Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4754/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců a) L. N., a b) H. N., zastoupených JUDr. Jaroslavem Muroňem, advokátem se sídlem v Praze 4, Mikulova 1571, za účasti ČEFOS s. r. o., IČ: 250 47 507, se sídlem ve Frýdlantu, Větrov 3281, o vyvlastnění nemovitosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. července 2010, č. j. -67, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění

Shora označeným usnesením Vrchní soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jako „soud prvního stupně“) ze dne 30. listopadu 2009, č. j. -51, jímž byla odmítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali „zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, Odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 7. 11. 2008, sp. zn. , ve spojení s rozhodnutím Městského úřadu Frýdlant, Odboru stavebního úřadu a životního prostředí ze dne 14. 5. 2008, č.j. 439/2006/OSUZP/17/Pr-0065“. Rozhodnutím správních orgánů bylo rozhodnuto podle o vyvlastnění pozemků ve vlastnictví žalobců. Soud proto věc projednal v řízení podle části páté ). Dovodil, že ve věci vyvlastnění musí být žaloba podána v třicetidenní lhůtě podle , jelikož jde o ustanovení speciální k ustanovení ; obecná úprava se proto neuplatní. Jestliže napadené rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje nabylo právní moci dne 14. listopadu 2008, bylo třeba žalobu podat nejpozději dne 15. prosince 2008. Žaloba – podaná žalobci až dne 13. ledna 2009 – je tedy opožděná ( ).

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Shrnuli v něm dosavadní průběh řízení a zopakovali i své námitky proti postupu správních orgánů v řízení o vyvlastnění. Konstatovali, že žalobou nežádali o projednání věci vůči vyvlastniteli, jehož postupu neodporují, avšak požadují zrušení nezákonných rozhodnutí správních orgánů. Dovozovali, že při posouzení lhůty pro podání žaloby měl soud aplikovat obecné ustanovení , nikoliv Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Vyvlastnitel, společnost ČEFOS s. r. o., se k podanému dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 , jímž se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a že jde o rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné podle , přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu bez nařízení jednání ( věty první ) a shledal, že dovolání není opodstatněné.

Žalobci napadají žalobou označená rozhodnutí správních orgánů, jimiž bylo rozhodnuto o vyvlastnění pozemků v jejich vlastnictví podle K projednání takové věci je příslušný soud v občanskému soudním řízení, dle části páté , jak plyne již z části sedmé (nazvané „Projednání vyvlastnění v řízení před soudem“), která odkazuje na občanské soudní řízení, v poznámce pod čarou pak výslovně na až V ustanovení stanoví tři odchylky od obecné úpravy, jež se týkají věcné příslušnosti soudu ( ), stanovení lhůty pro podání žaloby ( ) a odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí ( ). Zatímco podle ustanovení lze žalobu podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, podle ustanovení „žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout“. Názor o neaplikovatelnosti ustanovení při projednání věci vyvlastnění, vyplývající z povahy jako zvláštního předpisu ve věcech vyvlastnění, je zastáván i v právní teorii (z komentářové literatury srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2008 a násl., nebo David, L., Ištvánek, F., Javůrková, N., Kasíková, M., Lavický, P. a kol. . Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 1328).

Jelikož v posuzované věci žalobci zpochybňované rozhodnutí správního orgánu nabylo právní moci dne 14. listopadu 2008, následujícího dne počala běžet třicetidenní lhůta k podání žaloby ( ), jejíž konec připadl na 14. prosinec 2008 (neděle); posledním dnem lhůty byl tudíž 15. prosinec 2008 jako nejblíže následující pracovní den. Žalobci podali žalobu u soudu až 13. ledna 2009, tedy opožděně, po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Proto je rozhodnutí soudu o jejím odmítnutí ( ) správné.

Námitka žalobců, že při zkoumání lhůty pro podání žaloby měl soud aplikovat obecné ustanovení , opodstatněná není, jelikož z okruhu žalobci tvrzených skutečností (ze skutku vymezeného v žalobě) jednoznačně vyplývá, že předmětem řízení je projednání věci vyvlastnění, o níž dříve rozhodl vyvlastňovací úřad (orgán moci výkonné) postupem dle , nikoliv projednání jiné soukromoprávní věci účastníků, jež by se řídilo pouze obecnou úpravou dle části páté (v případě lhůty k podání žaloby ustanovením ). Nedůvodná je i námitka, že žalobci nesledovali vyvolat spor s vyvlastnitelem, nýbrž jim šlo o revizi správního rozhodnutí, za účasti správních orgánů. Okruh účastníků v řízení podle části páté je vymezen ustanovením (ve smyslu druhé definice účastníků obsažené v o. s. ř), dle něhož „účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem“. Správní orgán účastníkem řízení podle části páté není, a to ani při projednání věci vyvlastnění (k okruhu účastenství ve vyvlastňovacím řízení srov. až 3 ).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro opožděnost ( ), je správné. Nejvyšší soud proto dovolání zamítl ( části věty před středníkem ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , části věty před středníkem a Žalobci, jejichž dovolání bylo zamítnuto, nemají na náhradu nákladů řízení právo a vyvlastniteli v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 3. května 2011JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.předseda senátu