Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 193/2010

26

Cdo 193/2010

ROZSUDEK

Pozemstav Brno, akciová společnost

, se sídlem Brno, Masarykova 31, proti žalovanému

D. T.

, zastoupenému JUDr. Ladislavem Hráčkem, advokátem se sídlem Brno, Cejl 72, o zaplacení částky 117.879,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. listopadu 2008, č. j. -88, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.970,- Kč, k rukám JUDr. Ladislava Hráčka, advokáta se sídlem Brno, Cejl 72, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal zaplacení částky 117.879,40 Kč s příslušenstvím, představující úhradu cen služeb a „nákladů spojených s nájmem“ za měsíce květen a červen roku 2000.

Městský soud v Brně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 12. 2006, č. j. -60 (poté, co usnesením ze dne 24. 10. 2006, č. j. -48, vyhověl částečnému zpětvzetí žaloby a zastavil řízení ohledně povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 8% úrok z prodlení z částky 117.879,40 Kč od 2. 6. 2000 do 10. 6. 2000), vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 117.879,40 Kč s 8% úrokem z prodlení od 11. 6. 2000 do zaplacení; dále rozhodl o nákladech řízení. Vzal zejména za prokázáno, že účastníci uzavřeli dne 12. 4. 2000 smlouvu o nájmu nebytových prostor, jejímž předmětem byly „nebytové prostory nacházející se v suterénu a přízemí – vstup z ulice J. 14/16, M. 31, které se nacházejí v domě č. p. 427 v B., M. 31“ (dále jen „Smlouva“ a „předmětné prostory“), že sjednaným účelem nájmu bylo provozování obchodní a hostinské činnosti, že předmětné prostory nebyly v době uzavření Smlouvy ze stavebního hlediska určeny k provozování této činnosti a měly být k tomuto účelu teprve upraveny (bod XII. čl. 12.2 Smlouvy), že měsíční nájemné bylo stanoveno ve výši 361.633,- Kč a cena za „služby a náklady“ činila celkem 56.133,- Kč měsíčně, a že účastníci si ve Smlouvě sjednali, že nájemce (žalovaný) je povinen platit nájemné a služby spolu s „náklady“ ode dne 1. 4. 2000. Rovněž vzal za prokázáno, že Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s tím, že nájem vznikne dnem předání předmětu nájmu pronajímatelem a jeho převzetím nájemcem, že pronajímatel se zavázal předat předmětné prostory nájemci ke smluvenému užívání nejpozději do 15. 4. 2000 a nájemce se je zavázal do tohoto data převzít, že k jejich předání a převzetí nikdy nedošlo, že žalovaný (výpovědí ze dne 7. 7. 2000) vypověděl Smlouvu z důvodu vnitřních změn ve financování „tohoto projektu“, ve kterém již nebyl schopen pokračovat, že žalobci uhradil jen cenu za služby a „náklady“ za měsíc duben a za květen a červen 2000 neuhradil ničeho. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že Smlouva je platným právním úkonem, neboť obsahuje veškeré náležitosti podle , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy, tj. ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “). Konstatoval, že jde zcela k tíži žalovaného, že nepřevzal předmětné prostory do 15. 4. 2000 a dovodil, že Smlouva se tímto dnem stala účinnou. Neshledal – z důvodů uvedených v odůvodnění rozsudku – opodstatněnou námitku promlčení vznesenou žalovaným, ani jeho námitku, že žalobní návrh je nemravný.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 20. 11. 2008, č. j. -88, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením věci. Na rozdíl od něho dospěl k závěru, že za situace, kdy v okamžiku uzavření Smlouvy nebyly předmětné prostory stavebně určeny k provozování obchodní a hostinské činnosti, je Smlouva neplatná pro rozpor se zákonem ( v tehdy platném znění /dále jen „obč. zák“/), neboť podle ustálené soudní praxe musí být s ohledem na soulad mezi stavebním určením pronajatých prostor a účelem nájmu vymezeným v nájemní smlouvě (v této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ). Konstatoval, že na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani „Zvláštní ujednání“ v bodě XII. Smlouvy, z něhož nelze dovodit, že by předmětné prostory – do doby, než budou opraveny a zkolaudovány pro účel, k němuž nájem směřoval – měly sloužit žalovanému k jinému účelu, např. k provádění stavebních úprav. Uzavřel, že žalobci nelze přiznat požadované plnění ani z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný předmětné prostory neužíval a nemohl se tak na jeho úkor obohatit. Z uvedených důvodů proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení a uplatnil v něm dovolací důvod podle Dovolatel má za to, že z ustanovení nevyplývá, že by pronajímané prostory musely být stavebně určeny k účelu uvedenému ve smlouvě již v době jejího uzavření, a že je významné jen v tom smyslu, že je není možno užívat k jinému účelu, než k jakému jsou stavebně určeny. Odvolacímu soudu vytýká, že neaplikoval ustanovení uvedeného zákona, které řeší otázku stavu pronajatých prostor v okamžiku uzavření smlouvy. Uvádí, že uvedený závěr je rovněž ve shodě s rozhodnutími Nejvyššího soudu, na která odkazoval odvolací soud a namítá, že rozhodnutí „NS ČR sp. zn. “ neuvádí, „že by se strany nemohly dohodnout, že nájemce si pronajme prostory k určitému účelu, ke kterému budou prostory teprve upraveny“, a že rozhodnutí „NS ČR sp. zn. “ a „NS ČR sp. zn. “ vůbec neřeší otázku stavu pronajímaných prostor ve vztahu k účelu nájmu a možnosti jejich úpravy po vzniku nájemního vztahu. K rozhodnutím „NS ČR sp. zn. “ a „NS ČR sp. zn. “ pak uvádí, že se na projednávanou věc nevztahují, a současně poukazuje na rozhodnutí „NS ČR sp. zn. “, ze kterého vyplývá, že „účastníci řízení byli oprávněni si sjednat účel nájmu, aniž by v době uzavření smlouvy prostory k němu byly stavebně určeny“. Dovozuje, že „nemožnost užívat prostory ke sjednanému účelu v okamžiku uzavření smlouvy a předání prostor není důvodem neplatnosti smlouvy dle obč. zák., neboť toto ujednání neodporuje zákonu…“ a odkazuje na rozhodnutí „NS ČR sp. zn. “, podle něhož absolutní neplatnost nájemní smlouvy nezpůsobuje okolnost, že pronajímané prostory nejsou ve stavu popsaném ve smlouvě. Uvádí, že strany si mohou v nájemní smlouvě sjednat, že předmět nájmu nebude při předání způsobilý ke sjednanému účelu užívání, a že z čl. XII. odst. 12.2 a z tvrzení žalovaného před soudem prvního stupně (ke kterému odvolací osud nepřihlédl), je zřejmé, že předmětné prostory měly „do doby než budou upraveny“ sloužit k provádění stavebních úprav a nikoli k tomu, aby v nich nájemce provozoval sjednaný účel nájmu. Dovolatel má dále za to, že žalovanému vznikla povinnost hradit nájemné a úhradu za služby ode dne účinnosti Smlouvy (od 15. 4. 2000), a to i přesto, že bezdůvodně předmět nájmu nepřevzal, ačkoliv žalobce byl připraven k jejich předání. Namítá rovněž, že i v případě neplatnosti Smlouvy by žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení tím, že po dobu dvou měsíců neplatil „náklady na služby, které žalobce musel hradit třetím osobám“. Jelikož byly „služby“ mezi nájemce rozpočítávány dle plošné výměry pronajatých prostor, nemohl žalobce požadovat úhradu této částky po ostatních nájemcích. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s napadeným rozhodnutím, obsáhle vyvracel námitky dovolatele a navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 20. listopadu 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným - účastníkem řízení ( ), za něhož jedná osoba s právnickým vzděláním ( a 4 ), a je přípustné podle , neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ustanovení je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ); obligatorně posuzované vady nebyly v dovolání namítány a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu.

Dovolací soud se proto zaměřil na přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že požadavek souladu mezi stavebním určením pronajatých prostor a účelem nájmu, jak byl sjednán v nájemní smlouvě ( věta první ), vyžadoval zákon ve všech případech pronájmu nebytových prostor. Již v rozsudku z 30. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněném pod C 998 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vyslovil Nejvyšší soud názor, že ustanovení nedovolovalo uzavírat nájemní smlouvy u nebytových prostor k jinému účelu, než ke kterému jsou stavebně určeny (srov. např. již odvolacím soudem citované rozsudky Nejvyššího soudu z 17. 10. 2001, sp. zn. , z 19. 8. 2002, sp. zn. , z 4. 2. 2004, sp. zn. , z 31. 8. 2004, sp. zn. , a z 31. 1. 2006, sp. zn. ). Uvedený názor, který vyplývá i z dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení z 22. 2. 2007, sp. zn. /ústavní stížnost proti tomuto usnesení byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu z 3. 4.2008, sp. zn. , a usnesení z 3. 6. 2009, sp. zn. ), sdílí dovolací soud i v projednávané věci.

Z uvedeného vyplývá, že dospěl-li odvolací soud – vycházeje z ničím nezpochybněného skutkového zjištění, že předmětné prostory nebyly v době uzavření Smlouvy určeny ze stavebního hlediska ke sjednanému účelu nájmu – k závěru o neplatnosti Smlouvy pro rozpor se zákonem ( obč. zák. a ), nelze mu vytknout nesprávné právní posouzení věci.

V této souvislosti nelze přisvědčit námitce dovolatele, že odvolací soud pochybil, pokud v souzené věci neaplikoval zákona Již ze systematiky uvedeného zákona totiž vyplývá, že (marginální rubrika “Práva a povinnosti pronajímatele a nájemce“) upravuje práva a povinnosti subjektů nájemního vztahu založeného nájemní smlouvou. V dané věci však nájemní poměr mezi účastníky platně založen nebyl, a již proto je aplikace uvedeného ustanovení vyloučena. Pro úplnost lze dodat, že i když uvedené ustanovení připouští, že předmět nájmu nemusí být odevzdán ve stavu způsobilém ke smluvenému účelu nájmu, nelze z něho dovodit, že by bylo možné pronajímat nebytové prostory k účelům jiným, než ke kterým byly stavebně určeny; kogentní ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 116/1190 Sb. by se za této situace stalo zcela nadbytečným.

Se zřetelem k řečenému nelze přisvědčit názoru dovolatele, že „má význam ve smyslu nemožnosti užívat prostory k jinému účelu, než k jakému jsou stavebně určeny, ale nikoli nutnost stavebního určení prostor k účelu nájmu při uzavření smlouvy nebo předání prostor“. Veškeré jeho další námitky, jimiž se snaží tento názor prosadit, jsou proto nepřípadné; pokud dovolatel mj. odkazuje na rozhodnutí z 31. 1. 2006, sp. zn. , zbývá dodat, že sjednání odkládací podmínky ve Smlouvě (jak má na mysli citované rozhodnutí) nebylo v řízení tvrzeno, natož prokázáno.

Odvolacímu soudu nelze úspěšně vytýkat ani nesprávné právní posouzení nároku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení, neboť jestliže žalovaný – podle ničím nezpochybněného skutkového zjištění – předmětné prostory nikdy nepřevzal a neužíval, nelze na jeho straně usuzovat na vznik bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 obč. zák.).

Za tohoto stavu Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařídil jednání ( ) – dovolání jako nedůvodné zamítl ( věta před středníkem a odst. 6 ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalobce, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalovanému vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 13.670,- Kč ( , ve spojení s , a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 17. února 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu