Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2559/2009

U S N E S E N Í

I. H.

V. H.

, zastoupenému JUDr. Vlastou Wege Killianovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Zenklova 54/24, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2009, č. j. -268, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.O d ů v o d n ě n í :

Podle (dále jen „“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. března 2008, č. j. -245, určil, které z věcí tvořících společné jmění manželů (dále též jen „SJM“) se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok I. rozsudku) a žalovaného (výrok II. rozsudku), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku 880.322,50 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok III. rozsudku), rozhodl o platební povinnosti účastníků vůči jejich dětem (výroky IV. a V. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a poplatkové povinnosti (výroky VI. – VIII.).

Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne ze dne 15. ledna 2009, č. j. -268, k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. změnil tak, že výše částky na vyrovnání podílů činí 881.997,50 Kč, jinak ho v tomto výroku potvrdil (výrok I. rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II. rozsudku).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaný dovolání s tím, že je přípustné podle a uplatnil dovolací důvod podle , odst. 3

Žalobkyně, která podala vyjádření k dovolání nikoliv prostřednictvím své zástupkyně, považovala rozhodnutí odvolacího soudu za správné.

Obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání, je účastníkům znám, společně s vyjádřením žalobkyně tvoří obsah procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustností dovolání a dospěl k závěru, že  není přípustné.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V řízení o vypořádání společného jmění manželů dovolací soud zkoumá přípustnost dovolání ohledně každé vypořádávané položky zvlášť. Skutečnost, že odvolací soud např. změní rozsudek soudu prvního stupně ohledně jedné či několika položek neznamená, že dovolání je přípustné podle i proti těm částem rozsudku odvolacího soudu, které se týkají jiných položek, a že dovolací soud je již v důsledku částečné změny rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem oprávněn přezkoumat celé rozhodnutí (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněný na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

).

Dovolání není přípustné v daném případě není přípustné podle Přípustnost dovolání proti měnícímu rozsudku odvolacího soudu je založena na rozdílnosti (nesouhlasnosti) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně. O nesouhlasné rozsudky jde tehdy, jestliže okolnosti významné pro rozhodnutí věci byly posouzeny oběma soudy rozdílně, takže práva a povinnosti stanovená účastníkům jsou podle závěrů těchto rozsudků odlišná. Odlišností se myslí závěr, který rozdílně konstituuje nebo deklaruje práva a povinnosti v právních vztazích účastníků. Pro posouzení, zda jde o měnící rozsudek odvolacího soudu, není samo o sobě významné, jak odvolací soud formuloval výrok svého rozsudku, rozhodující je obsahový vztah rozsudků soudů obou stupňů v tom, zda a jak rozdílně posoudily práva a povinnosti v právních vztazích účastníků řízení.

Soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 880.322,50 Kč, odvolací soud pak částku 881.997,50 Kč, tj. částku o 1.675,- Kč vyšší. V rozsahu této částky, jíž se týká změna rozsudku soudu prvního stupně, bylo rozsudkem odvolacího soudu přisouzeno žalovanému více než rozhodnutím soudu prvního stupně a v tomto rozsahu není dovolání subjektivně přípustné, neboť k podání dovolání je oprávněn toliko ten účastník, jemuž rozhodnutím odvolacího soudu byla způsobena újma odstranitelná v dovolacím řízení zrušením rozhodnutí odvolacího soudu. Na tomto závěru ničeho nemění ani skutečnost, že odvolací soud nesprávně poučil žalovaného o přípustnosti dovolání. Ve zbylé částce ohledně 880.322,50 Kč je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem potvrzujícím.

Dovolání tak je přípustné pouze za splnění podmínek vyplývajících z , tj. pro řešení otázky zásadního právního významu.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 3080, usnesení  Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řadu dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky –

www.nsoud.cz

 nebo usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , uveřejněné tamtéž).

Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale  zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C  4666).

Dovolatel v dovolání nevymezuje žádnou otázku zásadního právního významu a tato se z obsahu dovolání ani nepodává. Dovolací soud v obsahu dovolání neshledal nic, co by zakládalo zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Dovolatel nalézacím soudům vytýká, že částku 100.000,- Kč, u níž učinily skutkový závěr ve směru, že byla spotřebována za trvání manželství pro „rodinné účely“, nesprávně odečetly od poloviny hodnoty společného jmění a o tuto částku nesprávně snížily výši vypořádacího podílu žalovaného. Tato námitka není důvodná již proto, že tímto způsobem nalézací soudy nepostupovaly. Z odůvodnění rozsudků soud obou stupňů je naprosto zjevné, že sice skutkové zjištění o spotřebování uvedené částky učinily, o její hodnotu však výši vypořádávaného majetku ve společném jmění ani výši vypořádacího podílu žalovaného nesnížily.

Ve vztahu k další částce v nominální výši 100.000,- Kč, kde bylo nesporné, že se jedná o dar otce žalobkyně žalobkyni, jenž byl použit na koupi bytu ve společném jmění manželů, žalovaný namítal, že o tuto částku neměla být výše jeho vypořádacího podílu snížena. Postup nalézacích soudů, které tuto částku promítly do vypořádání, má oporu v větě druhé , podle které je každý z manželů oprávněn požadovat, aby mu bylo uhrazeno, co ze svého vynaložil na společný majetek. Způsob zohlednění tohoto tzv. vnosu je pak v souladu s ustálenou judikaturou vyjádřenou např. v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 1969, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1970, sešit 7, pod pořadovým č. 57.

Poukazoval-li žalovaný na to, že soudy nesprávně odečetly „od hodnoty společného majetku“ žalovaným naspořenou částku, pak tato námitka není důvodná již proto, že žádná taková skutečnost z obsahu rozhodnutí soudů nevyplývá. Nalézací soudy naopak výslovně uvedly, že uvedená částka představovala součást společného jmění manželů a byla použita na zakoupení bytu ve společném jmění.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proto podle věty první a odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni v dovolacím řízení náklady nevznikly (, a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne  8. března 2011

Mgr. Michal Králík, Ph. D., v. r.

předseda senátu