Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 4045/2009

U S N E S E N Í

P. B.

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2008, č.j. -99, takto:

I. Dovolání

se zamítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 12. 2008, č.j. -99, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 9. 2008, č.j. -85, jímž soud prvního stupně odmítl podání žalobce ze dne 1. 5. 2005, doručené Vrchnímu soudu v Olomouci dne 6. 5. 2005, doplněné nedatovaným podáním doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 26. 9. 2005 a podáním ze dne 22. 1. 2008. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání žalobce, po výzvě soudu ze dne 31. 12. 2007 doplněné druhým z výše uvedených podání, není dostatečně konkrétní a srozumitelné, a proto nelze v řízení pokračovat. Přestože byl žalobce soudem prvního stupně podle vyzván k upřesnění nejasného žalobního návrhu a řádně poučen o následku nesplnění této výzvy, neučinil tak a žaloba vykazovala i nadále vady. Ze skutkových tvrzení v původním podání vyplynulo, že žalobce se domáhá proti žalované zaplacení náhrady škody ve výši 100.000.000,- Kč s příslušenstvím, kterou právně kvalifikoval jako žalobu podle Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že i po doplnění podání nebylo možné zjistit základní předpoklady odpovědnosti žalované za škodu.

Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním a namítá nesprávné právní posouzení věci. Žalobce považuje postup soudu vůči své osobě za šikanózní a je přesvědčen, že žalobu obsáhle a podrobně „objasnil“ včetně všech skutkových tvrzení. Svůj nárok uplatnil prostřednictvím své žádosti u žalované, která na jeho žádost nikterak nereagovala. Dovolatel vytýká soudu, že si nevyžádal od žalované kopii žádosti včetně informací o dalším postupu ve věci. Dále tvrdí, že Česká republika mu nevyplatila provizi ve výši 25 % z ceny kontraktu, spočívající ve vydobytí pohledávky závodu MEZ Brno z let 1990-1991 vůči Ruské federaci podle stanovisek MF ČR a MPO ČR. Dovolatel se tak cítí postupem českého státu poškozen a v podrobnostech odkazuje na písemně odůvodněné odvolání. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení odvolacího soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání – v souladu s čl. I. bodem 12 – podle ustanovení ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „ “), shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (241 odst. 1 a 4 ), je přípustné podle ustanovení , avšak není důvodné.

Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem a které kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení musí obsahovat označení účastníků řízení (jménem, příjmením a bydlištěm fyzických osob, respektive názvem /firmou/ a sídlem právnických osob), vylíčení rozhodujících skutečností a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. ).

Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení věty druhé rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tedy vymezit předmět řízení po skutkové stránce. Vylíčením rozhodujících skutečností v žalobě plní žalobce též svoji povinnost tvrzení, uloženou mu ustanovením Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce; povinnost tvrzení může žalobce splnit i dodatečně (při přípravě jednání, popřípadě též při jednání před soudem prvního stupně). Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností, nebo je-li vylíčení těchto skutečností natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení, nebo je-li mezi tvrzenými skutečnostmi a žalobním petitem logický rozpor (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. ).

I když žalobce v žalobě neuvedl tvrzení o všech skutečnostech, které jsou rozhodné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva, představuje nedostatek všech potřebných tvrzení vadu žaloby ve smyslu jen tehdy, jestliže nelze jednoznačně dovodit, o jaký skutek jde (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2004, sp. zn. ).

Neobsahuje-li žaloba všechny požadované náležitosti, předseda senátu usnesením vyzve žalobce, aby žalobu opravil nebo doplnil, určí mu k tomu lhůtu a poučí ho, jak je třeba opravu nebo doplnění provést ( ). Není-li přes výzvu předsedy senátu žaloba řádně opravena nebo doplněna a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením žalobu odmítne, jestliže byl žalobce o tomto následku poučen ( ).

Napadené rozhodnutí vychází ze závěru, že v řízení nelze pokračovat pro vady žaloby, spočívající zejména v neurčitosti vymezení toho, v čem žalobce spatřuje vznik škody, existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu a příčinnou souvislost mezi nimi.

S odvolacím soudem lze souhlasit v tom, že podání žalobce, přes rozsáhle tvrzené skutečnosti, neobsahuje konkrétní zdůvodnění jeho požadavku na plnění, jenž je uveden v žalobním petitu. Žaloba, doplněná podáními ze dne 26. 2. 2005 a 22. 1. 2008, obsahuje chaotické a v mnoha směrech i zmatené údaje, z nichž nelze dovodit ani základní skutková tvrzení, nezbytná pro vymezení skutku, jenž má být předmětem řízení. V žalobě chybí zejména vymezení konkrétního nezákonného úředního postupu či rozhodnutí státního orgánu, ze kterého mělo dojít ke vzniku škody na straně žalobce. Absentují též konkrétní skutečnosti, z nichž žalobce dovozuje výši požadované částky jako náhradu škody. Uvedené nedostatky, které nebyly v průběhu řízení ani přes řádnou výzvu soudu odstraněny, brání pokračování v řízení a k doplnění žalobních tvrzení v dovolání již přihlížet nelze.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je správné, a proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle , část věty před středníkem, a odst. 6 zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. prosince 2010

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu