Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3693/2009

U S N E S E N Í

K. M.

M. M.

, zastoupenému JUDr. Radkem Nápravníkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Na Harfě 7, o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2009, č. j. -79, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám JUDr. Vlastimily Kaufmannové, advokátky se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 30, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 27. 4. 2009, č.j. -79, potvrdil rozsudek ze dne 12. 1. 2009, č.j. -57, kterým Obvodní soud pro Prahu 9 (soud prvního stupně) zrušil právo společného nájmu účastníků k bytu č. 5, o velikosti 2+1 s příslušenstvím, ve druhém podlaží domu č.p. 650 v ulici Kolbenova 22, v P. (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), určil, že výlučným nájemcem bytu bude žalobkyně, žalovanému uložil byt vyklidit do 1 měsíce po zajištění náhradního ubytování a rozhodl o nákladech řízení a o povinnosti žalovaného zaplatit státu soudní poplatek; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů shledaly, že jsou splněny podmínky pro rozhodnutí podle v platném znění (dále jen „obč. zák.“), neboť manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno k 20. 7. 2005, a po rozvodu manželství se nedohodli o dalším užívání předmětného bytu, k němuž jim oběma dosud svědčí právo společného nájmu (na základě smlouvy o nájmu bytu ze dne 30. 11. 1992). Určení, že byt bude dále užívat jako nájemkyně žalobkyně ( věta druhá obč. zák.), opřely soudy obou stupňů především o zákonné hledisko zájmu nezletilých dětí ( obč. zák.) vyznívající ve prospěch žalobkyně, neboť jí byl pro dobu po rozvodu manželství svěřen do výchovy nezletilý M. (spolu s nyní již zletilou K.); stanovisko pronajímatele nevyznělo ve prospěch žádného z účastníků, ve prospěch žalobkyně současně zohlednily i to, že se více zasloužila o získání bytu (vyměnila svou garsoniéru za předmětný byt), a že nemá jinou možnost bydlení. Za důvody zvláštního zřetele hodné, pro něž vyklizení žalovaného z bytu vázaly ve smyslu věty druhé za středníkem obč. zák. na pouhé náhradní ubytování, pokládaly soudy zejména okolnost, že se nepodílí na nájemném a na úhradách za plnění spojená s užíváním bytu, ty hradí žalobkyně sama.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „“(zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřoval v posouzení otázky, zda neplacení nájemného, může být důvodem pro rozhodnutí o bytové náhradě ve formě náhradního ubytování, i tehdy, když účastník, jenž má být vyklizen, hradí jiné platby za druhého účastníka a je proto ve špatné finanční situaci) a odůvodnil jej V dovolání zpochybnil správnost závěrů týkajících se určení, že jeho vyklizení z bytu postačí podmínit pouhým náhradním ubytováním. Namítl, že při rozhodování o druhu bytové náhrady soudy nepřihlédly k jeho osobní situaci, výdělkovým možnostem a množství plateb, jež činí i za žalobkyni. Odvolacímu soudu rovněž vytkl, že nehodnotil rozsudek odvolacího soudu ze dne 29. 8. 2007, č.j. -54, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala jeho vyklizení z bytu, a v němž soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená účastníky dne 16. 11. 2005 o vypořádání práv a povinností společného bydlení na dobu po rozvodu je neplatná. Uvedl, že se domníval, že mu smlouva zajišťuje spoluužívání předmětného bytu, z čehož vycházel při uzavírání smluv o vypořádání vztahů s žalobkyní na dobu po rozvodu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně, současně učinil návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Žalobkyně ve vyjádření k dovolání namítla, že dovolání není přípustné; ztotožnila se s právním posouzením věci odvolacím soudem, poukázala na judikaturu Nejvyššího soudu a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 27. 4. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „”).Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; není jím naopak důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. S přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) dovolatel vedle způsobilého dovolacího důvodu podle právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) uplatnil (námitkou, týkající se jeho finanční situace a plateb za žalobkyni). Jelikož ve smyslu je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.Dovolatelem označené otázky přípustnost dovolání podle nezakládají. V projednávané věci jde o otázku bytové náhrady pro rozvedeného manžela, který po zrušení práva společného nájmu bytu ( věta druhá obč. zák.) nebyl určen dalším nájemcem bytu, a který je povinen byt vyklidit, tedy o situaci, na kterou míří ustanovení věty druhé obč. zák. Výklad citovaného ustanovení se v rozhodovací praxi dovolacího soudu ustálil a napadené rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu se závěry z ní vyplývajícími. Za okolnost zvláštního zřetele hodnou, odůvodňující přiznání bytové náhrady ve formě náhradního ubytování, lze považovat skutečnost, že rozvedený manžel, jemuž je v řízení o zrušení práva společného nájmu bytu manžely ukládána povinnost byt vyklidit, nepřispíval na nájemné a na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2002, sp.zn. , z 16. 3. 2004, sp.zn. , z 24. 6. 2004, sp. zn. , a ze dne 5. 5. 2005, sp. zn. zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání není podle přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání žalovaného podle věty první a odmítl.O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (, ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 24. března 2011JUDr. Miroslav Ferák, v. r.předseda senátu