Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4144/2009

NEJVYŠŠÍ SOUDČESKÉ REPUBLIKY 26Cdo 4144/2009

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

PhDr. J. A. M.,

1. I. K.

,

2. F. V.

,

3. Z. M.

,

4. akad. mal. R. K.

, zastoupeným JUDr. Danem Holubkovem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Staré Město, Dlouhá třída 16, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání 4. žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2008, č. j. -102, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2008, č. j. -102, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. března 2008, sp. zn. -88

se zrušují

a věc

se vrací

Obvodnímu soudu pro Prahu 8 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. 12. 2008, č. j. -102, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 18. 3. 2008, č. j. -88, kterým vyhověl žalobě a určil, že výpověď z nájmu „

bytu č. 7 v domě č. p. 179 v P. – K., K. 26“

(dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) daná žalobci žalovanými dopisem z 2. 7. 2007, je neplatná a rozhodl o nákladech řízení účastníků; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) mimo jiné zjistil, že žalobce (za trvání manželství s D. M.) a jeho matka uzavřeli smlouvu o nájmu předmětného bytu, že matka žalobce zemřela v roce 1994, že v bytě zůstal bydlet žalobce s manželkou, že mu žalovaní (zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci) dali dne 2. 7. 2007 písemnou výpověď z (samostatného) nájmu předmětného bytu, kterou odůvodnili tím, že hrubě porušuje povinnosti vyplývající z nájmu, neboť nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši převyšující trojnásobek měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu, že ve výpovědi je uvedeno, že žalobci nepřísluší náhradní byt ani náhradní ubytování. Na tomto skutkovém základě především dovodil, že žalobci a jeho manželce vznikl k předmětnému bytu společný nájem, že výpověď je neplatná, neboť žalovaní nevypověděli společný nájem, ale jen „samostatný“ nájem žalobce; zjištění soudu prvního stupně, že výpověď z nájmu - směřující jen vůči žalobci - byla zaslána i jeho manželce, nepovažoval za významné. Dospěl rovněž k závěru, že výpověď je neplatná ( , ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „obč. zák.“) i proto, že neobsahuje závazek pronajímatele zajistit nájemci přístřeší, nemá tak náležitosti stanovené v obč. zák.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala 4. žalovaná dovolání, a aniž by se zabývala jeho přípustností, odůvodnila jej tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasila se závěrem odvolacího soudu, že výpověď z nájmu bytu je neplatná a že samotný žalobce je ve věci aktivně legitimován. Namítala, že výpověď z nájmu bytu žalovaní zaslali žalobci i jeho manželce, byť každému zvlášť, oběma byla doručena. Protože manželka žalobce (společná nájemkyně) žalobu v zákonné lhůtě nepodala, má zato, že odvolací soud měl žalobu pro nedostatek věcné aktivní legitimace žalobce zamítnout. Z důvodů tam uvedených nepovažovala za správný ani závěr odvolacího soudu, že výpověď je neplatná, protože neobsahuje závazek pronajímatelů zajistit žalobci bytovou náhradu (přístřeší). Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce v dovolacím vyjádření popsal, proč došlo ke vzniku dluhu na nájemném, a navrhl, aby dovolací soud rozhodl v jeho prospěch.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 4. 12. 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení ( ), řádně zastoupenou advokátem ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c) Protože ustanovení přípustnost dovolání nezakládá (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), zabýval se dovolací soud přípustností dovolání podle

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z obsahu dovolání ( ) vyplývá, že dovolatelka spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s námitkou, že samotný žalobce není ve věci aktivně legitimován a že výpověď z nájmu bytu má všechny zákonné náležitosti a je proto platná.

Otázka, zda výpověď z nájmu bytu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák., je neplatná podle § 39 obč. zák., neobsahuje-li v rozporu s ustanovením § 711 odst. 3 obč. zák. závazek pronajímatele bytu zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu, tj. v daném případě přístřeší, nemůže být zásadně právně významná; tuto otázku totiž odvolací soud vyřešil v souladu s názorem zaujímaným v ustálené soudní praxi.

Nejvyšší soud České republiky v řadě svých rozhodnutí dovodil, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 1997, sp. zn. , a ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8 ročníku 1997, pod číslem 60 a číslo 6 ročníku 2000 pod číslem 68, dále ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. , a ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod C 381 a pod C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). V rozsudku ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. uveřejněném pod číslem 75/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že výpověď z nájmu bytu podle § 711 odst. 2 písm. b) obč. zák. je neplatná pro neurčitost, není-li v ní závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu konkretizován údajem o formě bytové náhrady. Výpověď, která vůbec neobsahuje závazek pronajímatele zajistit vypovídanému nájemci (odpovídající) bytovou náhradu, je tak neplatná.

Dovolací soud však dospěl k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí lze přisoudit zásadní právní význam, neboť otázku, zda jeden ze společných nájemců je oprávněn domáhat se samostatně určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, neposoudily soudy obou stupňů v souladu s judikaturou dovolacího soudu. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání – pro řešení zmíněné otázky – přípustným podle

Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), i když nebyly dovoláním uplatněny. Existenci uvedených vad dovolatelka nenamítla a tyto vady nebyly zjištěny ani z obsahu spisu.

O nesprávné právní posouzení věci ve smyslu uvedeného ustanovení jde tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 8. 7. 2009, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 34/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, poukázal na soudní praxi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7 ročník 1997 pod číslem 56), která již v minulosti dovodila, že v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu mají manželé – společní nájemci bytu ve smyslu § 703 a násl. obč. zák. – postavení nerozlučných společníků a že právo společného nájmu bytu manžely se ve způsobu ukončení nájemního poměru (v tom smyslu, že nájem bytu zanikne oběma manželům současně) neliší od zániku nájemního poměru u výlučných nájemců bytu. Současně dovodila, že právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, jehož podstata spočívá v tom, že svědčí oběma manželům společně a nedílně, a že v hmotněprávní oblasti se tato nedílnost projevuje mimo jiné tím, že výpověď musí být dána oběma manželům a oběma musí být také doručena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 7 ročník 1997 pod číslem 55).

Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí uzavřel, že postavení manželů (společných nájemců bytu) jako nerozlučných společníků se projevuje i v tom, že oba manželé musí být účastníky řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu.

Neúčastní-li se řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu všichni nerozluční společníci (zde manželé jako společní nájemci bytu), nemůže být žalobě vyhověno, a to pro nedostatek věcné legitimace. Podal-li proto žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu jen jeden ze společných nájemců bytu, tj. jeden z manželů, je zapotřebí, aby druhého společného nájemce (druhého manžela) v žalobě označil jako (dalšího) žalovaného – vedle pronajímatele, který dal manželům výpověď z nájmu bytu. Přitom však postačí (je-li výpověď z nájmu bytu doručena oběma manželům), jestliže v šedesátidenní lhůtě (§ 711 odst. 3 obč. zák.) podá žalobu na určení její neplatnosti jen jeden z nich a v řízení před soudem prvního stupně, a to i po uplynutí lhůty podle obč. zák., navrhne přistoupení druhého manžela do řízení na straně žalobce nebo žalovaného podle Jelikož účastníkům se v tomto řízení neukládají žádné povinnosti, je nerozhodné, zda druhý z manželů je jako účastník řízení na žalující straně či na straně žalované.

Pro právní posouzení věci bude proto nutné zjistit, zda výpověď z nájmu předmětného bytu (a jakého obsahu) byla doručena i manželce žalobce (ze skutkového závěru soudů obou stupňů je zatím zřejmé jen to, že jí byla zaslána a že ji

zřejmě

převzal její syn). Pokud se tak stalo, mohl by se soud prvního stupně (odvolací soud) zabývat její platností jen v případě, že účastníkem řízení budou oba společní nájemci, neboť bez účasti další společné nájemkyně – manželky žalobce - nemůže žaloba podaná pouze jedním ze společných nájemců bytu obstát.

Napadený rozsudek není tedy z hlediska uplatněných dovolacích námitek podřazených dovolacímu důvodu podle správný. Dovolací soud ho proto podle věty za středníkem zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. dubna 2011

Doc. JUDr. Věry K o r e c k é, CSc., v. r.

předsedkyně senátu