Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 350/2009

U S N E S E N Í

Mgr. J. L.

H.

C.

, zastoupené JUDr. Jindrou Pavlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Londýnská 55, pro 58.239,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti rozhodnutí Městského soudu v Praze z 25. 7. 2008, č. j. -92, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Oprávněná

je povinna

zaplatit povinné do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.300,- Kč k rukám advokátky JUDr. Jindry Pavlové.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 12. 2. 2008, č. j. , obvodní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce podle odůvodněný tvrzením, že ta vymáhanou pohledávku před doručením usnesení o nařízení exekuce v plné výši uhradila; své rozhodnutí s poukazem na ustanovení exekučního řádu odůvodnil závěrem, že dosud nebyly uhrazeny náklady exekuce.

Napadeným usnesením městský soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci do částky 58.239,70 Kč (představující vymáhanou náhradu nákladů nalézacího řízení před soudy obou stupňů) zastavil s odůvodněním, že tato vymáhaná pohledávka byla v plném rozsahu – a to předtím, než nabylo právní moci usnesení o pověření exekutora provedením exekuce, tedy dobrovolně – zaplacena. V odůvodnění rozhodnutí pak odvolací soud výslovně uvedl, že „exekuce bude dále pokračovat pro náklady oprávněné a náklady exekuce, pro které byla též nařízena.“

V dovolání oprávněná uplatňuje všechny tři dovolací důvody, zejména namítá nesprávné právní posouzení věci, jež je podle jejího názoru v rozporu s hmotným právem, a to ustanovením , jelikož odvolací soud nesprávně posoudil skutečnost, že povinná, platila-li (navíc bez jakéhokoli určení účelu platby) namísto k rukám advokáta přímo k oprávněné, neplnila řádně.

Povinná navrhla odmítnutí, případně zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání – objektivně sice přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením – není přípustné subjektivně.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání podle citovaného ustanovení je objektivní kategorií /dovolání je nebo není přípustné jako takové/, která se zásadně /s modifikací dovolání přípustného podle ustanovení , odst. 3 / neváže na konkrétního účastníka. Subjektivní přípustnost dovolání oproti tomu implikuje otázku určení subjektu, který je v daném případě oprávněn - ve smyslu ustanovení a - dovolání, jež je objektivně přípustné, podat. Subjektivní přípustnost reflektuje stav procesní újmy v osobě určitého účastníka řízení, jenž se projevuje v poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat /subjektivní přípustnost/ svědčí účastníku, v jehož neprospěch toto poměření vyznívá, je-li způsobená újma na základě dovolání odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší; z pohledu ustanovení je tedy dovolání subjektivně nepřípustné (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998 pod poř. č. 28).

Jak plyne z obsahu spisu (č. l. 119), dne 19. 1. 2009, tedy ještě před předložením věci Nejvyššímu soudu (29. 1. 2009) k rozhodnutí o dovolání oprávněné proti rozhodnutí městského soudu o částečném zastavení exekuce podle , podala povinná návrh na zastavení exekuce podle s odůvodněním, že exekuční titul (usnesení Městského soudu v Praze z 19. 6. 2007, č. j. ), byl nálezem Ústavního soudu z 23. 10. 2008, sp. zn. , zrušen, což doložila opisem tohoto nálezu (č. l. 121). Usnesením z 9. 2. 2009, č. j. -145, zažurnalizovaným ve spise na listu č. 149, obvodní soud návrhu vyhověl, exekuci tedy podle zastavil a k odvolání oprávněné městský soud jeho rozhodnutí usnesením z 25. 2. 2010, č. j. -194, potvrdil. Dovolání povinné proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu bylo usnesením z 15. 2. 2011, sp. zn. , jako nepřípustné odmítnuto. Za tohoto stavu ovšem nemůže být újma, o níž oprávněná tvrdí, že jí byla způsobena rozhodnutím o zastavení exekuce podle , odstraněna zrušením tohoto rozhodnutí, neboť táž exekuce je – pravomocně dnem 30. 3. 2010 – zastavena podle ustanovení

V této souvislosti nelze ztratit ze zřetele skutečnost, že exekuční titul byl nálezem Ústavního soudu zrušen – ostatně na základě ústavní stížnosti samotné oprávněné – s odůvodněním, že jím byla porušena základní práva oprávněné, zaručená jí ustanoveními článků 36 odst. 1 a 37 odst. 3 d (č. l. 121), a že v bodě 23. odůvodnění Ústavní soud výslovně uvádí, že k věcné opodstatněnosti užití ustanovení – a právě o ně v exekučním titulu šlo – „se nevyjadřuje a ponechává vše na úvaze odvolacího soudu, který účastníkům vytvoří prostor k vyjádření svých argumentů k aplikaci a k jeho rozsahu“ (č. l. 127). Z uvedeného plyne mimo jiné, že po odklizení původního exekučního titulu má o (v předmětném exekučním řízení sp. zn. vymáhané) náhradě nákladů nalézacího řízení teprve být nově rozhodováno; takovéto nové rozhodnutí by pak bylo novým exekučním titulem.

Protože tedy dovolání podala osoba k tomu (subjektivně) neoprávněná, Nejvyšší soud je – aniž se mohl zabývat jeho důvodností – bez nařízení jednání ( odst. l věta první ) jako nepřípustné podle ustanovení a odmítl.

Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo povinné podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1.000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem ( , , , , , a , § , sníženou o 50 % podle vyhlášky), a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. února 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.předseda senátu