Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4283/2008

U S N E S E N Í

1) Ing. J. Š.

a

2) R. Š.

, zastoupených JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 15, proti žalovanému

Ing. J. V.

, zastoupenému Mgr. Dagmar Novákovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Ladova 1, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2008, č. j. -117, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.060,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Kaisera, advokáta se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 15, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Od ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 7 (soud prvního stupně) rozsudkem z 26. 4. 2007, č. j. -78, přivolil k výpovědi z nájmu bytu 1. kategorie o velikosti 6+1 s příslušenstvím, který se nachází v 1. podlaží domu čp. 453/41 v P. 7 v ulici T. 41 (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), kterou dali žalobci žalovanému, určil, že nájemní poměr žalovaného skončí po uplynutí tříměsíční výpovědní lhůty, která počne běžet 1. dnem měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku, uložil mu, aby byt vyklidil do 15 dnů po zajištění přístřeší, a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem z 16. 4. 2008, č. j. -117, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že byly naplněny důvody výpovědi z nájmu bytu obsažené v žalobě doručené žalovanému 15.7.2005, a to, že žalovaný užívá byt jen občas bez vážných důvodů / ve znění účinném do 30. 3. 2006 - dále „obč. zák.“/, a že má dva nebo více bytů a lze na něm nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt / obč. zák./. Z provedených důkazů vzaly za prokázáno, že žalovaný užívá předmětný byt pouze v minimální míře. Jako jednatel a společník společnosti VAKO s. r. o., která má sídlo na adrese předmětného bytu a která se zabývá hostinskou a zemědělskou činností a ubytovacími službami, se zdržuje v penzionu (zámku čp. 1) v obci K., jehož je od roku 1998 rovnodílným spoluvlastníkem. Odvolací soud uvedl, že už jen skutečnost, že pracoviště spojené s funkcí žalovaného v obchodní společnosti je v předmětném bytě, svědčí o tom, že nemá vážný důvod k tomu, aby se v bytě nezdržoval. Kromě toho jde o stav dlouhodobý (od roku 1997), nikoli dočasný. Obrana žalovaného, že musí být denně na K., kde společnost poskytuje služby, neobstojí také s přihlédnutím k jejich sezonímu charakteru. Vzhledem k délce zjištěného občasného (minimálního) užívání předmětného bytu, má nepochybně zajištěno bydlení i mimo předmětný byt na K. čp. 1, a to nikoli provizorního charakteru. Odvolací soud oproti soudu prvního stupně vzal za zjištěno, že v dalších domech čp. 1862 v M., čp. 33, 44, 53 v K. a čp. 70, v D., které náleží žalovanému rovněž v rozsahu ideální poloviny, jsou byty obsazené nájemníky nebo domy jsou ve stavebně nezpůsobilém stavu. Žalovaný však neprokázal, že se v zámku čp. 1 v K. nenachází byt eventuelně prostory určené k bydlení. Z rozhodnutí stavebního úřadu v M. z 2. 6. 1995 o změně užívání stavby vyplývá, že se týká části I. nadzemního podlaží, přičemž sám žalovaný vypověděl, že ve druhém nadzemním podlaží užívají se sestrou (spoluvlastnice nemovitosti) dva pokoje a ostatní prostory v podlaží nejsou užívány, protože je nutná jejich rekolaudace pro potřeby penzionu. Dosud však nebylo s přestavbou započato.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Protože jde o rozsudek vydaný před 1. 7. 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (čl. II, bod 12. tohoto zákona) – dále „“, a ve znění uvedené novely.

Dovolání, které žalovaný podal proti rozsudku odvolacího soudu včas a řádně zastoupený, není přípustné podle , neboť odvolací soud sice svým dřívějším usnesením z 25. 10. 2006, č. j. -59, zrušil původní rozsudek soudu prvního stupně z 20. 4. 2006, č. j. -43, avšak uložil mu doplnit dokazování, aniž by jej zavázal svým právním názorem. Z následujících důvodů nemůže být dovolání přípustné ani podle

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, na jehož základě lze napadené rozhodnutí přezkoumat, je dovolací důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle , přichází v úvahu pouze v případě, vychází-li otázka, zda řízení je či není postiženo vadou, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu z 10. 12. 2009. sp. zn. , usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 7. 2010, sp. zn. ). Pouhá námitka nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, proto zásadní právní význam napadeného rozhodnutí nezakládá. Zároveň nelze uplatnit ani dovolací důvod, kterým by bylo možné namítat nesprávnost skutkových zjištění ( ). Jestliže tedy dovolatel brojil proti skutkovým zjištěním o užívání předmětného bytu a že v domě čp. 1 v K. nemá byt, uplatnil nezpůsobilý dovolací důvod.

Rozsudek dovolacího soudu odpovídá judikatuře dovolacího soudu.

Nejvyšší soud již v rozsudku z 16. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněném pod C 486 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, konstatoval, že „ustanovení § 711 odst. 1 písm. h) obč. zák., podle kterého může pronajímatel vypovědět nájem bytu, jestliže nájemce byt bez vážných důvodů neužívá nebo jej užívá jen občas, patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které ponechávají na soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností. Vážnost důvodů neužívání (občasného užívání) bytu musí být posuzována především z objektivního hlediska, s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu; vždy musí jít o stav, kdy byt není užíván (je užíván občas) dočasně“. Podle rozsudku Nejvyššího soudu z 12. 1. 2006, sp. zn. , uveřejněného pod C 4046 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, „jepro posouzení závažnosti důvodů občasného užívání bytu nerozhodné, kde nájemce v době dání výpovědi z nájmu bytu převážně bydlí, zda má jinou možnost bydlení či zda projevil vůli trvale se zdržovat jinde; rozhodující je pouze to, že nájemce bydlí – bez závažných důvodů – ve vypovídaném bytě jen občas“.Nejvyšší soud dále v rozsudku z 11. 10. 2000, sp. zn. , uveřejněném pod č. 4 v sešitě č. 1 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, uvedl že „o situaci, kdy na nájemci nelze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt [§ 711 odst. 1 písm. g) obč. zák.], jde především tehdy, jestliže užívá k bydlení současně dva byty, z nichž ani jeden nevyhovuje svou velikostí či kvalitou bytové potřebě nájemce a členů jeho rodiny, nebo tehdy, užívá-li druhý byt v místě pracoviště, odkud nemůže denně dojíždět do místa trvalého bydliště, apod. Bez významu není ani okolnost, po jakou dobu stav užívání dvou (více) bytů trvá, a zda (případně jaké) činí nájemce kroky k vyřešení bytové situace“. Dále v rozsudku ze 4. 8. 2005, sp. zn. , uveřejněném pod C 3751 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, dovodil, že „nachází-li se druhý byt v nemovitosti ve vlastnictví nájemce, lze na něm spravedlivě požadovat, aby jej užíval, měl-li objektivně možnost zajistit si v této nemovitosti pro sebe vyhovující bytové podmínky; pokud zůstal v tomto ohledu nečinný, nelze tuto skutečnost zohlednit k tíži pronajímatele bytu, jehož nájem je vypovídán“.Žalovaný předmětný byt užívá jen občas, aniž k tomu má vážné důvody. Nejméně od roku 1998 převážně bydlí na zámku v K., jehož je spoluvlastníkem a kde také pracuje. Má druhý byt a lze na něm spravedlivě požadovat, aby užíval jen jeden byt.Dovolání proti napadenému rozhodnutí otázku zásadního právního významu neřeší a Nejvyšší soud je proto jako nepřípustné podle a odmítl.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobcům vznikly náklady (, , a ). Ty představují odměnu advokáta za vyjádření k dovolání podané podle , ve spojení s ustanovením , ve spojení s , a v platném znění ve výši 1.950,- Kč, paušální náhradu hotových výdajů 2krát 300,- Kč podle vyhl. č. v platném znění a činí celkem včetně daně z přidané hodnoty ve výši 20% ( ) 3.060,- Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, mohou žalobci podat návrh na výkon rozhodnutí.Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 27. ledna 2011JUDr. Marie Rezková, v. r.předsedkyně senátu