Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4603/2010

32 Cdo 4603/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v právní věci žalobkyně Home Credit Finance 1 B.V., se sídlem Strawinskylaan 933, 1077XX Amsterodam, Nizozemské království, registrační číslo 34186048, proti žalovanému P. V., o zaplacení částky 4.406,01 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty 808,80 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. dubna 2010, č. j. -39, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením nevyhověl návrhu žalobkyně, podaném v průběhu řízení o odvolání proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. října 2008, č. j. -8 (kterým vyslovil svou místní nepříslušnost a věc postoupil Okresnímu soudu v Šumperku), aby na její místo vstoupila do řízení společnost PPF B1 B.V., se sídlem Strawinskylaan 933, WTC Twr B, 1077XX Amsterodam, Nizozemské království, registrační číslo 34192873 (dále jen „společnost“ - výrok I.). Odvolací soud dále změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že místní nepříslušnost Městského soudu v Brně se nevyslovuje a věc se nepostupuje Okresnímu soudu v Šumperku (výrok II.).

Výrok, jímž rozhodl o návrhu žalobkyně podle ustanovení (dále též jen „ “), odvolací soud odůvodnil tak, že v řízení nebylo prokázáno, že tvrzená právní skutečnost - smlouva o postoupení pohledávek - s níž právní předpisy spojují převod práva účastníka řízení, o něž v řízení jde, nastala. Zdůraznil, že soud je povinen návrhu vyhovět, jestliže se prokáže, že nastala tvrzená právní skutečnost, že se týká práva, o něž v řízení jde a že k ní došlo v průběhu řízení. Je-li touto právní skutečností smlouva o postoupení pohledávky, musí soud zkoumat, zda splňuje alespoň formální náležitosti požadované ustanovením a násl. a kdy byla uzavřena. Žalobkyně proto byla povinna předložit soudu tvrzenou smlouvu o postoupení pohledávky k posouzení, zda jsou splněny uvedené předpoklady. Přiložila-li ke svému návrhu, došlému soudu prvního stupně dne 21. října 2009, v němž uvedla, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společnosti na základě smlouvy „Credit Card Receivables Transfer Agreement“, pouze „Souhlasné prohlášení o postoupení pohledávek“ (dále jen „prohlášení“) ze dne 1. května 2009, které samo o sobě neprokazuje, zda a kdy nastala právní skutečnost, v důsledku níž na společnost přešlo právo, o něž v řízení jde, nelze návrhu vyhovět. Smlouvu o postoupení pohledávky nepředložila ani po výzvě soudu. Jinými důkazními prostředky než postupní smlouvou by bylo možno tvrzenou právní skutečnost prokazovat např. v případě neexistence y, ve které je taková smlouva zaznamenána. Tato situace však v posuzované věci nenastala.

Proti výroku I. usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení a namítajíc, že odvolací soud věc nesprávně posoudil, když rozhodl v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, konkrétně s rozsudkem ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a s usnesením ze dne 1. října 2009, sp. zn. . Podle názoru žalobkyně z uvedených rozhodnutí vyplývá, že otázka platnosti postupní smlouvy, resp. její existence, není pro rozhodnutí o návrhu podle ustanovení významná. Namítá, že předmětnou smlouvu o postoupení pohledávky již má k dispozici včetně českého překladu a přikládá ji přílohou, nepředpokládá však, že by žalovaný smlouvě porozuměl a zorientoval se v ní. Navíc smlouva se řídí právem Nizozemského království. Proto smluvní strany k zachycení své vůle postoupit konkrétní pohledávky signovaly prohlášení, které bylo soudu předloženo. Oznámení o postoupení pohledávky společnosti dovolatelka zaslala žalovanému na jeho poslední známou adresu, ze které se zásilka vrátila jako nedoručená.

Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

S přihlédnutím k článku II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. července 2009.

Žalobkyně je právnickou osobou - společností s ručením omezeným, založenou podle práva Nizozemského království. Z nizozemského obchodního rejstříku vedeného Obchodní a hospodářskou komorou pro Amsterodam dovolací soud zjistil, že žalobkyně byla dne 11. října 2010 zrušena na základě usnesení valné hromady a registrace žalobkyně byla k 11. lednu 2011 ukončena v souvislosti s ukončením likvidace, a to bez právního nástupce.

Podle ustanovení článku 2:19, části 2.1. obecných ustanovení, hlavy II. nizozemského (Burgelijk Wetboek) ke zrušení právnické osoby dojde na základě usnesení valné hromady nebo, je-li společnost nadací, rozhodnutím správní rady, pokud stanovy nadace nestanoví něco jiného [ ]. Zrušení právnické osoby je oznámeno vlastníku veřejného rejstříku likvidátorem, je-li, jinak správní radou, nastala-li situace podle ustanovení , b) a d) [ první odrážka]. Dojde-li k likvidaci majetku právnické osoby, zanikne ke dni ukončení likvidace. Likvidátor nebo konkurzní likvidátor oznámí zánik společnosti vlastníku „veřejného registru“ ( ).

Podle ustanovení jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením (odstavec 1). Ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde (odstavec 3). Neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví (odstavec 5 věta první).

Podle ustanovení pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného; ustanovení a až a však pro řízení u dovolacího soudu neplatí.

Protože žalobkyně ztratila ukončením registrace v obchodním rejstříku vedeném Obchodní a hospodářskou komorou pro Amsterodam způsobilost mít práva a povinnosti a rovněž způsobilost být účastníkem řízení, a to bez právního nástupce, Nejvyšší soud řízení o dovolání žalobkyně podle ustanovení a věty první zastavil.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , a , když dovolací řízení bylo zastaveno, přičemž po zániku žalobkyně zde není subjekt, vůči němuž by bylo možné o náhradě těchto nákladů rozhodnout.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. března 2011

JUDr. Hana Gajdzioková

předsedkyně senátu