vlastnictví předmětného domu). Dovolatel však přehlédl, že do poučovací povinnosti soudu podle citovaných ustanovení nespadá poučení účastníka o tom, jaký hmotněprávní význam přisuzuje tomu kterému skutkovému tvrzení či zjištění. To platí tím spíše, pokud určitému skutkovému tvrzení (zjištění) soud nepřikládal žádný právní význam.

V souzené věci se žalobce (nájemce bytu) proti žalovaným (dřívějším pronajímatelům bytu) domáhal určení neplatnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu, kterou mu žalovaní dali (doručili) dne 18. dubna 2008. Soud prvního stupně – aniž se výslovně zabýval otázkou pasivní věcné legitimace žalovaných – žalobě vyhověl; nelze tedy než dovodit, že jeho rozhodnutí spočívá na právním názoru (byť nikoliv výslovném), že žalovaní jsou v dané věci pasivně věcně legitimováni. Z uvedeného současně vyplývá, že z hlediska posouzení otázky pasivní věcné legitimace žalovaných soud prvního stupně nepřikládal žádný právní význam skutkovému tvrzení, které žalovaní uplatnili již v prvostupňovém řízení podáním ze dne 13. března 2009, že vlastnicí předmětného domu s účinky vkladu vlastnického práva od 17. prosince 2008 se stala obchodní společnost JS Petrol, s.r.o., se sídlem v Plzni, Doudlevecká 901/33 (viz podání na č. l. 46 spisu). Naproti tomu odvolací soud žalobu zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaných s odkazem na skutkové zjištění, že současným vlastníkem předmětného domu je jmenovaná obchodní společnost. Odvolací soud tudíž – na rozdíl od soudu prvního stupně – zmíněnému tvrzení žalovaných právní význam přisuzoval, přičemž k objasnění tohoto tvrzení provedl v odvolacím řízení důkaz výpisem z katastru nemovitostí ze dne 7. ledna 2010, který si obstaral. Přitom nepochybil, pokud uvedený výpis z katastru nemovitostí vyžádal z vlastní iniciativy (aniž to účastníci navrhli) u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-město (viz žádost na č. l. 105 spisu), a při odvolacím jednání dne 17. února 2010 jej k důkazu provedl (sdělil jeho obsah). Potřeba provedení takového důkazu vyšla totiž v řízení najevo – ve spojení s větou první před novelou (vzhledem ke skutkové tvrzení, že předmětný dům nabyla od žalovaných jmenovaná obchodní společnost). Svým postupem v odvolacím řízení ani neodňal dovolateli možnost vyjádřit se k jím nově nastolenému meritu věci. Důkaz výpisem z katastru nemovitostí ze dne 7. ledna 2010 totiž provedl při odvolacím jednání dne 17. února 2010, jehož se dovolatel i jeho zástupce (advokát JUDr. Pavel Reiser) zúčastnili; při tomto odvolacím jednání byli tedy seznámeni s obsahem uvedeného důkazu a měli příležitost se k němu vyjádřit a na něj náležitým procesním způsobem reagovat (návrhem ve smyslu , který je v odvolacím řízení přípustný /viz ve spojení s ustanovením / a k němuž je oprávněn pouze žalobce /viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. září 2004, sp. zn. ). Pro úplnost zbývá dodat, že by zde připadala v úvahu poučovací povinnost soudu podle věty před středníkem (v odvolacím řízení ve spojení s ustanovením ), avšak ta se v projednávané věci nemohla uplatnit vzhledem k zastoupení dovolatele advokátem ( věta za středníkem ); poučení dovolatele o tom, kdo by měl být podle hmotného práva žalován, pak přesahuje poučovací povinnost soudu a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení (srov. rozhodnutí uveřejněné na straně 169 v sešitě č. 5 z roku 1993 časopisu Právní rozhledy). Z pohledu uvedeného lze uzavřít, že postupem odvolacího soudu nemohla být dovolateli způsobena žádná újma na jeho procesních právech. Z řečeného pak rovněž plyne, že po doplnění dokazování v odvolacím řízení byl skutkový stav věci zjištěn tak, že z hlediska (dovoláním nezpochybněného) právního názoru odvolacího soudu (na otázku pasivní věcné legitimace žalovaných) bylo možné o věci rozhodnout, a byly tudíž splněny podmínky pro změnu rozsudku soudu prvního stupně podle před novelou. Řízení před odvolacím soudem (ani soudem prvního stupně) proto netrpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.

Lze uzavřít, že dovolací důvod podle nebyl užit opodstatněně.

Z vyložených důvodů vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle a jeho obsahové konkretizace správný ve smyslu věty před středníkem Dovolací soud proto dovolání podle téhož ustanovení zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první, , a a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. května 2011

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu