Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2007/2008

25 Cdo 2007/2008

U S N E S E N Í

J. Ch.

 České pojišťovně, a.s.

, IČ 452 72 956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, o zaplacení 48.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 27. února 2007, č.j. -57, takto:

I. Dovolání

se

odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal plnění z pojistných smluv, jimiž měl u žalované sjednáno úrazové pojištění, z důvodu trvalých následků úrazu, který utrpěl dne 21. 5. 1997.

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 26. 7. 2006, č.j. -43, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Zjistil, že žalobce dne 21. 5. 1997 utrpěl úraz, v souvislosti s nímž mu žalovaná na základě pojistných smluv vyplatila na odškodnění trvalých následků úrazu 8.000,- Kč. K námitce promlčení uzavřel, že k pojistné události zakládající právo na pojistné plnění došlo 21. 5. 1997, podle ve znění účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „obč. zák“) počala tříletá promlčecí doba ( obč. zák.) běžet po uplynutí jednoho roku od pojistné události. Pokud byla žaloba podána až 23. 6. 2004, byl nárok již promlčen, neboť k marnému uplynutí promlčecí doby došlo dnem 22. 5. 2001. Podáním žaloby ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. nedošlo ke stavení promlčecí doby, jelikož se jednalo o určovací žalobu (byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu).

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 27. 2. 2007, č.j. -57, rozsudek soud prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze zjištění vyplývajících z obsahu spisu, že mezi účastníky byly v roce 1992 uzavřeny tři pojistné smlouvy, jimiž bylo mimo jiné sjednáno úrazové pojištění ve smyslu Žalobce byl v důsledku úrazu ze dne 21. 5. 1997 uznán práceneschopným od 2. 6. 1997 do 2. 11. 1997 a následně od 27. 4. 1998 do 11. 5. 1998. Počátek běhu promlčecí doby se u nároků na pojistné plnění v souvislosti s tzv. trvalými následky u pojistných smluv sjednaných podle odvozuje ode dne, kdy se projevilo tělesné poškození (k tomu soud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované pod R 56/2001) – tříletá promlčecí doba počíná ve smyslu obč. zák. běžet po uplynutí jednoho roku ode dne, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu. Odvolací soud dospěl k závěru, že v případě žalobce došlo k ustálení zdravotního stavu před 23. 6. 2000, neboť poslední léčba žalobce v souvislosti s úrazem proběhla od 27. 4. 1998 do 11. 5. 1998, a sám žalobce uvedl, že od roku 1998 je jeho zdravotní stav setrvalý. Odvolací soud shledal správným závěr soudu prvního stupně, že žaloba ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. byla žalobou na určení, jejíž podání nevede ke stavení promlčecí doby (k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ).  

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení (dále jen „ “). Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje v otázce, zda žaloba, jíž se žalobce domáhá určení výše pojistného je určovací žalobou  nebo vadně formulovanou žalobou na plnění, a v otázce, zda podání žaloby na plnění vede ke stavení promlčecí doby v případě, kdy byla žaloba zamítnuta  z důvodu pochybení soudu, který žalobce nevyzval k odstranění vad. Charakter žaloby, jíž se žalobce domáhal určení výše pojistného, byl totiž posouzen rozdílně v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. a řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , v němž žalobce podal obdobně formulovanou žalobu proti jiné pojišťovně a tato žaloba byla odvolacím soudem posouzena jako žaloba na plnění. Dovolatel dále namítá, že závěr odvolacího soudu stran ustálení jeho zdravotního stavu a počátku běhu promlčecí doby spočívá na nesprávném skutkovém zjištění, neboť druhá pracovní neschopnost dovolatele trvala až do 14. 8. 1998, nikoli do 11. 5. 1998. Ukončení pracovní neschopnosti však neznamená, že tímto dnem byla ukončena i léčba. Otázka ustálení zdravotního stavu je odbornou otázkou, jíž může spolehlivě zodpovědět pouze znalec. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 – podle ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2009  (dále opět jen „ “)  a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení ( .), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který byl prvním rozhodnutím v dané věci, proto může být přípustnost dovolání založena jen za splnění předpokladů podle , tedy dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, tj. zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v řešení otázky charakteru žaloby, jíž se dovolatel dříve domáhal určení výše pojistného plnění, ve vztahu ke stavení promlčecí doby.

Soudy však v projednávané věci nebyly oprávněny přezkoumávat správnost rozhodnutí, jímž byla pro nedostatek naléhavého právního zájmu zamítnuta žaloba, jíž se dovolatel ve vztahu k žalované domáhal učení výše pojistného plnění, neboť dotčený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 vydaný ve věci vedené pod sp. zn. , potvrzený rozsudkem Městského soudu v Praze, byl pro soudy z hlediska právního posouzení, včetně posouzení charakteru žaloby, závazný (viz ustanovení ). Ustanovení sice rozsah závaznosti pravomocného rozsudku pro vyjmenované subjekty, mezi něž patří soudy, explicitně spojuje s výrokem pravomocného rozsudku, ovšem v případě, že rozsudečný výrok pouze vyjadřuje, že se žaloba (ve znění žalobního petitu) zamítá, je nezbytné tento výrok posuzovat v souvislosti s odůvodněním písemného vyhotovení rozsudku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , publikovaný pod č. 69/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Posouzení výrokové části rozsudku v souvislosti s jeho odůvodněním má totiž význam jednak z hlediska překážky věci pravomocně rozhodnuté, jednak z hlediska závěru, zda předběžná otázka ve sporu mezi účastníky byla již závazně pravomocně rozhodnuta. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, tedy postupoval správně, když sám neposuzoval charakter dřívější žaloby dovolatele proti témuž žalovanému, vycházel z toho, že o dřívějším žalobním návrhu bylo rozhodnuto jako o žalobě na určení, a hodnotil toliko právní účinky podání takové žaloby na běh promlčecí doby. Naproti tomu taková vázanost soudu  jiným rozhodnutím se nevztahuje na rozhodnutí vydané v jiném řízení, jehož okruh účastníků je odlišný.

Dle dovolatele odvolací soud dále pochybil, když při určení počátku běhu promlčecí doby vycházel z (chybně zjištěného) okamžiku ukončení poslední pracovní neschopnosti žalobce v souvislosti s úrazem, namísto aby ustanovil znalce za účelem stanovení okamžiku ustálení zdravotního stavu, od něhož je nutno odvozovat počátek běhu promlčecí doby.

Touto námitkou však dovolatel fakticky neuplatnil dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , nýbrž zpochybnil správnost skutkových zjištění, na nichž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. V dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle , však takový dovolací důvod úspěšně uplatnit nelze (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 16, pod C 1164).

Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a za situace, kdy žalobce nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalované náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti žalobci právo, v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.  

V Brně dne 24. února 2011

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu