Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1704/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2007, č. j. -42, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 5. března 2007, č. j. -22, zamítl žalobu žalobce na určení neplatnosti výpovědi žalovaného z nájmu žalobce a jeho manželky L. F. k „bytu č. 6 v domě č. p. 287 v H. – Š., K. 2“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.

Z provedených důkazů vzal soud prvního stupně za zjištěno, že v době před

24. březnem 2006 uzavřeli žalobce jako nájemce a žalovaný jako pronajímatel smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, že dne 24. března 2006 uzavřel žalobce manželství s L. F., která byla nájemkyní bytu číslo 8 na ulici Z. 488/4 v H. – Š. o velikosti 2+0 (dále jen „byt Z.“), že žalovaný doručil dne 9. listopadu 2006 žalobci a jeho manželce L. F. výpověď z nájmu předmětného bytu s odůvodněním, že vedle předmětného bytu mají ještě byt Z., že následně dne 30. listopadu 2006 L. F. převedla svá členská práva a povinnosti k bytu Z. na M. K. a že v předchozí době (asi ¾ roku) bydlel v bytě Z. syn L. F. s rodinou. Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně především dovodil, že před uzavřením manželství s L. F. se žalobce stal nájemcem předmětného bytu a že uzavřením manželství vzniklo žalobci a jeho manželce L. F. právo společného nájmu bytu manžely ( , , ve znění účinném v době uzavření manželství mezi žalobcem a L. F.). Konstatoval, že právo společného nájmu je právem nedílným a že nedílnost tohoto práva se projevuje mimo jiné i v tom, že výpověď z nájmu bytu musí být dána a doručena oběma manželům. Proto také oba manželé musí – v šedesátidenní lhůtě od doručení výpovědi ( , ve znění účinném v době doručení výpovědi z nájmu bytu /a ve znění po novele provedené / - dále jen „obč. zák.“) – podat u soudu žalobu na určení její neplatnosti. Podal-li uvedenou žalobu v této lhůtě pouze žalobce, shledal soud prvního stupně „na straně žalobce nedostatek aktivní věcné legitimace“. S přihlédnutím k uvedenému žalobu zamítl, aniž se zabýval otázkou naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu podle obč. zák.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. července 2007, č. j. -42, změnil citovaný rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl a určil, že výpověď z nájmu předmětného bytu je neplatná; zároveň rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Odvolací soud se ztotožnil se zjištěným skutkovým stavem a za správný pokládal rovněž závěr, že žalobce se před uzavřením manželství s L. F. stal nájemcem předmětného bytu a že dnem uzavření manželství vzniklo jemu a jeho manželce L. F. právo společného nájmu bytu manžely. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že každý ze společných nájemců je oprávněn domáhat se samostatně určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu bez ohledu na procesní aktivitu dalšího společného nájemce. Opačný závěr by podle názoru odvolacího soudu vedl „ke znemožnění uplatnění práva jednotlivých nájemců domáhat se určení neplatnosti výpovědi z nájmu a tím i k porušeníu zaručeného práva na soudní ochranu

(d)“. Proto žalobce, ačkoli nepodal žalobu společně se svou manželkou, je ve věci aktivně věcně legitimován. Poté dovodil, že bude-li žalobě podané jedním ze společných nájemců vyhověno, pak dále potrvá právo společného nájmu bytu manžely; pokud však bude taková žaloba zamítnuta, zanikne na základě platné výpovědi z nájmu bytu právo společného nájmu bytu manžely (právo nájmu obou společných nájemců). Následně rovněž dovodil, že výpověď z nájmu bytu splňovala všechny náležitosti podle obč. zák. a že formálně byl také naplněn uplatněný výpovědní důvod podle obč. zák. Dospěl však k závěru, že výpověď je neplatná pro rozpor s dobrými mravy ( obč. zák.), a proto žalobě vyhověl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „“). Uplatněné dovolací námitky podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle Dovolatel je přesvědčen, že „právo společného nájmu bytu manžely je právem nedělitelným, z něhož jsou zavázáni a oprávněni oba společní nájemci a žalobu na neplatnost měli tudíž podat oba nájemci, jinak by došlo k porušení principu rovnosti stran“. Zdůraznil, že „případný rozsudek o neplatnosti výpovědi zavazuje i osobu (druhého společného nájemce), která s výpovědí souhlasí, žalobu na její neplatnost nepodala, a proto se ani nemusí dovědět, že žaloba byla uznána za neplatnou“. Takový rozsudek tak podle něj „mění a zakládá přímá práva

a povinnosti osobě, která není účastníkem řízení“. Vyjádřil rovněž přesvědčení,

že výpověď není v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že žalobce a jeho manželka převedli byt Z. na třetí osobu za úplatu až po osmi měsících od uzavření sňatku, a to pouze v reakci na danou výpověď. Pokud v bytě Z. bydlel syn L. F. s rodinou, pak se podle jeho názoru jednalo

o podnájem bez souhlasu vlastníka bytu. Mimo jiné také podotkl, že byl-li byt Z. převeden na třetí osobu za úplatu, disponuje žalobce finančními prostředky k zajištění jiného bydlení. Navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 17. července 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( ), jednajícím v dovolacím řízení prostřednictvím zaměstnance s právnickým vzděláním (, 2 písm. b/

a odst. 4 ) a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku, jímž odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle a 3 dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení věty druhé vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v , a b/ a , jakož

i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci

( ), i když nebyly v dovolání uplatněny. Existence uvedených vad nebyla tvrzena a z obsahu spisu nebyly tyto vady zjištěny.

Prostřednictvím dovolacího důvodu podle lze odvolacímu soudu vytknout, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

S přihlédnutím k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle půjde v dovolacím řízení o posouzení správnosti právního názoru, že určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu (ve smyslu obč. zák.) se může úspěšně domáhat také jeden ze společných nájemců bytu, jinak řečeno že každý ze společných nájemců je oprávněn domáhat se samostatně určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu bez ohledu na procesní aktivitu dalšího společného nájemce.

Podle § 704 odst. 1 obč. zák. stal-li se některý z manželů nájemcem bytu před uzavřením manželství, vznikne oběma manželům společný nájem bytu uzavřením manželství.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že ke vzniku práva společného nájmu bytu manžely dochází přímo ze zákona (ex lege), přičemž pro účely vzniku tohoto práva není v tomto případě stanovena podmínka existence trvalého soužití manželů, jako je tomu při vzniku práva společného nájmu bytu manžely podle § 703 odst. 1 obč. zák. Ustanovení § 704 odst. 1 obč. zák. je přitom právní normou kogentní povahy, tj. právní normou, která vylučuje, aby si účastníci občanskoprávních vztahů upravili dohodou vzájemná práva a povinnosti odchylně (srov. § 2 odst. 3 obč. zák.).

Ustálená soudní praxe již v minulosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. května 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 56 v sešitě č. 7 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura) dovodila, že v řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu mají manželé – společní nájemci bytu ve smyslu § 703 a násl. obč. zák. – postavení nerozlučných společníků a že právo společného nájmu bytu manžely se ve způsobu ukončení nájemního poměru (v tom smyslu, že nájem bytu zanikne oběma manželům současně) neliší od zániku nájemního poměru u výlučných nájemců bytu. Současně dovodila, že právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, jehož podstata spočívá v tom, že svědčí oběma manželům společně a nedílně, a že v hmotněprávní oblasti se tato nedílnost projevuje mimo jiné tím, že výpověď musí být dána oběma manželům a oběma musí být také doručena (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. června 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 55 v sešitě č. 7 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura).

Postavení manželů (společných nájemců bytu) jako nerozlučných společníků se podle názoru dovolacího soudu však projevuje i v tom, že oba manželé musí být účastníky řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu. Podal-li proto žalobu o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu jen jeden ze společných nájemců bytu, tj. jeden z manželů (např. proto, že s druhým manželem v důsledku neshod vůbec nekomunikuje, či proto, že druhý manžel s podáním žaloby nesouhlasil), je zapotřebí, aby druhého společného nájemce (druhého manžela) v žalobě označil jako (dalšího) žalovaného – vedle pronajímatele, který dal manželům výpověď z nájmu bytu. Přitom však postačí (je-li výpověď z nájmu bytu doručena oběma manželům), jestliže v šedesátidenní lhůtě (§ 711 odst. 3 obč. zák.) podá žalobu na určení její neplatnosti jen jeden z nich a v řízení před soudem prvního stupně, a to i po uplynutí lhůty podle obč. zák., navrhne přistoupení druhého manžela do řízení na straně žalobce podle (citované ustanovení neplatí pro odvolací řízení – viz ); není však vyloučeno, aby podle citovaného ustanovení navrhl vstup druhého manžela do řízení na straně žalovaného, a pak už je vůbec nerozhodné, zda takový návrh byl podán ve lhůtě podle obč. zák. Zbývá dodat, že vyhoví-li soud žalobě na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, pak rozsudkem pouze deklaruje (slovy zákona „určuje“), že výpověď je neplatná. Jelikož účastníkům se v tomto řízení neukládají žádné povinnosti, je nerozhodné, zda druhý z manželů je jako účastník řízení na žalující straně či na straně žalované. Na podporu uvedeného názoru lze rovněž poukázat na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 1994, sp. zn. , uveřejněný pod č. 42 v sešitě č. 7 z roku 1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž vrchní soud, byť v řízení o určení neplatnosti dohody uzavřené mezi povinnou osobou a oprávněnou osobou o vydání věci podle , dovodil, že v tomto řízení musí být účastníky řízení všichni, kteří tuto dohodu uzavřeli (popřípadě jejich právní nástupci), a to ať jako žalobci nebo jako žalovaní.

Z uvedeného vyplývá, že neúčastní-li se řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu všichni nerozluční společníci (zde manželé jako společní nájemci bytu), nemůže být žalobě vyhověno, a to pro nedostatek věcné legitimace. V případě opačného výkladu by se totiž nedalo vyloučit podání žaloby o určení neplatnosti jediné výpovědi z nájmu bytu doručené oběma manželům každým z manželů jako společných nájemců bytu samostatně.

Nelze tudíž pokládat za správný právní názor, že každý ze společných nájemců je oprávněn domáhat se samostatně určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu bez ohledu na procesní aktivitu dalšího společného nájemce. Lze uzavřít, že dovolací důvod podle byl užit opodstatněně. Protože z tohoto důvodu nemůže žaloba podaná pouze žalobcem (pouze jedním ze společných nájemců bytu) bez účasti další společné nájemkyně L. F. obstát, je – logicky vzato – nadbytečné zabývat se otázkou naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu podle obč. zák.

Napadený rozsudek není tedy z hlediska uplatněných dovolacích námitek podřazených dovolacímu důvodu podle ve smyslu ustanovení věty před středníkem správný. Dovolací soud ho proto podle věty za středníkem zrušil a podle věty první věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího

( ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 8. července 2009

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu