Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2030/2009

20 Cdo 2030/2009

U S N E S E N Í

a) M. D.

,

b) M. D.

 proti povinným

1) A.

K.

,

2) M. M.

,

3) PhDr. I. M.

,

4) E. H.

,

5) P.

Š.

, všem zastoupeným JUDr. Lenkou Imlaufovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Samcova 11, provedením prací a výkonů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze z 27. 10. 2008, č. j. -34, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.  

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení z 18. 6. 2008, č. j. -16, jímž obvodní soud nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty povinným ( ) k vymožení jejich povinnosti „zdržet se obtěžování žalobců hlukem nad zákonnou míru hygienických limitů.“ Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že soud při nařízení výkonu rozhodnutí podle nezkoumá, zda povinný uloženou povinnost splnil, a vychází z tvrzení oprávněného. Jestliže povinní uloženou povinnost splnili, mohou navrhnout zastavení výkonu rozhodnutí, což v daném případě učinili.

V dovolání, jehož přípustnost s poukazem na ustanovení odůvodňují názorem, že „tato věc je v jiných případech soudy rozhodována rozdílně,“ povinní namítají nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle spatřují v tom, že výkon rozhodnutí byl – podle jejich názoru v rozporu s ustanovením – nařízen pro jednání (jímž porušili svou povinnost zdržet se obtěžování oprávněných), jehož se dopustili 31. 1. 2008, tedy v době, kdy exekuční titul sice byl (dnem 17. 1. 2008) pravomocný, nikoli však vykonatelný. Oprávnění sice podali návrh na nařízení výkonu rozhodnutí až poté, co exekuční titul nabyl vykonatelnosti, avšak „za období, kdy měla platit přednost dobrovolnosti plnění před povinností k plnění uloženou soudem.“

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelé – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé napadli – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatelé napadenému rozhodnutí sice přisuzují zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

O existenci (dovoláním otevřené) právní otázky, jejíž posouzení by mohlo být relevantní i pro posouzení obdobných právních poměrů a jež by tak mohlo mít vliv na rozhodovací činnost soudů obecně (což rozhodnutí zásadního právního významu ve smyslu předpokládá), totiž v dané věci nejde, jelikož není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování otázek rozhodných pro nařízení exekuce uplatnil právní názory nestandardní, případně vybočující z mezí ustálené soudní praxe.

Předně nutno zdůraznit, že skutkové tvrzení dovolatelů, podle nichž byl výkon rozhodnutí nařízen v důsledku jejich porušení omisívní povinnosti, jehož se měli dopustit –

jen

– dne 31. 1. 2008, nemá oporu ve spisu; návrh na nařízení výkonu rozhodnutí totiž obsahuje tvrzení, že povinní porušili svou povinnost nejen 31. 1. a 1. 2. 2008, ale také, a to opakovaně, v měsíci únoru téhož roku (viz text návrhu „...od uvedeného dne během února byl zde hluk v noci mnohokrát...“), tedy i poté, co exekuční titul již byl (dnem 17. 2. 2008) vykonatelný. Výkon rozhodnutí pak soud prvního stupně nařídil na základě návrhu jako celku, tedy všech dílčích skutkových tvrzení (včetně časového vymezení období, v němž mělo k jednotlivým rušebním zásahům docházet) v něm obsažených. Městský soud pak jeho rozhodnutí (k odvolání, v němž povinní tvrzení oprávněných, že ti byli hlukem rušeni i v měsíci únoru 2008, nijak nepopírali) potvrdil i s odůvodněním, že exekuční soud vychází pouze z tvrzení oprávněných, v daném případě tedy

i z jejich tvrzení, že povinní porušili svou povinnost zdržet se obtěžování i v měsíci únoru 2008

. Tento závěr je v plném souladu s dosavadní judikaturou (srov. např. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, Cpj 159/79, „Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí,“ uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1981 pod poř. č. 21).

Ve zprávě z 29. 12. 1984, Cpj 51/84, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 9-10, ročník 1986, pod poř. č. 45, Nejvyšší soud vysvětlil (s 192/496), že na vlastníkovi či jiné oprávněné osobě bude, aby si sám zvolil opatření, jímž zamezí dalšímu obtěžování souseda, případně ohrožování výkonu jeho práv. Zda povinný zvolil postačující opatření, bude soud zkoumat při rozhodování o jeho návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí (bude-li podán), nikoli ve stadiu jeho nařizování. Z uvedeného plyne, že v souladu s judikaturou je i závěr odvolacího soudu, že námitku splnění povinnosti lze relevantně uplatnit teprve v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí dovolání, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání  ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn skutečností, že oprávněným, jež by jinak měli na tuto náhradu právo podle ustanovení , a věty první , náklady tohoto řízení prokazatelně (podle obsahu spisu) nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. dubna 2011

JUDr. Vladimír  Mikušek, v. r.předseda senátu