Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2030/2010

U S N E S E N Í

a) V. H.,

a

b) M. H.

, zastoupeným JUDr. Vladimírem Papežem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 3161, proti žalovaným

1)

P. K.

, a

2) P. Ř.,

oběma zastoupeným Mgr. Janem Horáčkem, advokátem se sídlem v Přerově, Palackého ul. 46, o určení vlastnictví k bytové jednotce,

vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. , o dovolání

žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 2. prosince 2009, č.j. -135, takto:

I. Dovolaní žalobců

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Okresní soud v Kroměříži (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. října 2008, č.j. -77, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 10. listopadu 2008, č.j. -82, zamítl žalobu, kterou se žalobci domáhali určení, že „jsou podílovými spoluvlastníky, každý 1 nemovitostí, bytu č. 3672/33 v budově čp. 3670, 3671, 3672 - bydlení v K., postaveného na pozemcích p.č.st. 5151 - zastavěná plocha a nádvoří a dále 1 spoluvlastnických podílů na společných částech budovy čp. 3670, 3671, 3672 o velikosti 7451/185619 a spoluvlastnického podílu na pozemcích parc. č. st. 5151 - zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. 5152 - zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. st. 5153-– zastavěná plocha a nádvoří o velikosti 7451/185619, zapsaných na LV č. 12655 pro k.ú. a obec K. u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Kroměříž“ (výrok I.), a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II. a III.).

K odvolání žalobců Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. prosince 2009, č.j. -135, rozsudek soudu prvního stupně podle ve věci samé potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výroky II. až IV.).

Odvolací soud se ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně vycházejícího ze správného závěru o skutkovém stavu věci. Uvedl, že kupní smlouva, kterou dne 20. září 2006 uzavřela žalobkyně a) s žalovanou 1), je platná, když vedle podstatných náležitostí požadovaných ust. § 588 obč. zák. splňuje zákonem vyžadovanou písemnou formu (§ 46 obč. zák.), tento dvoustranný právní úkon byl projeven určitě a srozumitelně, i třetím osobám je z něj nepochybně zřejmý právní důsledek, tj. změna vlastnických práv ke konkrétnímu předmětu kupní smlouvy, a konkrétně sjednaná kupní cena včetně způsobu placení. K námitce žalobců, že kupní cena jim nebyla celá vyplacena, odvolací soud uvedl, že nezaplacení ceny není důvodem neplatnosti kupní smlouvy, pokud ve smlouvě nebyly sjednány právní důsledky s nezaplacením související, jako např. odstoupení od smlouvy apod. (v daném případě sjednány nebyly). Zjištěné skutečnosti nepřipouštějí (učinit) ani závěr o tzv. lichevní smlouvě, tj. jako smlouvě neplatné pro rozpor se zákonem nebo jej obcházející podle § 39 obč. zák. K odstoupení žalobců od kupní smlouvy písemným projevem ze dne 4. června 2007, pak odvolací soud uvedl, že podle obsahu písemného odstupujícího projevu žalobci odstoupili od předmětné smlouvy z důvodu tísně, avšak v samotném odstupujícím projevu nebyla uplatněna druhá kumulativní podmínka, tj. že smlouva byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek (§ 49 obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci (dále již „dovolatelé“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Jeho přípustnost odvozují z ustanovení a dovolací důvod spatřují v naplnění předpokladů ustanovení Dovolatelé v dovolání ovšem neformulují k řešení žádnou právní otázku zásadního významu, pouze opakují své argumenty, které již uplatnili v odvolacím řízení a jež se týkají popisu okolností, za kterých (podle jejich vnímání skutkového děje) mělo dojít k převodu předmětného bytu, a pro jaké důvody je uvedená kupní smlouva neplatná. Navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již „Nejvyšší soud“ nebo „dovolací soud“) zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolací soud poté, co přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání ve smyslu , odst. 3 může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , in www.nsoud.cz).

V tomto případě dovolatelé žádnou právní otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu, v podaném dovolání nevymezili. Vesměs dovolací argumentaci upínají k popisu okolností, které měly předcházet uzavření předmětné kupní smlouvy, čímž dovolatelé de facto polemizují se skutkovými zjištěními, která po provedeném řízení učinil soudu prvního stupně a z nichž při meritorním rozhodování vycházel také i odvolací soud. Poněvadž při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel ve svém dovolání konkrétně vymezí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. , in www.nsoud.cz, příp. implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003, sp. zn. , in www.nalus.usoud.cz), je z uvedeného zřejmé, že při absenci takové otázky dovolací soud zde nemá (žádného) procesního podkladu k věcnému přezkumu takto dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Jinými slovy řečeno, není-li taková právní otázka v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího soudu, danými zejména (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 29. dubna 2009, sp. , vše in www.nsoud.cz).

Dovolatelkám se při absenci vymezení právní otázky zásadního právního významu v podaném dovolání tedy nepodařilo dovolací důvod ve smyslu (tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) založit. Kromě toho je třeba také uvést, že skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a převzat odvolacím soudem, umožňoval odvolacímu soudu přistoupit k dané právní kvalifikaci, tzn. učinit závěr, jenž formálně vyústil ve vydání rozhodnutí, jímž byl v meritu věci odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle jako věcně správné rozhodnutí potvrzen. Pokud dovolatelé zpochybňují správnost odvolacím soudem učiněného právně kvalifikačního závěru, činí tak s odkazem na svou skutkovou verzi případu a fakticky tímto způsobem nepřípustně uplatňují také dovolací důvod podle (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jehož prostřednictvím ovšem přípustnost nenárokového dovolání posuzovat nelze.

Nepřípustnost dovolání podle současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelů podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, a (per analogiam), neboť důvody pro aplikaci (ať již podle věty první či druhé) (vzhledem k tomu, že žalovaným žádné účelně vynaložené náklady v tomto dovolacím řízení nevznikly) osvědčeny nebyly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. ledna 2011

JUDr. Pavel Vrcha, v. r.

předseda senátu