Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4370/2010

U S N E S E N Í

ČAS – SERVICE a. s.,

1) Jihomoravskému kraji,

se sídlem v Brně, Žerotínovo nám. 3/5, a

2) České republice – Ministerstvu dopravy

, se sídlem v Praze 1, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, zastoupené JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49,

o zaplacení 72,563.430,- Kč s příslušenstvím,

vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. května 2010, č. j. -562, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1)

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení žádný z těchto účastníků.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 29. ledna 2009, č. j. -473, Městský soud v Brně (dále též jako „soud prvního stupně“) určil, že nárok žalobkyně vůči žalovanému 1) je co do základu opodstatněný (výrok I), žalobu ve vztahu k žalované 2) zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalovanou 2) a žalobkyní (výrok III). Při právním posouzení věci soud vycházel z toho, že žalobkyní uplatněný nárok není nárokem na náhradu škody podle , ve znění pozdějších předpisů, ale že žalovaný 1) odpovídá za škodu vzniklou porušením obecné prevenční povinnosti podle obč. zák.; protože žalovaný 1) nejednal „jménem státu“, žalovaná 2) ve sporu (pasivně) věcně legitimována není.

K odvolání žalobkyně a žalovaného 1) Krajský soud v Brně (dále též jako „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 17. května 2010, č. j. -562, rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I změnil tak, že žalobu ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) zamítl (výrok I), ve výrocích II a III jej zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Uzavřel, že ve věci je pasivně legitimována žalovaná 2) coby subjekt (obecně) odpovídající za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem při výkonu státní správy ( ), tedy nikoliv žalovaný 1), který nositelem povinnosti k náhradě škody není. Otázku, jsou-li splněny všechny předpoklady odpovědnosti státu za škodu, ponechal odvolací soud k vyřešení soudu prvního stupně v dalším řízení.

Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení , co do důvodů měla za to, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [ ] a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Tvrdila, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný pro jeho neurčitost a nedostatek důvodů a namítala, že otázku nároku dopravce na uzavření smlouvy o závazku veřejné služby k úhradě prokazatelné ztráty vyřešil odvolací soud v rozporu se , o silniční dopravě. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Žalobkyně označila rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Žalovaný 1) se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno účastnicí řízení, zastoupenou advokátem ( ), a ve lhůtě stanovené , se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a subjektivní legitimace dovolatelky k podání dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné (podle až 239 ), předchází posouzení, zda dovolání podal účastník k tomu oprávněný (subjektivně legitimovaný).

Žalovaná 2) výslovně napadla výrok I rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že se žaloba o zaplacení částky 72,563.430,- Kč - v části směřující proti žalovanému 1) - zamítá.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu může podat pouze účastník řízení ( ). Podle ustálené judikatury platí, že k podání dovolání je oprávněn (subjektivně legitimován) pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. závěry Nejvyššího soudu vyjádřené např. v usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28, nebo v rozsudku ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. , uveřejněném pod č. C 154 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, svazek 2). Dovoláním napadeným výrokem I rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o uplatněném nároku žalobkyně vůči žalovanému 1), tak, že se ve vztahu k tomuto žalovanému žaloba zamítá. Z toho je zřejmé, že žalované 2) - objektivně vzato – napadeným výrokem rozsudku nebyla způsobena újma na jejích právech, odstranitelná zrušením tohoto výroku rozsudku. Žalovaná 2) proto k podání dovolání proti označenému výroku rozsudku subjektivně legitimována není.

Jelikož dovolání žalované 2) - směřující proti měnícímu výroku I rozsudku odvolacího soudu - bylo podáno neoprávněnou osobou, Nejvyšší soud je odmítl ( věty první , ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , podle nichž je žalovaná 2), jejíž dovolání bylo odmítnuto, povinna nahradit ostatním účastníkům účelně vynaložené náklady v plné výši. Žalované 1) – vůči níž bylo řízení skončeno – v dovolacím řízení náklady nevznikly a o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení (pokračující mezi těmito účastníky) končí ( části věty před středníkem ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. února 2011

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.

předseda senátu