Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
3CF0A81F4B16DBBAC1257A4E0065F6EE.html
HTML · 11.91 KB
No categories available
21 Cdo 3578/2010
U S N E S E N Í
a) M. B.
a
b)
K.
V.
, zastoupených Zuzanou Nussbergerovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Čajkovského č. 8, proti žalovaným
1) E. R.
, zastoupené JUDr. Jaroslavem Vrchlavským, advokátem se sídlem v Plzni, Pražská č. 5,
2) M. L.
,
3) L. B.
,
4) A. K.
a
5) J. H.
, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 28 C 64/2008 , o dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. května 2010, č. j. 70 Co 190/2010 -133, takto:
I. Dovolání žalované 1)
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků
nemá právo
na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Dovolání žalované 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2010, č. j. 70 Co 190/2010 -133, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28.8.2009, č. j. 28 C 64/2008 -80, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , neboť odvolací soud při posouzení formálních náležitostí allografní závěti zůstavitelky Jiřiny Jelínkové ze dne 18.2.2007 v daném případě aplikoval a interpretoval ustanovení § 476b a § 476f obč. zák. v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 4. 1997, sp. zn. 2 Cdon 988/96 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 59, roč. 1998; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 21 Cdo 1/2007 ; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 5200/2007 ).
K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , které bylo publikováno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , publikovaném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006).
Protože dovolání žalované 1)
směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
Proti tomuto usnesení
není
přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2010
JUDr. Roman F i a l a, v. r.
předseda senátu