Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 4530/2008

U S N E S E N Í

Pozemkového fondu České republiky,

1) J. O.

a

2) B. O.

, zastoupeným JUDr. Janou Toušovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Klatovech, Randova 204/1, o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 7. května 2008, č. j. -83, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaní

jsou povinni

společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.460,- Kč, k rukám JUDr. Ivany Syrůčkové, advokátky se sídlem v Praha 5, Plzeňská 4, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Klatovech (soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 8. 1. 2007, č. j. -63, uložil žalovaným, aby vyklidili část domu č. p. 2 v rozsahu tří pokojů, kuchyně, koupelny, komory a pavlače, spolu s příslušenstvím – garáží a kůlnou v k. ú. D. S., obec S., V., a dále drobnou stavbu o dvou místnostech na pozemku parc. č. 60/1 v témže k. ú. do tří dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaní užívají část domu a drobnou stavbu žalobce bez právního důvodu. Podle (dále „obč. zák.“) žalobce odstoupil dopisem ze dne 1. 9. 2006, zaslaným poštou na adresu žalovaných, který si nevyzvedli a který se tak dostal do jejich dispozice, od nájemních smluv uzavřených se žalovanými k části domu

a drobné stavbě pro dluh na nájemném ve výši 24.225,- Kč za dobu od 1. 2. 1996 do 31. 1. 2006. Žalovaní byli v řízení zastoupeni opatrovnicí ustanovenou jim podle (dále „ “) jako osobám neznámého pobytu.

Žalobu na obnovu řízení tohoto řízení, kterou žalovaní podali, soud prvního stupně zamítl usnesením ze dne 31. 10. 2007, č. j. -42. K jejich odvolání Krajský soud v Plzni (odvolací soud) usnesením ze dne 7. 5. 2008, č. j. -83, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Žalovaní spatřovali důvod obnovy v podání žalobce ze dne 15. 3. 2007, resp. skutečnostech v něm uvedených, které předložil v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. , v němž se domáhal, aby mu zaplatili dlužné nájemné 24.225,- Kč. V tomto podání, které vyhotovila zaměstnankyně žalobce K. z územního pracoviště v K., je specifikováno dlužné nájemné, které neodpovídá žalované částce, pro jejíž nezaplacení žalobce také odstoupil od nájemních smluv. V původním řízení sp. zn. byli žalovaní jako osoby neznámého pobytu zastoupeni opatrovnicí, takže soud vycházel jen z důkazů předložených žalobcem. V pronajatých nemovitostech se normálně zdržují, písemnosti jim nebyly doručeny patrně proto, že žalovaný pracuje v autodopravě a že na služební cesty s ním jezdí i žalovaná. V důsledku nedostatečné koordinace mezi jeho pracovišti v P. a K. žalobce soudu nesdělil, že s ním o doplacení dluhu na nájemném a pokračování nájemního vztahu v K. jednali. K tomu žalobce uvedl, že v září 2006 dluh žalovaných na nájemném činil správně 21.950,- Kč, neboť neměl zaevidovanou platbu nájemného za leden 2006 a platbu 1000,- Kč zaplacenou 31. 8. 2006. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že podání žalobce z 15. 3. 2007, resp. skutečnosti v něm uvedené, nejsou důkazem a skutečnostmi, které by žalovaní ve smyslu nemohli bez své viny použít v původním řízení. Specifikace dlužného nájemného je až z doby po pravomocném skončení původního řízení a žalovaným nic nebránilo, aby v původním řízení platby nájemného doložili. Na tom nic nemění skutečnost, že byli v řízení zastoupeni opatrovnicí. Věděl-li účastník o skutečnostech nebo důkazech v době, kdy probíhalo původní řízení, platí totéž o jeho opatrovnici. Nejde také o důkazy, což platí i pro navrhované důkazy výslechem svědkyně Králové zaměstnankyně žalovaného a jejich účastnické výpovědi, a skutečnosti, které by mohly pro ně přivodit příznivější rozhodnutí ve věci. I podle specifikace dlužného nájemného z 15. 3. 2007 dlužili na nájemném 21.950,- Kč, které zaplatili až po odstoupení žalobce od nájemních smluv.

Proti usnesení odvolacího soudu podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení a uvedli, že uplatňují dovolací důvody podle , b) a Byli si vědomi dluhu na nájemném, který vznikl v důsledku selhání jejich dcery, a jehož existenci zjistili na přelomu srpna a září 2006. Jednali pak se žalobcem a měli zato, že se dohodli na zaplacení dluhu ve splátkách a dalším fungování nájemního vztahu. To považovali za korektní i vzhledem k tomu, že do majetku žalobce, zejména po povodních v roce 2002, investovali nemalé částky. Nesouhlasí s tím, že soudní řízení, ve kterém jim byla ustanovena opatrovnice, požívá právní ochrany. Opatrovnice nemohla namítat, že došlo k dohodě mezi účastníky a že dlužné nájemné žalobci splácejí, takže výše dluhu ke dni rozhodování soudu byla diametrálně odlišná. Navrhli, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání namítl, že žalovaní neuvedli žádnou právní otázku, která by měla zakládat zásadní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Žalovaní pouze jinak hodnotí skutečnosti, na základě kterých rozhodoval soud v původním řízení. Navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění před novelou provedenou (čl. II, bod 12. tohoto zákona - dále opět jen „ ”).

Nejvyšší soud zjistil, že dovolání bylo podáno včas, subjekty k tomu oprávněnými – účastníky řízení, za splnění podmínky jejich advokátního zastoupení, není však přípustné.

Žalovaní dovoláním napadli usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na povolení obnovy řízení, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu; dovolání by tak mohlo být podle přípustné jen za podmínek vymezených v ( ), tj. jen tehdy, pokud by se z hlediska v dovolání předestřených otázek jednalo o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ).

Takové otázky však dovolatelé v dovolání neuvedli. Zpochybnili pouze správnost skutkových zjištění, které učinil soud v původním řízení, a nesprávnost procesního postupu soudu v řízení, o jehož obnovu žádají - ustanovení opatrovnice.

Podle ustanovení může účastník návrhem na obnovu řízení napadnout pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jsou-li tu skutečnosti, rozhodnutí a důkazy, které bez své viny nemohl použít v původním řízení před soudem prvního stupně nebo za podmínek uvedených v ustanovení a 211a též před odvolacím soudem, pokud mohou přivodit pro něho příznivější rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze 16. 4. 2004, sp. zn. , že „výklad uvedeného ustanovení je v právní praxi (srov. , Komentář, C.H.Beck, 6. vydání 2003, II. díl, str. 997, 998) ustálen v tom, že žaloba na obnovu řízení je právním institutem, pomocí kterého lze dosáhnout nápravy ve věci, v níž nebyl skutkový stav v původním řízení zjištěn úplně nebo správně. Žalobou na obnovu řízení se nelze domáhat nápravy případných pochybení při právním posouzení věci nebo procesněprávních vad. Skutečnosti a důkazy (o „rozhodnutí“ v dané věci jít nemůže), jež má na mysli ustanovení , jsou nové tehdy, jestliže účastník řízení – přestože v době původního rozhodnutí existovaly – je nemohl bez své viny (proto, že o nich nevěděl, a ani jinak z procesního hlediska nezavinil, že nesplnil povinnost tvrzení nebo důkazní povinnost) použít“.

Nejvyšší soud ve svém usnesení z 28. 5. 2003, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 26, C 1964, zaujal právní názor, podle kterého věděl-li účastník řízení zastoupený opatrovníkem ustanoveným mu soudem o skutečnostech nebo důkazech v době, kdy probíhalo původní řízení, nemůže se v návrhu na obnovu řízení dovolávat jejich novosti, i když jeho opatrovník o nich nevěděl. Námitka účastníka řízení, že mu neměl být ustanoven opatrovník, který jej v řízení zastupoval, neboť předpoklady pro takové opatření nebyly splněny, je uplatnitelná řádným opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu vydaném

v řízení vedeném s opatrovníkem. V odůvodnění uvedeného usnesení je dále odkaz na právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu z 31. 8. 1999, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/2000, pod č. 45, podle něhož důvodem obnovy řízení nemůže být nesprávný procesní postup soudu (zde ustanovení opatrovníka bez náležitého vyšetření rozhodných okolností) v řízení, o jehož obnovu se žádá. V této souvislosti lze poukázat i na usnesení Nejvyššího soudu z 18. 12. 2003, sp. zn. , v němž se uvádí, že nedostatek řádného zastoupení účastníka v původním řízení může představovat toliko procesní vadu původního řízení, jež nejenže není (jako taková) relevantně přenositelná do řízení o jeho obnovu, především však o ní platí, že „skutečnost“ ve smyslu „skutkovém“ (podle § 228 odst.

1 písm. a/ ) nezakládá.

Závěry shora vyjádřené, byť se týkají výkladu ustanovení ve znění účinném do 31. 12. 2000, jsou použitelné i za současné právní úpravy, tj. podle úpravy uvedeného důvodu obnovy řízení obsažené v občanském soudního řádu ve znění po novele provedené , neboť znění ustanovení je - s výjimkou, týkající se odvolacího řízení (o níž v dané věci nejde) - obsahově shodné s ustanovením ve znění účinném do 31. 12. 2000.

Dospěl-li tedy v souzené věci odvolací soud k závěru, že důvod obnovy řízení ve smyslu ustanovení není dán, je tento jeho závěr v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

Se zřetelem k uvedenému je třeba učinit závěr, že dovolání žalovaných není podle a ve spojení s přípustné. Za tohoto stavu dovolací soud dovolání podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal žalované k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.750,- Kč ( , ve spojení s , , a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění do pozdějších předpisů), jakož i z DPH ve výši 20%, tj. 410,- Kč.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaní, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 16. prosince 2010

JUDr. Marie R e z k o v á, v. r. předsedkyně senátu