Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 66/2010

U S N E S E N Í

Státního fondu životního prostředí České republiky

D. T.

, o 800.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 8. 2009, č.j. -178, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2009, č.j. -154, tak, že

„řízení o úroky z prodlení se splátkami půjčky od 1. 4. 1997 do 23. 10. 2006 ve výši 2.412.710,- Kč a dále ve výši jedné promile z dlužné částky 800.000,- Kč za každý den prodlení od 24. 10. 2006 do zaplacení, smluvní úroky za dobu od 1. 10. 1998 do 30. 9. 2006 ve výši 525.286,18 Kč, úroky z prodlení za prodlení se splátkami smluvních úroků za dobu od 1. 7. 1996 do 23. 10. 2006 a dále ve výši jednoho promile z dlužné částky smluvního úroku 525.286,18 Kč za každý den prodlení od 24. 10. 2006 do zaplacení“

se nezastavuje, a potvrdil jej v části, jíž bylo řízení o zaplacení 800.000,- Kč a 10.566,- Kč zastaveno a věc postoupena Finančnímu úřadu v Ústí nad Labem. Se soudem prvního stupně se ztotožnil v tom, že nedostatek soudní pravomoci jako jedné z podmínek řízení brání projednání a rozhodnutí o nárocích na zaplacení 800.000,- Kč (dlužné splátky půjčky) a 10.566,- Kč (penále ze zadržených finančních prostředků); orgánem, který o těchto nárocích rozhoduje, je Finanční úřad v Ústí nad Labem, jemuž byla věc postoupena ( , , , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “). Pokud jde o úroky z prodlení, smluvní úroky z jistiny a úroky z prodlení z dlužných smluvních úroků, je pravomoc soudů k projednání a rozhodnutí o těchto (akcesorických) nárocích dána ( ).

Rozhodnutí odvolacího soudu v potvrzujícím výroku ohledně zastavení řízení o zaplacení 800.000,- Kč a postoupení věci územnímu finančnímu orgánu napadl žalobce dovoláním, jímž v mezích dovolacího důvodu uvedeného v zpochybnil závěr o nedostatku soudní pravomoci. O zadržené prostředky ve smyslu jde podle dovolatele jen v případě, kdy příjemce podpory nevyhoví výzvě k vrácení peněžních prostředků nebo jejich části (čl. V. bod 12. smlouvy). V souzené věci však částka 800.000,- Kč představuje dlužné splátky půjčky, které byly sjednány v článku IV. bodu 11. smlouvy.

Dovolání proti výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle , je přípustné ( ); důvodné však není.

Podle ustanovení v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (odstavec 1). Spory a jiné právní věci uvedené v odstavci 1, o nichž podle zákona rozhodly jiné orgány než soudy, soudy v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují za podmínek uvedených v části páté tohoto zákona (odstavec 2). Jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském soudním řízení, jen stanoví-li to zákon (odstavec 3).

Podle ustanovení , jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) zůstávají přitom zachovány.

Podle ustanovení , o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), je porušením rozpočtové kázně neoprávněné použití nebo zadržení peněžních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu, státního fondu, Národního fondu nebo státních finančních aktiv jejich příjemcem. Protože porušení rozpočtové kázně nastalo a bylo i zjištěno před účinností tohoto zákona, je třeba aplikovat , o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky), ve znění účinném do 31. 12. 1995 (dále jen „ “).

Podle ustanovení neoprávněně použité nebo zadržené prostředky státního rozpočtu republiky nebo státních fondů republiky jsou subjekty, kterým byly poskytnuty, povinny odvést ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky, popřípadě státnímu fondu republiky. Zároveň jsou tyto subjekty povinny zaplatit penále ve výši 1 ‰ denně z neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky (odstavec 1). Odvod neoprávněně použitých nebo zadržených částek, jakož i penále, uloží územní finanční orgán (odstavec 6).

Ze spisu se podává, že na základě rozhodnutí ministra životního prostředí ČR z 12. 12. 1994, č. 02679327, uzavřeli žalobce a žalovaný 29. 6. 1995 smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí podpory formou půjčky ve výši 1.400.000,- Kč (úročené roční úrokovou sazbou 8 %) na akci „malá vodní elektrárna“ (čl. I., II.). Peníze žalobce převedl na bankovní účet žalovaného (čl. IV. body 7, 8, 9, 10).Žalovaný se zavázal finanční prostředky vrátit ve čtvrtletních splátkách po 70.000,- Kč s tím, že první splátka je splatná 31. 3. 1997; splatnost úroků byla dohodnuta vždy ke konci každého kalendářního čtvrtletí. V případě prodlení se splácením půjčky nebo úroků se žalovaný zavázal zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši 1 ‰ z dlužné částky za každý den prodlení (čl. IV. bod 11). Článek V. smlouvy stanovil důsledky porušení závazků a povinností příjemcem podpory. Jestliže příjemce nesplní některý ze svých závazků či povinností stanovených smlouvou, má žalobce právo požadovat vrácení poskytnutých peněžních prostředků nebo jejich části ve lhůtě, kterou žalovanému stanoví; nevrátí-li je, považují se peněžní prostředky za „prostředky zadržené ve smyslu ustanovení “ (bod 12). Pokud žalobce odstoupí od smlouvy z důvodu podstatného porušení smlouvy příjemcem, považují se peněžní prostředky do té doby poskytnuté za „prostředky neoprávněně použité ve smyslu ustanovení “ (bod 13). Jestliže příjemce použije podporu (nebo její část) k jinému účelu, považují se prostředky za „prostředky neoprávněně použité ve smyslu ustanovení “ (bod 14). Ve všech případech uvedených v článku V. smlouvy je příjemce podpory povinen zaplatit penále ve výši 1 ‰ z neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků za každý den prodlení.

Otázkou povahy právního vztahu, z něhož vyplývá žalobcem uplatněný nárok, se již Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. ; s odkazem na závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2005, sp. zn. , uzavřel, že práva a povinnosti vyplývající z právního vztahu účastníků jsou výsledkem shodných projevů vůle rovnoprávných subjektů, které našly výraz ve smlouvě o poskytnutí podpory formou půjčky (srov. ). I když obsah daného právního vztahu je vymezen normami veřejného práva, jde o spor vyplývající ze vztahů soukromoprávních a pravomoc jiného orgánu než soudu by mohl založit zvláštní zákon ( , věta za poslední čárkou, ).

Dovolatel se mýlí, shledává-li pro účely vymezení pravomoci soudu nebo jiného orgánu rozdíl mezi úhradou dlužných splátek půjčky a vrácením peněžních prostředků při porušení smluvních povinností příjemcem podpory. Článek IV. bod 11 smlouvy z 29. 6. 1995 je ujednáním o splatnosti půjčky (úroků) a o sankcích v případech prodlení se splácením půjčky (úroků). Jestliže příjemce podpory nesplní to, k čemu se zavázal (nezaplatil řádně a včas splátky), mají dlužné částky vždy povahu prostředků státního fondu, které byly neoprávněně zadrženy. Ustanovení pak svěřilo rozhodování o povinnosti vrátit poskytnutou podporu (její část) územním finančním orgánům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. zmíněné/, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2010 , sp. zn. ).

Lze uzavřít, že se dovolateli správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo; Nejvyšší soud proto – po zjištění, že vadami vyjmenovanými v , větě druhé, řízení před soudy obou stupňů netrpělo – dovolání bez nařízení jednání ( , věta první, ) zamítl ( , část věty před středníkem, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a (žalovanému, který by měl na jejich náhradu právo, v tomto stadiu řízení žádné náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. května 2011

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu