Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3732/2010

U S N E S E N Í

F. M.

, zastoupenému JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami VII, ul. 28. října 184, o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. března 2010, č. j. -54, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Vladimíra Kyseláka, advokáta se sídlem v Příbrami 1, Zahradnická 140, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Příbrami (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 22. září 2009, č. j. -31, vyhověl žalobě a výrokem I. uložil žalovanému povinnost vyklidit a vyklizený předat žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku

„prostor, a to místnost č. 9 nacházející se ve sklepních prostorách objektu na adrese ul. Gen. Kholla č. p. 207 v Příbrami VII“

; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků (výrok II.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. března 2010, č. j. -54, citovaný rozsudek soudu prvního stupně změnil v nákladovém výroku II. tak, že výše nákladů řízení činí 9.280,- Kč; ve zbývající části výroku II. a ve výroku I. ho potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).

Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Při řešení otázky přípustnosti dovolání dovolací soud nepřehlédl dovolatelovo sdělení, že

„podaným dovoláním je napaden v plném rozsahu rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. -54“

, tedy že dovolatel dovolání podává nejen proti výroku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé I. (dále jen „potvrzující výrok“), nýbrž i proti jeho nákladovým výrokům. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – názor, že ve vztahu k nákladovým výrokům nejsou uplatněné dovolací důvody nijak obsahově konkretizovány. V této souvislosti nelze opomenout, že pouhá citace ustanovení a b/, odst. 3 – bez údaje o tom, z jakých konkrétních důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá – není řádným uplatněním dovolacích důvodů podle těchto ustanovení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. ledna 2005, sp. zn. , uveřejněné pod č. 31 v sešitě č. 3 z roku 2005 časopisu Soudní judikatura). Navíc podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. ledna 2001 přípustné dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku napadeného rozsudku není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené ve výroku o věci samé I. rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Přípustnost dovolání pro uplatnění dovolacího důvodu podle pak přichází v tomto případě v úvahu pouze tehdy, vychází-li otázka, zda řízení je či není vadou postiženo, ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesního předpisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné pod č. 132 v sešitě č. 7 z roku 2004 časopise Soudní judikatura, a z 23. srpna 2006, sp. zn. , a dále nález Ústavního soudu České republiky z 9. 1edna 2008, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze 7. března 2006, sp. zn. , z 28. února 2008, sp. zn. , a z 28. července 2010, sp. zn. ).

Dovolatel sice formálně odkázal rovněž na dovolací důvod podle , avšak tento dovolací důvod nijak obsahově nekonkretizoval. Ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnil především nepřípustný dovolací důvod podle (zejména námitkami,

že „se soud nezabýval tím, zda skutečně bylo nutné vyklidit věci z lodžie“

, že

„nebyl jediným subjektem, který měl volný a neomezený přístup do této prostory“

, že

„se zdráhal do této prostory, kam běžně chodili s klíčem i ostatní členové společenství, umístit své věci z bytové jednotky“

, že

„nedostal druhý klíč od pronajatých prostor“

, že

„do pronajatého prostoru docházeli ostatní členové společenství a volně se probírali

/jeho/

uskladněnými věcmi“

, že

„na základě dohody mezi účastníky řízení bylo ujednáno, že tuto prostoru bude po časově limitovanou dobu užívat pouze a výlučně žalovaný za určitým účelem“

, což mu

„žalobce znemožnil“

, a že

„žalovanému je 70 let“

).

Současně však uplatnil rovněž dovolací důvod podle (zejména námitkami, že soud

„se spokojil s tvrzením žalobce, aniž by pro toto tvrzení byl označen či proveden relevantní důkaz“

, a že se v daném případě jedná o

„spor mezi právnickou osobou a jejím členem“

, a proto byl ve smyslu /resp. / k projednání této věci v prvním stupni příslušný Krajský soud v Praze). Uvedené dovolací námitky však k výkladu procesního předpisu nesměřovaly, navíc – z posléze uvedených důvodů – nejsou ani opodstatněné, a proto jimi nelze přípustnost dovolání založit. V prvním případě jde o námitku obecnou, z níž – právě pro její obecnost – nelze usuzovat na porušení konkrétního procesního předpisu. K druhé námitce uvádí dovolací soud následující. Věcná příslušnost krajského soudu jako soudu prvního stupně v obchodních věcech přichází podle v úvahu ve věcech, jež lze zjednodušeně označit jako spory z právních vztahů týkajících se vnitřních poměrů obchodních společností a družstev. Podle je krajský soud věcně příslušný v obchodních věcech jako soud prvního stupně ve sporech vzešlých z jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek ( a násl. ). O takovéto případy však v posuzované věci nešlo.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a 146 odst. 3 a zavázal žalovaného, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 1.500,- Kč (srov. , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 13. ledna 2011

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu