Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2949/2009

U S N E S E N Í

J. M.

, pro 240 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2009, č. j. -39, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 5. 6. 2007, č. j. -9, kterým okresní soud zamítl návrh na nařízení exekuce podle rozhodčího nálezu Mgr. Radima Saxla ze dne 13. 7. 2006 k vymožení pohledávky 240 000,- Kč s příslušenstvím, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodčí nález není způsobilým podkladem pro nařízení exekuce, neboť dosud nenabyl právní moci a nestal se vykonatelným; povinnému nebyl řádně doručen. Odkázal na závěr učiněný v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp.zn. , že doručení rozhodčího nálezu není součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení; písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních , týkajících se doručování písemností. Náhradní doručení rozhodčího nálezu povinnému podle , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) přitom nelze dovodit, neboť povinný se na adrese doručování nezdržoval (odstěhoval se).

V dovolání namítá oprávněný nesprávné právní posouzení věci; zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že odvolací soud posoudil v rozporu s hmotným právem, zda je možné v rozhodčí smlouvě (doložce) sjednat postup při doručování a pravidla vzniku účinků doručení písemností v rozhodčím řízení. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. , nepovažuje za správné, řízení (i rozhodčí) nelze považovat za ukončené, dokud vydané rozhodnutí nenabude právní moci, a proto je přesvědčen, že doručování rozhodčího nálezu je procesem, který lze zahrnout do rozhodčího řízení, a strany si jej mohou upravit dohodou. Jiný výklad by byl v rozporu se zásadou volnosti stran při dohodě o postupu v rozhodčím řízení ( , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů - dále jen „ “). Podle oprávněného vede ke sjednání pravidel doručování v rozhodčí smlouvě skutečnost, že rozhodce má omezenější možnosti při doručování než soudce. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (část první, čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout jen pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením , tj. tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ).

Oprávněný argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, sice dovolacímu soudu přednesl, jejich hodnocením však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Otázkami, zda si mohou strany rozhodčí smlouvy sjednat způsob, jakým jim bude doručen rozhodčí nález, a zda při nedostatku takové dohody bude v dispozici rozhodce určit způsob doručování nálezu odlišně od způsobu upraveného v , se Nejvyšší soud již zabýval. Ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 2/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl k závěru, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních , týkajících se doručování písemností ( a násl. ). Je tomu tak proto, že doručování rozhodnutí stranám není součástí postupu, kterým rozhodci vedou řízení ( , 2 a ). Stranám (rozhodcům) je umožněno disponovat s procesními pravidly týkajícími se postupu v řízení od okamžiku jeho zahájení do okamžiku ukončení rozhodčího řízení. Rozhodčí řízení končí vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález (srov. , ), případně vydáním rozhodčího nálezu nebo usnesení v rámci přezkoumání jinými rozhodci ve smyslu Do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí tudíž zásadně nepatří. Mají-li nastat účinky právní moci a vykonatelnosti ve stejném rozsahu jako v případě soudního rozhodnutí, je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení (srovnej také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. , usnesení téhož soudu ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. ).

Závěr odvolacího soudu, jenž považuje rozhodčí nález, který nebyl doručen v souladu s pravidly obsaženými v , za nevykonatelný, proto nevybočuje z ustálené soudní praxe.

Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení , Nejvyšší soud je podle , věty první, a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a (povinnému náklady v tomto stadiu řízení nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. prosince 2010

JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu