Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 711/2011

20 Cdo 711/2011

U S N E S E N Í

Mgr. J. L.

H.

C.

, zastoupené JUDr. Jindrou Pavlovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Londýnská 55, pro 58.239,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti rozhodnutí Městského soudu v Praze z 25. 2. 2010, č. j. -194, takto:

I.

Dovolání

se odmítá.

II. Oprávněná

je povinna

 zaplatit povinné do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.300,- Kč k rukám advokátky JUDr. Jindry Pavlové.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením z 9. 2. 2009, č. j. -145 (zažurnalizovaným ve spise na listu č. 149), obvodní soud zastavil exekuci s odůvodněním, že podkladové rozhodnutí (usnesení Městského soudu v Praze z 19. 6. 2007, č. j. -241 /č. l. 3-6/), bylo po jejím nařízení nálezem Ústavního soudu ČR z 23. 10. 2008, sp. zn. (č. l. 121-127), vydaným na základě ústavní stížnosti oprávněné, zrušeno (výrok I.) a oprávněnou zavázal k náhradě nákladů povinné (výrok II.) a k zaplacení nákladů exekuce (výrok III.).

K odvolání oprávněné městský soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s odůvodněním, že důvod k zastavení exekuce podle je skutečně dán, a že výroky o náhradě nákladů povinné a o nákladech exekuce odpovídají ustanovením a exekučního řádu, zakotvujícím princip procesního zavinění.

Proti usnesení městského soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení ve znění účinném od 1. 7. 2009 a (byť bez výslovného odkazu) z ustanovení ; zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že závěr odvolacího soudu o procesním zavinění zastavení exekuce je v rozporu s judikaturou (s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 5. 2007, sp. zn. , publikovaným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 8, ročník 2008, pod poř. č. 82). Podle jejího názoru návrh na nařízení exekuce podala důvodně (soud exekuci usnesením z 13. 9. 2007, č. j. -19, ostatně nařídil), takže „povinnost k náhradě nákladů řízení je na straně povinné, která jediná zavinila jak exekuci samotnou, tak i náklady s ní spojené“.

Povinná navrhla, aby „usnesení městského soudu bylo potvrzeno a dovolání jako nedůvodné zamítnuto.“

Nejvyšší soud, který věc projednal podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Ačkoli totiž oprávněná v bodě A/ dovolání uvádí, že usnesení městského soudu „napadá v plném rozsahu“, ve skutečnosti – posuzováno podle obsahu argumentů, jimiž vyvozuje jak přípustnost tak důvodnost dovolání – napadá jen tu část rozhodnutí, jíž odvolací soud potvrdil výroky usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů povinné ( ) a o nákladech exekuce ( exekučního řádu). V žádném z bodů A/ - D/ dovolání oprávněná nepředkládá argumenty, proč by měl být nesprávný závěr soudů obou stupňů o existenci důvodu k zastavení exekuce podle , byl-li exekuční titul – a to skutkově nezpochybňuje ani ona sama – zrušen nálezem Ústavního soudu. Tím spíše pak oprávněná nepředkládá argumenty – formulací otázky zásadního právního významu – jež by měly vést k závěru o přípustnosti dovolání proti té části rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zastavení exekuce podle Jediná věta (a to předposlední v bodě C/ na straně 3 /č. l. 199/) dovolání, že „exekuci není možno zastavit, protože dosud nebyly vymoženy náklady s ní spojené“, v tomto směru vést k závěru o přípustnosti dovolání způsobilá není, jelikož se (ne)správností rozhodnutí odvolacího soudu

právě

 z hlediska aplikovaného  ustanovení § 268 odst. 1 písm.

b)

  ani nezabývá. Totéž platí o odkazu oprávněné na její dovolání ze 4. 11. 2008 (viz č. l. 99), jelikož to směřuje proti usnesení městského soudu č. j. -92, jímž odvolací soud dne 25. 7. 2008, tedy ještě před zrušením exekučního titulu nálezem Ústavního soudu, exekuci pro úhradu části vymáhané pohledávky podle písm.

g)

, odst. 4 , tedy z

jiného

 důvodu, částečně zastavil.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení až

Podle ustanovení , a není dovolání přípustné proto, že usnesení o nákladech řízení, a tedy ani o nákladech exekuce, v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení , neboť usnesení o nákladech exekuce, stejně jako usnesení o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 10/1998 pod č. 61, a – jmenovitě ve vztahu k nákladům exekuce – usnesení téhož soudu z 22. 3. 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, ročník 2005 pod č. 70).

Nejvyšší soud proto dovolání, bez nařízení jednání ( věta první ), aniž se zabýval vadami řízení namítanými v bodě D/ dovolání, podle ustanovení věty první a odmítl.

Pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že exekuční titul byl nálezem Ústavního soudu zrušen – ostatně na základě ústavní stížnosti samotné oprávněné – s odůvodněním, že jím byla porušena základní práva oprávněné, zaručená jí ustanoveními článků 36 odst. 1 a 37 odst. 3 d (č. l. 121), a že v bodě 23. odůvodnění Ústavní soud výslovně uvádí, že k věcné opodstatněnosti užití ustanovení – a právě o ně v exekučním titulu šlo – „se nevyjadřuje a ponechává vše na úvaze odvolacího soudu, který účastníkům vytvoří prostor k vyjádření svých argumentů k aplikaci a k jeho rozsahu“ (č. l. 127). Z uvedeného plyne mimo jiné, že po odklizení původního exekučního titulu má o (v předmětném exekučním řízení sp. zn. vymáhané) náhradě nákladů nalézacího řízení teprve být nově rozhodováno; takovéto nové rozhodnutí by pak bylo novým exekučním titulem.

Jelikož dovolání bylo odmítnuto, vzniklo povinné podle ustanovení , a věty první právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení; ty spočívají v částce 1.000,- Kč, představující odměnu za zastoupení advokátem ( , , , , , a , § , sníženou o 50 % podle vyhlášky), a v částce 300,- Kč paušální náhrady podle o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2011

JUDr. Vladimír M i k u š e k, v. r.předseda senátu