Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4270/2009

U S N E S E N Í

M. K.

J. D. H.

, zastoupenému JUDr. Klárou A. Veselou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 6, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 5. 2009, č. j. -26, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Děčíně nařídil usnesením ze dne 27. 11. 2008, č. j. -21, podle rozsudku téhož soudu ze dne 23. 10. 2006, č. j. -24, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 14. 5. 2008, č. j. -91, za porušení povinnosti zajistit dodávku pitné vody do bytu č. 5 ve druhém nadzemním podlaží v budově č. p. 1064/5 v Děčíně 1, ul. Zámecké, a to z vodovodních rozvodů nacházejících se v tomto domě, a dále zajistit odvádění odpadních vod z bytu č. 5 ve druhém nadzemním podlaží budovy č. p. 1064/5, ul. Zámecké, v Děčíně 1, výkon rozhodnutí a uložil povinnému pokutu ve výši 100 000,- Kč, kterou je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Děčíně do tří dnů od právní moci usnesení s tím, že pokuta připadá státu. Povinnému dále uložil zaplatit oprávněné na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí 3 689,- Kč a České republice soudní poplatek z návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí 1 000,- Kč.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že povinný nezpochybnil žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení výkonu rozhodnutí, že soud při nařízení výkonu rozhodnutí nemůže přezkoumávat vztah povinného ke třetím osobám, jejichž prostřednictvím měl uloženou povinnost splnit. Dále uvedl, že nalézací řízení je pravomocně skončeno a že ani Nejvyšší soud neodložil vykonatelnost rozhodnutí.

Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z a odst. 3 , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „ “), namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( a b/ ). Namítá, že rozhodnutí je nevykonatelné, neboť splnění uložené povinnosti nezáleží na jeho vůli, ale na vůli třetího, tedy dodavatelského objektu, který je v místě k dodávkám vody a k odvodu těchto vod jako jediný oprávněn. Uvedl, že k zastavení dodávek vody došlo z vůle Severočeských vodovodů a kanalizací a. s. z důvodu vysokých nedoplatků způsobených nekázní některých odběratelů - nájemníků. Vzhledem k velkému počtu nájemníků a těch, kteří neplatili řádně nájemné i několik let, nebyl povinný schopen placení jejich odběru vody donekonečna dotovat. Podle jeho názoru si sami oprávnění proto způsobili nepříjemný následek – uzavření dodávek vody – sami. Povinný se snažil, aby si jednotliví nájemci sami sjednali smlouvu o dodávkách vody, což však využili jen někteří. Vytýká politikům, veřejným činitelům atd., že se ho nikdy nezastali a nezákonné počínání pouze podporovali a že v důsledku toho došlo k devastaci jeho majetku. Považuje proto za nespravedlivé, aby musel platit ukládané pokuty. Vzhledem k dluhu přesahujícímu 400 000,- Kč nejsou Severočeské vodovody a kanalizace a. s. ochotny v dodávkách vody do domů povinného pokračovat. Odmítly také uzavřít v době nemoci povinného smlouvu s jeho správcem nemovitostí. Uvedl dále, že M. K. není oprávněnou osobou, neboť její nájemní poměr už skončil. Proto také nesouhlasí s odvolacím soudem, že rozhodující je faktické užívání bytu a ne právní postavení oprávněného. Navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud rozhodl ve věci podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II. Přechodná ustanovení, bod 12 ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolací přezkum předjímaný ustanovením je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních – k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. ) jedině ustanovením , tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek, jež jsou ve stadiu rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí významné, uplatnil právní názory nestandardní, resp. vybočující z mezí (již) ustálené soudní praxe.

Materiální vykonatelnost rozhodnutí upravuje , z něhož vyplývá, že výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž plnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti. Exekuční titul jednoznačně stanoví, jaké povinnosti má povinný splnit, tj. zajistit dodávku pitné vody a zajistit odvádění odpadních vod. Do jaké míry je splnění těchto povinností závislé na součinnosti třetích osob, soud při nařízení výkonu rozhodnutí nezkoumá, stejně jako to, zda a v jaké míře povinný splnil uloženou povinnost; takové okolnosti mohou být hodnoceny a přísluší o nich rozhodovat až v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle , h) , které předpokládá provádění dokazování (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR ze dne 20. 8. 1965, sp. zn. , uveřejněný pod č. 69/1965 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR; usnesení ze dne 17. 10. 2006, sp. zn. ). Pokud povinný dále namítá, že nájemní poměr oprávněné k bytu v Zámecké ulici v Děčíně již skončil, a zpochybňuje tak aktivní legitimaci oprávněné, jedná se o novou skutečnost, jež nelze v dovolání podle uplatnit (v odvolání namítal, že oprávněné byla doručena řádná výpověď z nájmu byla, a že proto není v takovém postavení, které by ji umožňovalo podat návrh na nařízení výkonu rozhodnutí).

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je odmítl ( věta první, ).

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněné, jež by jinak měla podle , odst. l a věty první právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. března 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu