Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2270/2009

U S N E S E N Í

Stavebního bytového družstva POKROK

,

se sídlem Praha 8, Kollárova 18, zastoupeného JUDr. Jindřichem Vítkem, advokátem se sídlem Praha 2, Nad Petruskou 1, proti žalovaným

1)

J. E.

,

2) E. E.,

zastoupeným JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Bílkova 4, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2008, č. j. -257, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaní

jsou povinni

zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Jindřicha Vítka, advokáta se sídlem Praha 2, Nad Petruskou 1, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) – poté, co usnesením ze dne 12. 4. 2007, č. j. -113, připustil, aby do řízení na straně žalované přistoupila (vedle žalovaného J. E.) i E. E. – rozsudkem ze dne 29. 10. 2007, č. j. -224, uložil žalovaným povinnost vyklidit byt č. 575012, v domě na adrese P. 5, B. 1812 (dále též jen „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“) do dvou měsíců od zajištění přístřeší; současně rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 22. 10. 2008, č. j. -257, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, změnil ho ve výroku o nákladech řízení, a rozhodl dále o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal – ve shodě se soudem prvního stupně – zejména za prokázáno, že Stavební bytové družstvo POKROK (dále též „žalující družstvo“, resp. „Družstvo“) je zapsáno v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu, že žalovaní se stali jeho členy za trvání manželství, že rozhodnutím představenstva Družstva ze dne 28. 3. 2001 byli vyloučení z Družstva podle čl. 19 odst. 1 a) stanov Družstva, účinných dnem 29. 6. 2000 (dále též „Stanovy“), pro neplacení nájemného a záloh za plnění poskytovaná s užíváním bytu, že rozhodnutí obsahovalo poučení o možnosti podat odvolání ke shromáždění delegátů ve lhůtě tří měsíců od jeho doručení, že žalovaní se proti němu neodvolali, že bylo doručeno 1. žalovanému do vlastních rukou dne 18. 4. 2001, že zásilka určená 2. žalované byla vrácena žalobci zpět dne 4. 5. 2001 po uplynutí úložní doby, že dne 28. 2. 2006 žalovaní při jednání se společností AMZ Factoring, s. r. o. (zastupující Družstvo na základě plné moci) podepsali, že vyklidí předmětný byt do 30. 3. 2006 za odstupné ve výši 100.000,- Kč a za prominutí jejich závazku vůči Družstvu, který v té době činil 210.000,- Kč, že dne 20. 4. 2005 zaplatili Družstvu částku 93.800,- Kč a dne 13. 3. 2006 částku 200.000,- Kč, a že rozhodnutím představenstva Družstva ze dne 19. 4. 2006 (doručeným 1. žalovanému do vlastních rukou dne 23. 5. 2006 a 2. žalované dne 16. 5. 2006) nebylo vyhověno jejich žádosti o znovuobnovení členství v Družstvu. Odvolací soud přisvědčil právnímu posouzení věci soudem soudem prvního stupně a ve shodě s ním dovodil, že žalovaní byli z Družstva vyloučeni v souladu s právními předpisy i se Stanovami, že rozhodnutí o vyloučení, obsahující poučení o možnosti opravného prostředku, jim bylo řádně doručeno postupem dle Stanov, a že soud nemůže v řízení o vyklizení bytu přezkoumávat platnost rozhodnutí o vyloučení; může jedině přihlédnout k tomu, zda člen využil svého oprávnění vyplývajícího z ustanovení § 231 odst. 4 a 5 obch. zák., což však žalovaní neučinili. Žalovaným v důsledku zániku členství v Družstvu zaniklo i jejich právo společného nájmu družstevního bytu (§ 714 obč. zák.), předmětný byt užívají bez právního důvodu a žalobce se právem (§ 126 odst. 1 obč. zák.) domáhá ochrany svého vlastnického práva. Povinnost žalovaných k vyklizení bytu vázal na zajištění přístřeší (§ 714 ve spojení s § 712 odst. 2, 5 a § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák.)

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustností ani důvodností se blíže nezabývali. Odvolacímu soudu vytýkají, že nesprávně posoudil otázku jejich vyloučení z Družstva, že v tomto směru vycházel pouze z důkazů předložených žalobcem a nepřihlédl k jejich námitkám, a že k platnému vyloučení nedošlo, neboť jim rozhodnutí o vyloučení nebylo doručeno. Uvádějí, že vycházel nesprávně ze Stanov založených ve spise, v podobě po novelizaci, že v původních stanovách bylo doručování upraveno odlišným způsobem a namítají, že uvěřil důkazům zajištěným třetí osobou (společností AMZ Factoring, s. r. o.), jimiž měla být doložena akceptace vyloučení z Družstva z jejich strany, a naopak neuvěřil jejich tvrzení, že ze strany pracovníků uvedené společnosti na ně byl činěn nátlak. Pokud by byl takový právní úkon učiněn pod nátlakem, jednalo by se o úkon nicotný a soudy by se musely podrobněji zabývat otázkou, zda skutečně došlo k jejich vyloučení z Družstva, přičemž s ohledem na výše uvedené skutečnosti by musely dojít k závěru, že k jejich vyloučení nedošlo. Žaloba na vyklizení je proto nedůvodná. Navrhli, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání – poté co, obsáhle shrnul skutkový stav věci – konstatoval, že dovolatelé ve svém dovolání neuvedli žádnou právní otázku, která by činila napadené rozhodnutí zásadně významným a navrhl, aby bylo odmítnuto.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 22. října 2008, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnými osobami – účastníky řízení ( ) za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalovaní dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b/ Dovolání tak může být přípustné podle jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu ( ).

Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Dovolatelé výslovně neoznačují otázku, s níž spojují zásadní právní význam napadeného rozhodnutí; z obsahu dovolání ( ) vyplývá, že vyjadřují nesouhlas se závěrem odvolacího soudu o vyloučení z Družstva. Jejich námitky však směřují proti zjištěnému skutkovému stavu, resp. hodnocení důkazů. Tyto výhrady jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle ustanovení , jímž lze odvolacímu soudu vytýkat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze.

Pro úplnost lze dodat, že ustálená soudní praxe dovodila, že v řízení o vyklizení družstevního bytu soudu nepřísluší přezkoumávat, zda bylo vyloučení z družstva platné; přihlíží pouze k tomu, zda vyloučený člen využil svého oprávnění vyplývajícího z ustanovení a 4 , obchodní zákoník, ve znění platném do 31. 12. 2000 ( a 5 , ve znění účinném v době vyloučení žalovaných z družstva – dále opět „obch. zák.“). Jiným postupem než postupem uvedeným v ustanovení obch. zák. soud o neplatnosti vyloučení člena z družstva rozhodovat nemůže. Pokud by totiž mohl v rámci jakéhokoli řízení řešit jako předběžnou otázku platnost rozhodnutí představenstva, popřípadě členské schůze o vyloučení člena z družstva, bylo by uvedené ustanovení zcela nadbytečné a ztrácelo by jakýkoli smysl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod č. 61 v časopise Soudní judikatura 5/2001 /na který odkázal soud prvního stupně/, dále např. rozsudek ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. ). V ustálené soudní praxi není pochyb ani o tom, že rozhodnutím představenstva o vyloučení z družstva nekončí účast člena v družstvu. Členství v družstvu končí (je-li proti rozhodnutí představenstva podáno včasné odvolání) teprve rozhodnutím členské schůze o vyloučení člena, popřípadě marným uplynutím lhůty k podání odvolání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2005, a dále např. rozsudek ze dne 10. 8. 2005, sp. zn. 26 Cdo

2511/2004).

Jestliže tedy v projednávané věci odvolací soud na základě zjištěného skutkového stavu (v daném případě nezpochybnitelného prostřednictvím dovolacího důvodu podle ) dovodil, že v dané věci bylo rozhodnutí o vyloučení z Družstva žalovaným doručeno, a že proti němu nepodali odvolání, a na základě toho uzavřel, že vyloučením z družstva zanikl i jejich nájem předmětného bytu, neodchýlil se od výše uvedené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné ani podle ustanovení , a proto je Nejvyšší soud podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ), jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, kteří zavinili, že jejich dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalobci v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , , , ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny ( ve spojení s a 3 , ve znění pozdějších předpisů) a z částky 360,- Kč představující 20% DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 18. ledna 2011

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.

předsedkyně senátu