Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4728/2010

U S N E S E N Í

S. N. V.,

JUDr. K. V.

, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. června 2010, č. j. -141, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou dne 21. 11. 2005, se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované advokátce byla uložena povinnost nahradit škodu včetně ušlého zisku, způsobenou porušením povinností plynoucích z příkazní smlouvy uzavřené dne 1. 9. 1994. Výše škody měla být doplněna ve stanovené soudcovské lhůtě. Usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 1. 2. 2007, č.j. -55, jímž byla žaloba odmítnuta, bylo změněno usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 11. 2007, č.j. -93, tak, že se žaloba neodmítá. Okresní soud poté usnesením ze dne 1. 4. 2008, č.j. -100, žalobkyni vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce odstranila nedostatky žaloby, zejména doplnila, jaká skutečná škoda jí byla způsobena v souvislosti s porušením příkazní smlouvy či zákona o advokacii, o které konkrétní skutečnosti opírá svůj nárok na ušlý zisk, z čeho dovozuje, že by uspěla v předchozím řízení, a jakou peněžní částku z titulu náhrady skutečné škody či ušlého zisku po žalované žádá. Žalobkyně byla zároveň poučena o následcích nesplnění výzvy. Podáním ze dne 29. 9. 2008 požádala žalobkyně o prodloužení lhůty k odstranění vad o další dva měsíce, okresní soud žádosti vyhověl a lhůtu poté prodloužil opětovně (bez žádosti žalobkyně) do 28. 2. 2009. Vytýkané nedostatky nebyly ani v prodloužené lhůtě odstraněny. Soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 9. 2009, č.j. -120, žalobu odmítl dle ustanovení , neboť pro vytýkané nedostatky žaloby nebylo možno v řízení pokračovat.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 24. 6. 2010, č.j. -141, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že návrh žalobkyně na zahájení řízení je neúplný, neboť postrádá vylíčení rozhodujících skutkových tvrzení a uvedení určitého návrhu, o němž má soud rozhodnout. Protože žalobkyně ani přes výzvu soudu nedostatky žalobního návrhu neodstranila, postupoval soud prvního stupně správně podle ust.

Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání. Namítá, že soudy obou stupňů nesprávně vyložily a aplikovaly Uvádí, že škodu, jejíž náhrady se domáhala, v žalobě a ani dodatečně nespecifikovala, neboť pro absenci cenových map nebylo možno znalecky ocenit nemovitosti v Českém Těšíně. Dovozuje, že za této situace měla být soudem poučena i o tom, jak má doplnění žaloby provést, když škodu nebylo možno standardním způsobem vyčíslit. Navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu jakož i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dospěl k závěru, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu není podle přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Ustanovení odst. l a 3 platí obdobě.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z hlediska nelze připisovat rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam. Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v chybějícím vymezení toho, čeho se žalobkyně domáhá (ve vymezení žalobního návrhu - tzv. žalobního petitu).

Žaloba musí kromě obecných náležitostí ( ) obsahovat jméno, příjmení a bydliště účastníků, popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá ( ).

Vymezení práv a jim odpovídajících povinností obsažené v žalobním petitu musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí (tedy aby byl v intencích po materiální stránce vykonatelný). Soud totiž nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány.

Podle ustálené judikatury soudů platí, že uplatňuje-li žalobce nárok na peněžité plnění z důvodu náhrady škody, musí být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, jíž je soud v řízení i při rozhodování vázán a od níž se jen výjimečně může odchýlit v případech uvedených v ust. (srov. rozsudek bývalého Nejvyššího soudu ČR z 23. 6. 1970, sp. zn. , publikovaný ve Sborníku NS ČSSR IV., na str. 702-703, který je i nadále uplatnitelný, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 27, pod C 2261, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. ). Nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši (srov. např. usnesení NS ČR ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. ).

Podle ustanovení předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst. 2, věty první, není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne.

Přesto, že doplnění žaloby lze provést i v odvolání a žalobkyně celkem dvakrát podávala odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí její žaloby, nesplňuje její podání náležitosti návrhu na zahájení řízení (žaloby) tak, jak jsou vyžadovány ustanovením , a nedostatky tohoto podání, které nebyly v průběhu řízení ani přes výzvu soudu odstraněny, brání pokračování v řízení. To se týká zejména formulace žalobního návrhu, neboť vymezení povinností, jejichž uložení se žalobkyně domáhá, je natolik nepřesné a nejasné, že by převzetí takového petitu do soudního rozhodnutí způsobilo jeho materiální nevykonatelnost, a vymezení povinnosti, která má být žalované uložena, nevyplývá z obsahu žaloby ani z dalších podání žalobkyně v této věci.

Jak vyplývá z výše uvedeného, není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam ve smyslu ust. a odst. 3

Vady řízení uvedené v ustanovení , a b) a , ani jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nebyly tvrzeny a ani z obsahu spisu nevyplývají.

Žalobkyně výslovně napadla i výrok usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a o náhradě nákladů státu má povahu usnesení ( ), a proto přípustnost dovolání proti němu lze zvažovat výlučně z hlediska přípustnosti dovolání proti usnesení, jež je upravena v ustanoveních až Přípustnost podle ustanovení dána není, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), a není založena ani ustanovením , a , v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání. Dovolání proti usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení přípustné není.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl podle věty první, a

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto s ohledem na výsledek dovolacího řízení podle věty prvé, a , neboť žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2011

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu