Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 679/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc.,ve věci žalobkyně H. V., zastoupené JUDr. Ivanem Werlem, advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Vrchovecká 74/2, proti žalovaným: 1) M. K., 2) J. K., zastoupeným JUDr. Alešem Liskem, advokátem se sídlem ve Znojmě, Pontassievská 918/1, o určení hranice pozemků, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2010, č. j. –115, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. března 2008, č. j. –96, zamítl žalobu, aby soud „určil, že hranice mezi pozemkem p. č. 406/2 a pozemkem p. č. 404/1, které se oba nacházejí v obci Znojmo, k. ú. O., je tvořena spojnicí bodů č. 11 a č. 12, zachycených v písemném zaměření zdi mezi pozemky p. č. 404/1 a p. č. 406/2 ze dne 19. 4. 2006, vyhotoveném v měřítku 1 : 250, zaměřeném Ing. M. V. a vypracovaném P. K. – MAPA – výkon zeměměřičských činností, se sídlem 669 02 Znojmo, Dolní Česká 1, IČ: 628 45 870, jako součást technické zprávy ze dne 3. 5. 2006, číslo zakázky: 43/2006, která tvoří jako příloha nedílnou součást tohoto rozsudku“ a rozhodl o nákladech řízení.

Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobkyně rozsudkem ze dne 19. října 2010, č. j. –115, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v , a uplatnila dovolací důvod podle a b) a odst. 3 Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se ve vyjádření ztotožnili s právními závěry odvolacího soudu, dovolání označili za nepřípustné a navrhli jeho odmítnutí, příp. zamítnutí.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání je účastníkům znám, spolu s vyjádřením žalovaných tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Dovolání může být přípustné jen podle ve spojení s

Dovolání může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Dovolání není přípustné.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolatelka v dovolání neformuluje žádnou relevantní otázku zásadního právního významu a existence takové otázky se nepodává ani z obsahu dovolání. Obsahem dovolání tak není nic, co by mohlo být dovolacím soudem považováno za otázku zásadního právního významu.

Dovolatelkou předloženou otázku, zda je její žalobní požadavek na určení průběhu hranice pozemku rozsudkem soudu žalobou ve smyslu a zda je možné rozhodnout o určení průběhu hranice pozemku ve výroku soudního rozhodnutí, za otázku, která by mohla založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, považovat nelze.

V souzené věci odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně nesprávně formulovala svůj požadavek na vydání soudního rozhodnutí ohledně určení hranic pozemků a ačkoliv byla soudem prvního stupně poučena u jednání, výslovně uvedla a zdůraznila, že se v žádném případě nejedná o určení vlastnictví k pozemku, ale o určení hranic mezi pozemky. Konstatoval, že žaloba na určení hranice pozemku není žalobou ve smyslu [narozdíl od soudu prvního stupně, který se zabýval naléhavým právním zájmem žalobkyně ve smyslu ] a že se nejedná ani o jinou žalobu podřaditelnou pod ustanovení mimo zde typově uvedené žaloby pod písm. a), b) a c), která by měla příslušný zákonný základ, takže uplatněný nárok žalobkyně nevyplývá ze žádného zákonného ustanovení v rámci platného právního řádu. Z uvedených důvodů proto odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Uvedený závěr odvolací soud učinil zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, podle níž rozhodování ve sporu o průběhu objektivně zjistitelné hranice mezi pozemky je v pravomoci soudu.Žalobní návrh je v takovém případě třeba formulovat tak, že jde o určení vlastnictví, příp. o vyklizení, přesně určené části pozemku, nikoliv o určení hranice mezi pozemky. Jestliže se žalobce domáhá určení průběhu hranice mezi pozemky, musí soud žalobce poučit o nutnosti upravit návrh tak, aby odpovídal , příp. žalobě na určení vlastnictví (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. července 2004, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 2860, na jehož odůvodnění dovolací soud v podrobnostech odkazuje). Takový postup nalézací soudy v posuzovaném případě, kdy se podle obsahu spisu jedná o objektivně zjistitelnou hranici mezi pozemky, dodržely. Ostatně nadto v rozsudku soud prvního stupně výslovně zdůraznil, že žalobkyně měla uplatnit svůj nárok žalobou na vyklizení části pozemku, případně na určení vlastnického práva k pozemku, přesto i v odvolacím řízení žalobkyně výslovně trvala na určení vlastnické hranice mezi pozemky.

Jestliže žalobkyně i přes poskytnutá poučení trvala na svém návrhu na určení hranic mezi předmětnými pozemky, rozsudky soudu prvního stupně, který žalobu zamítl, jakož i odvolacího soudu, který rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (byť žalobu správně nepovažoval za žalobu podřaditelnou pod ), je třeba považovat za správné.

Uplatňuje-li dovolatelka dovolací důvody podle a odst. 3 , jimi přípustnost dovolání podle ve smyslu část věty za středníkem založit nelze (výslovně ).

Dovolatelka napadla rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech výrocích, tj. i ve výrocích o náhradě nákladů řízení. Proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z , , a neboť žalovaní mají právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v částce 2 925,- Kč [odměna z částky určené podle , , ve znění po novele provedené , vyčíslená podle (po zvýšení ve smyslu o 30 % a po snížení ve smyslu , ve spojení s vyhlášky o 50 % a o dalších 50 % podle vyhlášky)], přičemž žalovaným dále náleží náhrada hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč za jeden úkon právní služby u každého z žalovaných (vyjádření k dovolání žalobkyně) podle ve znění pozdějších předpisů, tj. celkem 3 525,- Kč. Žalovaným dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 705,- Kč ( ), a celkové náklady dovolacího řízení tak činí 4 230,- Kč. Dovolací soud proto uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náklady dovolacího řízení ve výši 4 230,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalovaných ( , , ).

Poučení:Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 26. dubna 2011

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu