Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
E5EA1746D3FB9BC8C1257A4E0066B503.html
HTML · 14.06 KB
No categories available
26 Cdo 209/2011
NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 26 Cdo 209/2011
U S N E S E N Í
a/ Ing. V. B.
a
b/ S. B.
, zastoupených Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Komořanská 63, proti žalované
městské části Praha 3
, se sídlem v Praze 3, Havlíčkovo náměstí 700/9, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 7 C 70/2009 , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2010, č. j. 13 Co 290/2010 -59, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 6. dubna 2010, č. j. 7 C 70/2009 -37, zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi žalované ze dne 5. prosince 2008 z nájmu žalobců k
„bytu č. 16 v P. 3, K. 122“
(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 22. září 2010, č. j. 13 Co 290/2010 -59, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé; ve výroku o nákladech řízení ho potvrdil v tam uvedeném znění a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, k němuž se žalovaná písemně vyjádřila.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř. “ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř. ). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. 29 Cdo 962/2006 , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. ledna 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06 , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , z 28. února 2008, sp. zn. III. ÚS 1970/07 , a z 28. července 2010, sp. zn. IV. ÚS 1464/10 ).
Dovolatelé výslovně uplatnili dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. (námitkou, že
„žalobce navrhoval místní šetření, resp. znalecký posudek jako důkazy, kterými by byla vyjasněna otázka počtu bytových jednotek v domě H. 4/443 v P. 8; tyto důkazy ale provedeny nebyly“
). Tato námitka, podřaditelná pod dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. , však k výkladu procesního předpisu nesměřovala, a proto jí nelze přípustnost dovolání založit. Dále rovněž namítli, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Tento dovolací důvod, tj. dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. , však nijak obsahově nekonkretizovali. Ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř. ) – uplatnili nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (námitkami, že
„jen pouhá soukromoprávní dohoda o výměně bytu, stejně jako potvrzení stavebního úřadu z doby, kterou ode dne 5.12.2008 dělí několik desetiletí, nemůže podle přesvědčení dovolatele sloužit jako důkaz pro závěr, že dům H. 4/443 v P. 8 byl na přelomu roku 2008/2009 nemovitostí, ve které fakticky byly dva byty“
,
a že
„výrok rozsudku se opírá jednak o nepřímý důkaz /existence dohody o výměně bytů/, jednak preferuje listin u – potvrzení – sdělení stavebního úřadu před stavem faktickým, když odkazem na tuto listin u objektivizuje stav, který ke dni 5.12. 2008 neexistoval“
).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. , a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalované nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. května 2011
JUDr. Miroslav F e r á k, v. r. předseda senátu