Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 554/2009

U S N E S E N Í

M. K.

, zastoupenému Mgr. Terezou Vodičkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Gorkého 2573, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. 6. 2008, č. j. -113, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným usnesením zamítl návrh povinného na ustanovení zástupce (odstavec I. výroku), potvrdil usnesení ze dne 21. 9. 2007, č. j. -44, kterým okresní soud nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 22. 11. 2005, č. j. -75, výkon rozhodnutí vyklizením bytu a přestěhováním povinného do zajištěného přístřeší v a rozhodl o nákladech řízení (odstavec II. výroku) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (odstavce III. výroku).

Dospěl k závěru, že vykonávaný rozsudek byl povinnému řádně doručen uložením a je tedy vykonatelný, oprávněný prokázal, že pro povinného zajistil bytovou náhradu určenou ve vykonávaném rozsudku, zajištěné přístřeší je v prostorách sloužících k celoročnímu bydlení, jež jsou osvětlené, větratelné, vytápěné, se sociálním zařízením. Pro rozhodnutí o nařízení výkonu nepovažoval za významné, že v návrhu nájemní smlouvy je prostor určený pro přístřeší nesprávně označen jako nebytový.

V dovolání, jehož přípustnost opírá o a , ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „ “, (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že „soud přivolil k zajištění přístřeší ve vzdálené obci, aniž by se zabýval tím, zda je možné zajistit přístřeší v bližším místě“) a které směřuje jen proti výroku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí (odstavec II. výroku napadeného usnesení) povinný namítá, že z provedeného dokazování nevyplývá, že zajištěné přístřeší umožňuje lidsky důstojné bydlení a je zdravotně nezávadné. Dokazování považuje za nedostatečné, soud měl provést důkaz, že nelze zajistit přístřeší v bližším místě. Přístřeším nemůže být nebytový prostor. Tvrdil, že neměl možnost seznámit se s exekučním titulem, o uložení zásilky se nedozvěděl, neboť v poštovní schránce žádnou výzvu nenalezl. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil, věc vrátil k dalšímu řízení odvolacímu soudu a aby dovolací soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Oprávněný navrhl, aby dovolání bylo jako nedůvodné „zamítnuto“; povinnému bylo zajištěno přístřeší zajišťující lidsky důstojné bydlení.

Dovolací soud rozhodl o dovolání podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu přípustné za podmínek vymezených v nebo c) (srov. ). Protože použití ustanovení je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější – odvolacím soudem zrušené – rozhodnutí téhož soudu), je možné přípustnost posuzovat jen v intencích ustanovení , jež ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tudíž jen (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, přednesl, avšak hodnocením námitek v dovolání obsažených k takovému závěru dospět nelze.

Podkladový rozsudek vázal povinnost povinného vyklidit byt na zajištění přístřeší. Podle se přístřeším rozumí provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby. Je výrazem ustálené soudní praxe, že přístřeší má jen dočasný charakter (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 28. 4. 2003, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 11, ročníku 2003, pod číslem 206), pouze překlenuje období následující po provedení vyklizení do doby, než si povinný opatří (na své náklady) ubytování, nelze proto na něj klást stejné požadavky jako v případech, kdy bylo podkladovým rozhodnutím založeno pro vyklizovaného právo na náhradní byt nebo náhradní ubytování (k tomu srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. , či usnesení téhož soudu ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. ). Soudní praxe dále dovodila, že přístřeší musí dosahovat té kvality, aby realizací výkonu rozhodnutí nedošlo k porušení práva povinného na zachování jeho lidské důstojnosti. Z hlediska stavebně technického uspořádání musí být přístřeší způsobilé k celoročnímu bydlení, přímo osvětlené, větratelné, s možností přímého nebo nepřímého vytápění, se zajištěním přístupu k sociálnímu zařízení. Z hlediska hygienického musí být zdravotně nezávadné (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní rozhledy č. 4, ročník 1999 na str. 123). Podle ustálené soudní praxe (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. ) se přístřeší nemusí nacházet ve stejné obci jako vyklizovaný byt.

V projednávané věci se odvolací soud všemi určujícími kritérii zabýval. Povinný zpochybňuje skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů (zejména zdravotní nezávadnost zajištěného přístřeší, jeho vybavení a zjištění, že se nejedná o nebytové prostory, ale o prostor určený k bydlení); jejich nesprávnost, případně neúplnost lze uplatnit pouze prostřednictvím dovolacích důvodů v resp. Ty však přípustnost dovolání ve smyslu nezaloží (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura 7, ročníku 2004, pod číslem 132; usnesení téhož soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. ).

K výhradě dovolatele, směřující k nesprávnosti hodnocení provedených důkazů, soud dodává, že hodnocení důkazů nelze úspěšně napadnout žádným z taxativně vymezených dovolacích důvodů ( , 3 ). Na jeho nesprávnost lze totiž usuzovat – jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů, zakotvené v ustanovení – jen ze způsobu, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry.

Neobstojí ani dovolací námitka povinného, že soud měl prokázat, že nebylo možné zajistit přístřeší blíže k vyklizovanému bytu. Touto námitkou povinný jednak namítá opět neúplnost skutkových zjištění a jednak své tvrzení, že bylo možné zajistit přístřeší v místě bližším k vyklizovanému bytu, uplatnil povinný teprve v dovolacím řízení, tedy v rozporu s ustanovením ; jde tak o nepřípustné novum.

Závěr, že k exekuci navržené rozhodnutí je vykonatelné, je závěrem právním, aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. Dovolatel napadá závěr odvolacího soudu, že exekuční titul je formálně vykonatelný, aniž by však zpochybňoval, že se v době doručení podkladového rozsudku na adrese uvedené na obálce zásilky zdržoval. Jak již dovolací soud uvedl, nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění by bylo možné namítat pouze prostřednictvím dovolacích důvodů podle , případně ; ty však přípustnost dovolání podle ustanovení v projednávané věci nezaloží.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

Užití institutu odkladu vykonatelnosti je v řízení o dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ( ), z povahy věci vyloučeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. ).

Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle , odst. l a , věty první právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2011

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r. předsedkyně senátu