Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
D764508662075AEAC1257A4E006AD058.html
HTML · 20.01 KB
No categories available
28 Cdo 4738/2010
U S N E S E N Í
Ing. M. S.
J. B.
, zastoupeného JUDr. Jiřím Kovandou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 28, o určení vlastnictví oprávněné osoby, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 5 C 95/2008 , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. června 2010, č. j. 30 Co 7/2009 -234, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. června 2010, č. j. 30 Co 7/2009 -234,
se zrušuje
a
věc se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í
Rozsudkem ze dne 14. července 2009, č.j. 5 C 95/2008 -177, Okresní soud v Náchodě (dále též jako „soud prvního stupně“) v řízení podle části páté zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř. “) zamítl žalobu,
„aby soud zamítl návrh, kterým dne 10. 3. 1992 Pozemkový úřad v Náchodě schválil dohodu o vydání věci podle zákona č. 229/1991 Sb. , uzavřenou mezi oprávněným J. B. a povinným městem Nové Město nad Metují, č.j. PÚ 4321/92-Ing.Ku“
(výrok I). Žalobě nevyhověl ani v části o určení, že
„žalovaný není vlastníkem pozemků označených v rozhodnutí Pozemkového úřadu Okresního úřadu 28. 9. 1999, č.j. PÚ 630/99“
(výrok II), a že
„žalobce je vlastníkem (ve výroku označených) pozemků v katastrálním území Nové Město nad Metují“
(výrok III). Uzavřel, že napadenou dohodu o vydání nemovitostí uzavřel žalovaný J. B. jako oprávněná osoba podle § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě “), a rozhodnutím pozemkového úřadu o určení vlastnictví oprávněné osoby (§ 9 odst. 4 zákona o půdě) nebyl žalobce dotčen na svých subjektivních právech.
Usnesením ze dne 23. června 2010, č.j. 30 Co 7/2009 -234, Krajský soud v Hradci Králové (dále též jako „odvolací soud“) rozsudek soudu prvního stupně zrušil (výrok I), řízení zastavil (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III). S odkazem na ustanovení čl. XXV, body 1 a 2 zákona č. 151/2002 Sb. (přechodná ustanovení k části šesté tohoto zákona) dovodil, že pokud rozhodnutí správního orgánu nabyla právní moci před účinností zákona č. 151/2002 Sb. (jak se stalo i v posuzovaném případě), „měly zůstat jejich účinky zachovány, k jejich soudnímu přezkoumání (v řízení podle části páté o. s. ř. o. s. ř. ) v době podání žaloby u soudu (31. 3. 2008)
již
neexistoval žádný právní prostor
a soud neměl pravomoc o věci rozhodnout“. V takovém případě – pokračoval odvolací soud – nejsou splněny podmínky řízení (§ 103 o. s. ř. o. s. ř. ) a žalobcem zahájené řízení je třeba podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zastavit. Dodal, že k podání žaloby není žalobce ani
aktivně
legitimován, jelikož nebyl účastníkem řízení před správními orgány, z nichž vzešla jím napadená rozhodnutí. Uzavřel, že řízení před soudem prvního stupně je postiženo
vadou takové intenzity
, pro kterou nezbývá, než rozsudek podle § 219a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zrušit a řízení zastavit (§ 221 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , co do důvodů měl za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ). Namítal, že odvolací soud pochybil jak v otázce pravomoci soudu k projednání a rozhodnutí této soukromoprávní věci (§ 244 a násl. o. s. ř. o. s. ř. ), tak i v otázce
aktivní
legitimace k podání žaloby. Dovozoval, že legitimaci k uplatnění práva u soudu nepostrádá, jelikož uplatnil nárok na vydání předmětných nemovitostí podle zákona o půdě a jako oprávněná osoba podle tohoto zákona byl účastníkem řízení u pozemkového úřadu; není podstatné, že s ním tento správní orgán jako s účastníkem nejednal. Konstatoval, že ke stejnému závěru dospěl v této věci odvolací soud již v usnesení ze dne 13. 11. 2008, sp. zn. 20 Co 366/2008 , jímž se současně přihlásil k usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 6 Ca 331/99 , a nyní tento názor – bez vysvětlení – opouští. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
Žalovaný označil dovolání za neopodstatněné, se závěry odvolacího soudu se ztotožnil a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , přezkoumal usnesení bez nařízení jednání (243a odst. 1 věta první o.s.ř. ) a dovolání shledal opodstatněným.
V posuzované věci se žalobce domáhá projednání věci, o níž dříve rozhodl pozemkový úřad (orgán moci výkonné) a jež vyplývá z občanskoprávního vztahu, je-li předmětem řízení je schválení dohody o vydání věci oprávněné osobě a určení vlastnictví oprávněné osoby k nemovitostem (§ 9 odst. 1 a 4 zákona o půdě). Projednání a rozhodnutí takové věci patří do pravomoci civilního soudu (§ 7 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), jež v řízení postupuje podle části páté (§ 244 a násl.) občanského soudního řádu (viz též usnesení Zvláštního senátu ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. Konf. 123/2003, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 372/2004). Podle čl. XXV, bodu 1 zákona č. 151/2002 Sb.
ve věcech uvedených v dosavadním § 244 , v nichž zvláštní právní předpis svěřuje soudu rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů podle části páté hlavy třetí občanského soudního řádu , ve znění účinném k 31. 12. 2002, lze ode dne účinnosti tohoto zákona podat žalobu podle části páté občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2003 za podmínek jím stanovených.
Pravidla dokončení řízení ve věcech, v nichž byl podán opravný prostředek ve smyslu dosavadní části páté hlavy třetí občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2002, stanovil § 129 odst. 2 zákona 150/2002 Sb. , soudní řád správní , z něhož vyplývá, že
jde-li o řízení ve věcech, o nichž má (nadále) jednat a rozhodnout soud v občanskému soudním řízení, soud postupuje podle § 68 písm. b) tohoto zákona, s tím, že účinky procesních úkonů zůstávají zachovány a posoudí se přiměřeně podle ustanovení tohoto zákona.
Z výše řečeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu o nedostatku pravomoci civilních soudů k projednání a rozhodnutí této věci správný není. Z citovaných přechodných ustanovení zákona je zřejmé, že žalobu podle části páté občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2003 lze - za podmínek zákonem stanovených - podat i v (soukromoprávní) věci, o níž správní orgán rozhodl před 1. 1. 2003. Odkaz odvolacího soudu na čl. XXV, bod 2 zákona č. 151/2002 Sb. (v němž se odráží tradiční zásada nepravé zpětné účinnosti nové procesní úpravy) je v posuzované souvislosti nepřípadný. Z povahy procesního práva vyplývá, že nové procesní právo (jeho změny) má působit ode dne nabytí účinnosti zákona, ovšem i pro řízení, která byla zahájena před jeho účinností; ty účinky, které dosavadní procesní úprava spojovala s určitými úkony, zůstávají zachovány i nadále. Těmito
úkony
se i zde rozumí procesní úkony konané soudem a účastníky za řízení, nikoliv rozhodnutí správního orgánu, jež předcházelo podání žaloby podle části páté občanského soudního řádu . Nadto platí, při závěru o nedostatku pravomoci soudu k projednání určité věci (jako jedné z podmínek řízení) je soud povinen vždy současně rozhodnout (nemá-li jít o pravomoc cizozemského orgánu) i o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci věc náleží (srov. § 104 odst. 1 , věta druhá; o. s. ř. o. s. ř. ).
Ostatní skutečnosti, odůvodňuje-li i jejich absencí odvolací soud rozhodnutí o zastavení řízení (§ 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ), mezi procesní podmínky (ve smyslu ustanovení § 103 o. s. ř. o. s. ř. ) nepatří. Ačkoliv v řízení podle části páté občanského soudního řádu lze věcně projednat pouze žalobu přípustnou (§ 247 odst. 2 o. s. ř), podanou
procesně legitimovanou
osobou (§ 246 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a ve lhůtě stanovené § 247 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , není procesním důsledkem absence některého z uvedených předpokladů zastavení řízení, nýbrž odmítnutí žaloby (srov. § 250g o. s. ř. o. s. ř. ). Účastníky řízení jsou žalobce a ti, kdo byli účastníky v řízení před správním orgánem (§ 250a odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobce je proto účastníkem řízení vždy a i okruh ostatních účastníků je vymezen zákonem; není významné, s kým správní orgán jako s účastníkem skutečně jednal, nýbrž jen to, kdo se podle zákona účastníkem řízení stal, tedy s kým mělo být jako s účastníkem správního řízení jednáno.
Odůvodňuje-li proto odvolací soud závěr o nedostatku
aktivní
(myšleno zřejmě
procesní
) legitimace žalobce tím, že s žalobcem správní orgán jako s účastníkem řízení nejednal, jde i zde o závěr nesprávný, nehledě k tomu, že z něj odvolací soud vyvodil nesprávné procesní důsledky, jestliže namísto odmítnutí žaloby (§ 250g odst. 1 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ) řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. zastavil. Jeho postup je logicky rozporný i proto, že v této věci již dříve vyslovil názor opačný (usnesením ze dne 13. 11. 2008, č.j. 20 Co 366/2008 -82, změnil usnesení Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 8. 2008, č.j. 5 C 95/2008 -61, tak, že se žaloba neodmítá), který nyní – pokládaje procesní legitimaci žalobce za jednu z podmínek řízení – bez přesvědčivého odůvodnění opouští.
Jelikož usnesení odvolacího soudu správné není, Nejvyšší soud je zrušil (§ 243b odst. 2 in fine) a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 , věta první, o. s. ř. o. s. ř. ).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§ 243d odst. 1 , § 226 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ). V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. ledna 2011
JUDr. Josef Rakovský, v. r.
předseda senátu