Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
2D561FB867147906C1257A4E006A91EA.html
HTML · 18.57 KB
No categories available
28 Cdo 4754/2010
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Petra Krause ve věci žalobců a) L. N., a b) H. N., zastoupených JUDr. Jaroslavem Muroňem, advokátem se sídlem v Praze 4, Mikulova 1571, za účasti ČEFOS s. r. o., IČ: 250 47 507, se sídlem ve Frýdlantu, Větrov 3281, o vyvlastnění nemovitosti, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 35 C 1/2009 , o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. července 2010, č. j. 11 Cmo 8/2010 -67, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění
Shora označeným usnesením Vrchní soud v Praze (dále též jako „odvolací soud“) potvrdil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též jako „soud prvního stupně“) ze dne 30. listopadu 2009, č. j. 35 C 1/2009 -51, jímž byla odmítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali „zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje, Odboru územního plánování a stavebního řádu ze dne 7. 11. 2008, sp. zn. OÚPSŘ 176/2008 , ve spojení s rozhodnutím Městského úřadu Frýdlant, Odboru stavebního úřadu a životního prostředí ze dne 14. 5. 2008, č.j. 439/2006/OSUZP/17/Pr-0065“. Rozhodnutím správních orgánů bylo rozhodnuto podle zákona č. 184/2006 Sb. o vyvlastnění pozemků ve vlastnictví žalobců. Soud proto věc projednal v řízení podle části páté občanského soudního řádu (o. s. ř.) o. s. ř. ). Dovodil, že ve věci vyvlastnění musí být žaloba podána v třicetidenní lhůtě podle § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb. , jelikož jde o ustanovení speciální k ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ; obecná úprava se proto neuplatní. Jestliže napadené rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje nabylo právní moci dne 14. listopadu 2008, bylo třeba žalobu podat nejpozději dne 15. prosince 2008. Žaloba – podaná žalobci až dne 13. ledna 2009 – je tedy opožděná (§ 250g odst. 1 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti usnesení odvolacího soudu podali žalobci dovolání. Shrnuli v něm dosavadní průběh řízení a zopakovali i své námitky proti postupu správních orgánů v řízení o vyvlastnění. Konstatovali, že žalobou nežádali o projednání věci vůči vyvlastniteli, jehož postupu neodporují, avšak požadují zrušení nezákonných rozhodnutí správních orgánů. Dovozovali, že při posouzení lhůty pro podání žaloby měl soud aplikovat obecné ustanovení § 247 o. s. ř. o. s. ř. , nikoliv § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou soudů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyvlastnitel, společnost ČEFOS s. r. o., se k podanému dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , jímž se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (účastníky řízení), zastoupenými advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a že jde o rozhodnutí, proti němuž je dovolání přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , přezkoumal rozhodnutí odvolacího soudu bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. ) a shledal, že dovolání není opodstatněné.
Žalobci napadají žalobou označená rozhodnutí správních orgánů, jimiž bylo rozhodnuto o vyvlastnění pozemků v jejich vlastnictví podle zákona č. 184/2006 Sb. K projednání takové věci je příslušný soud v občanskému soudním řízení, dle části páté o. s. ř. o. s. ř. , jak plyne již z části sedmé zákona č. 184/2006 Sb. (nazvané „Projednání vyvlastnění v řízení před soudem“), která odkazuje na občanské soudní řízení, v poznámce pod čarou pak výslovně na § 244 až § 250t o. s. ř. o. s. ř. V ustanovení § 28 stanoví zákon č. 184/2006 Sb. tři odchylky od obecné úpravy, jež se týkají věcné příslušnosti soudu (§ 28 odst. 1 ), stanovení lhůty pro podání žaloby (§ 28 odst. 2 ) a odkladu právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí (§ 28 odst. 3 ). Zatímco podle ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. lze žalobu podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, podle ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb. „žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout“. Názor o neaplikovatelnosti ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. při projednání věci vyvlastnění, vyplývající z povahy zákona č. 184/2006 Sb. jako zvláštního předpisu ve věcech vyvlastnění, je zastáván i v právní teorii (z komentářové literatury srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2008 a násl., nebo David, L., Ištvánek, F., Javůrková, N., Kasíková, M., Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád . Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2009, s. 1328).
Jelikož v posuzované věci žalobci zpochybňované rozhodnutí správního orgánu nabylo právní moci dne 14. listopadu 2008, následujícího dne počala běžet třicetidenní lhůta k podání žaloby (§ 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb. ), jejíž konec připadl na 14. prosinec 2008 (neděle); posledním dnem lhůty byl tudíž 15. prosinec 2008 jako nejblíže následující pracovní den. Žalobci podali žalobu u soudu až 13. ledna 2009, tedy opožděně, po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Proto je rozhodnutí soudu o jejím odmítnutí (§ 250g odst. 1 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. ) správné.
Námitka žalobců, že při zkoumání lhůty pro podání žaloby měl soud aplikovat obecné ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , opodstatněná není, jelikož z okruhu žalobci tvrzených skutečností (ze skutku vymezeného v žalobě) jednoznačně vyplývá, že předmětem řízení je projednání věci vyvlastnění, o níž dříve rozhodl vyvlastňovací úřad (orgán moci výkonné) postupem dle zákona č. 184/2006 Sb. , nikoliv projednání jiné soukromoprávní věci účastníků, jež by se řídilo pouze obecnou úpravou dle části páté o. s. ř. o. s. ř. (v případě lhůty k podání žaloby ustanovením § 247 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Nedůvodná je i námitka, že žalobci nesledovali vyvolat spor s vyvlastnitelem, nýbrž jim šlo o revizi správního rozhodnutí, za účasti správních orgánů. Okruh účastníků v řízení podle části páté o. s. ř. o. s. ř. je vymezen ustanovením § 250a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (ve smyslu druhé definice účastníků obsažené v § 94 odst. 2 o. s. ř), dle něhož „účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem“. Správní orgán účastníkem řízení podle části páté o. s. ř. o. s. ř. není, a to ani při projednání věci vyvlastnění (k okruhu účastenství ve vyvlastňovacím řízení srov. § 17 odst. 1 až 3 zákona č. 184/2006 Sb. ).
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby pro opožděnost (§ 250g odst. 1 písm. a/ o. s. ř. o. s. ř. ), je správné. Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř. ).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Žalobci, jejichž dovolání bylo zamítnuto, nemají na náhradu nákladů řízení právo a vyvlastniteli v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.V Brně dne 3. května 2011JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.předseda senátu