Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 164/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Kateřiny Hornochové v právní věci žalobce S.f. ž. p. Č. r., proti žalované O.M. M., zast. JUDr. V. U., advokátem o úhradu dluhu, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne -78, takto:I. Dovolání se zamítá.II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.257,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta JUDr. V. U.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 3. 2007, č. j. -78, změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na jejich náhradu částku 12.078,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované, dále potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve zbývajícím rozsahu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na jejich náhradu 9.282,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované.

V odůvodnění usnesení odvolací soud zejména uvedl, že se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně ohledně absence pravomoci soudu k rozhodnutí sporu plynoucího ze žalobního tvrzení, že žalované byla poskytnuta tzv. podpora ze Státního fondu životního prostředí ČR (dále též jen „Fond“) ve smyslu ust. , o Státním fondu životního prostředí ČR, a ust. směrnice Ministerstva životního prostředí o poskytování finančních prostředků ze Státního fondu životního prostředí České republiky účinné od 6. 3. 1992, avšak ta ji nepoužila v souladu s podmínkami určenými statutem fondu a předmětnou směrnicí, a proto je povinna ji vrátit. Vzhledem k tomu, že podle přihlíží soud kdykoli za řízení k tomu, zda jsou splněny podmínky řízení, mj. zda je dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí věci, a protože z ust. a 6 vyplývá, že k uložení vrácení zadržených prostředků ze státního fondu republiky a uložení penále ve stanovené výši je ze zákona oprávněn územní finanční orgán, dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když v souladu s ust. v rozsahu těchto nároků řízení zastavil a rozhodl o postoupení věci k tomu příslušnému finančnímu orgánu, a proto jeho rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud k tomu dodal, že F.ú.v B., jak plyne z obsahu spisu, již ve věci konal a uložil žalované pro neuhrazení splátek půjčky odvod neoprávněně zadržených prostředků a vyměřil penále. Na tom ničeho nemůže dle názoru soudu změnit ani námitka, že smlouvy, dle kterých byly prostředky z fondu poskytnuty, byly uzavřeny dle obchodního zákoníku. Námitku, že bez pravomocného soudního rozhodnutí nemůže žalobce využít zástavního práva, zajišťujícího pohledávku ze smlouvy o půjčce, neshledal odvolací soud důvodnou, poněvadž žalobce uzavření zástavní smlouvy v žalobě netvrdil a samotná smlouva o půjčce z 29. 7. 1994 takové ujednání ani neobsahuje.

Odvolací osud dále změnil usnesení soudu prvního stupně ohledně náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně, neboť žalobce zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a proto žalované přísluší náhrada nákladů za dva úkony právní služby, a to za přípravu a převzetí zastoupení vyjádření k žalobě.

Odvolací soud proto rozhodl tak, jak uvedeno shora.

Dovoláním ze dne 4. 6. 2007 napadl žalobce usnesení odvolacího soudu, aniž by uvedl, z čeho dovozuje přípustnost podaného dovolání, a aniž by své námitky podřadil pod zákonem stanovené dovolací důvody.

V odůvodnění dovolání žalobce zejména uvedl, že nesouhlasí s názorem odvolacího soudu ohledně absence pravomoci soudu k rozhodnutí sporu týkajícího se uložení povinnosti vrácení peněžních prostředků poskytnutých žalobcem žalované, neboť podle směrnice Ministerstva životního prostředí České republiky o poskytování finančních prostředků ze S. f. ž. p. Č. r. má žalobce právo rozhodnout o krácení, popř. odejmutí a vrácení podpory, jakož i právo na úhradu penále ve výši dohodnuté ve smlouvě o poskytnutí podpory a o těchto právech finanční úřady nemají pravomoc rozhodnout. Dovolatel upozornil, že pokud by se svých pohledávek nemohl domáhat u soudu, znamenalo by to, že taková práva není možné smlouvou o podpoře ani sjednat a ani splnění těchto práv zajistit.

Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil usnesení odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

V podání ze dne 19. 11. 2007 se k dovolání vyjádřila žalovaná a zejména uvedla, že žalobce v dovolání tvrdí, že postupem soudů, jež neshledaly svou pravomoc k rozhodnutí sporu, je zkrácen na svých právech, neboť nemůže realizovat svá oprávnění plynoucí ze zajišťovacích institutů. Žalovaná upozornila, že v žalobě ze dne 29. 11. 23002 není o tomto důvodu podání žaloby uvedeno ničeho a neúplnost žalobních tvrzení není dovolacím důvodem.

Závěrem proto žalovaná navrhla, aby podané dovolání žalobce bylo jako nedůvodné odmítnuto.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) nejprve shledal, že dovolání je nutné projednat a rozhodnout o něm podle dosavadních právních předpisů, tj. podle , , ve znění účinném do 1. 7. 2009 – dále jen „“ (čl. II – „přechodná ustanovení“, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony). Dále shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (účastníkem řízení - žalobcem), včas, obsahuje stanovené náležitosti, dovolatel je zastoupen osobou, která má právnické vzdělání ve smyslu ust. v spojení s odstavcem 3 a jím bylo dovolání též sepsáno ( ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku ( ), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

V potvrzovaném případě je dovolání přípustné podle ust. , neboť dovolání směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle ust.

Dovolací soud je podle ust. vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, a pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, jsou relevantní jen otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp.jejichž řešení v dovolání zpochybnil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i kdyby nebyly v dovolání uplatněny. Takovou vadou mj. je, bylo-li rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů ( ).

V posuzované věci rozhodnutí odvolacího soudu o nároku žalobce na zaplacení neuhrazené splátky půjčky ve výši 7.950.000,- Kč a na zaplacení penále za prodlení s úhradou zůstatku půjčky, která byla žalované poskytnuta na základě smlouvy o poskytnutí půjčky ze dne 12. 9. 1994 a smlouvy o poskytnutí investiční dotace č. 04619211 ze dne 3. 6. 1993, spočívá na závěru, že dle ust. a a 6 tehdy platného není dána pravomoc soudu k projednání a rozhodnutí o těchto nárocích uplatněných v žalobě ze dne 29. 11. 2002.

Nejvyšší soud ČR opakovaně ve svých rozhodnutích (viz např. rozsudek ze dne 19. 1. 2006, sp. zn. ) konstatoval, že podle ust. a 6 , neoprávněně použité nebo zadržené prostředky státního rozpočtu republiky nebo státních fondů republiky jsou subjekty, kterým byly poskytnuty, povinny odvést ve stejné výši státnímu rozpočtu republiky, popř. státnímu fondu republiky. Zároveň jsou tyto subjekty povinny zaplatit penále ve výši 1 promile denně z neoprávněně použitých nebo zadržených prostředků, nejvýše však do výše této částky. Dále dovolací soud dovodil, že odvod neoprávněně použitých nebo zadržených částek, jakož i penále, uloží územní finanční orgán. Dovolací soud neshledává v posuzovaném případě důvodu odchýlit se od uvedeného právního názoru a závěr odvolacího soudu je s ním v souladu.

Nejvyšší soud České republiky s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že dovolání žalobce není důvodné a proto dovolání zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , a tak, že dovolateli, který po procesní stránce zavinil, že dovolání bylo odmítnuto, bylo uloženo nahradit žalované k rukám jejího advokáta částku 12.257,- Kč (, , , a 15, a vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů, a 3 vyhl. č. , ve znění pozdějších předpisů) a 19 % DPH dle

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. ledna 2010

JUDr. Ing. Jan H u š e k

předseda senátu