Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4019/2010

22

Cdo 4019/2010

ROZSUDEK

Ing. Z. D.

, zastoupeného Mgr. Dušanem Zachem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Zámecké 457/5, proti žalovaným:

1) Ing. Z. M.

, zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60,

2) M. M.

, zastoupenému JUDr. Tomášem Hándlem, advokátem se sídlem v Praze 5, Pavla Švandy ze Semčic 7, a

3) A. M.

, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2009, č. j. -1079, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 29.560,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Tomáše Sokola.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. srpna 2006, č. j. -961, vypořádal zaniklé bezpodílové spoluvlastnictví žalobce a MUDr. E. M., původní žalované, zemřelé dne 2. 7. 1995, tak, že pod bodem I. výroku do výlučného vlastnictví žalobce připadá dům č. p. 971 v P. 4-L., M. 7, stojící na pozemku parc. č. 921/2, zapsaný u Katastrálního úřadu Praha-město na LV č. 1239 pro obec hlavní město Praha a kat. území Lhotka, vedlejší stavba – objekt kanceláří bez č. p., stojící na pozemku parc. č. 921/3, zapsaný tamtéž, a hodnota zaniklých blíže označených věcí movitých v ceně 57.859,- Kč, a pod bodem II. do dědictví po zemřelé MUDr. E. M. připadá na vyrovnání jejího podílu částka 5.814.143,- Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit žalovaným podle jejich podílů, jak budou určeny v rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci sp. zn. . Pod bodem III. do dědického řízení po zemřelé MUDr. E. M. přikázal k úhradě dluh ze smlouvy o půjčce u věřitele Ing. P. S. v částce 195.000,- Kč a dluh ze smlouvy o půjčce u věřitele Ing. J. H. v částce 65.000,- Kč. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.

Soud prvního stupně vzal za prokázané, že manželství žalobce a původní žalované MUDr. E. D., provdané M., uzavřené dne 17. 9. 1976, zaniklo rozvodem dne 20. 4. 1989. Pozemky parcelních čísel 921/1, 921/2 a 921/3, zapsané na LV č. 1239 pro obec hlavní město P. a kat. území L. jsou výlučným vlastnictvím žalobce, který je na tomtéž listu vlastnictví veden jako jediný vlastník domu č. p. 971 na pozemku parc. č. 921/2 a vedlejší stavby bez č. p. na pozemku parc. č. 921/3. Ohledně těchto staveb učinil skutkový závěr, že obě vznikly za trvání manželství žalobce a MUDr. E. M., z něhož učinil právní závěr, že tyto stavby patří do bezpodílového spoluvlastnictví jmenovaných. Při vypořádání soud vycházel z cen staveb stanovených znalcem Ing. J. K., a to domu č. p. 791 ve výši 10.427.090,- Kč a vedlejší stavby ve výši 1.011.494,- Kč. Pokud jde o stav nemovitostí, soud prvního stupně uložil znalci, aby vyšel ze znaleckého posudku Ing. arch. Nováka, který zachytil stav nemovitostí krátce před zánikem bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V případě blíže označených věcí movitých soud na podíl žalobce započetl jejich cenu na podkladě zjištění, že poslední je měl v držení žalobce a ten také rozhodl o jejich zničení. Při vypořádání soud zohlednil, že žalobce po zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů zaplatil ze svých výlučných prostředků na půjčkách celkem částku 261.535,60 Kč. Dosud neuhrazené dluhy ze smluv o půjčkách od Ing. P. S. a Ing. J. H. soud přikázal do dědického řízení po zemřelé MUDr. E. M. Pokud jde o investice z odděleného majetku některého z manželů do společného majetku, soud prvního stupně uvedl, že žalobce v průběhu řízení žádné takové investice netvrdil ani neprokázal. U investic ze společného majetku manželů do majetku žalobce soud prvního stupně uvažoval s částkou 3.527,- Kč za trvalé porosty a částkou 118.851,50 Kč za venkovní úpravy, nacházející se na pozemcích žalobce a pořízené za trvání manželství, jak je vyčíslil znalec Ing. arch. A. N. ve svém posudku ze dne 24. 8. 1988 krátce před zánikem bezpodílového spoluvlastnictví manželů. V rámci tohoto řízení soud prvního stupně dále k návrhu žalovaného 1), který soudu došel dne 23. 6. 2005, vypořádal výnosy z pronájmu předmětných nemovitostí za dobu od 23. 6. 2002 v částce 11.000,- Kč.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce a žalovaného 1) rozsudkem ze dne 29. 9. 2009, č. j. -1079, změnil rozsudek soudu prvního stupně o věci samé pod bodem II. tak, že částka připadající do dědictví po zemřelé MUDr. E. M. činí 7.162.100,80, jinak jej v tomto výroku a ve výrocích pod body I. a III. potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení a soudním poplatku.

Odvolací soud doplnil dokazování dodatkem znaleckého posudku Ing. J. K. a výslechem znalce, z nichž zjistil, že obvyklá cena domu ke dni rozhodování odvolacího soudu podle stavu k 20. 4. 1989 činila částku 12.549.007,- Kč a vedlejšího objektu 1.011.494,- Kč. Dále doplnil dokazování podstatným obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. , ze kterého zjistil, že žalobce získal z pronájmu nemovitostí vedle částky 11.000,- Kč od společnosti Brašna, s. r. o., dále od společnosti Henda International, s. r. o., do konce roku 2005 za 41 měsíců po 14.000,- Kč celkem částku 574.000,- Kč. Odvolací soud při rozhodování vyšel z obvyklých cen nemovitostí ke dni jeho rozhodování a zjištění, že žalobce z pronájmu nemovitostí získal dále částku 574.000,- Kč, což mělo za následek změnu rozsudku soudu prvního stupně, pokud jde o výši částky, která z titulu vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví žalobce a zemřelé MUDr. E. M. připadá do dědictví po zemřelé MUDr. E. M.. Jinak se odvolací soud ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením věci. Pokud jde o investice ze společného majetku manželů do majetku žalobce (trvalé porosty a venkovní úpravy), podle názoru odvolacího soudu lze volnou úvahou podle (dále „ “) vycházet z jejich výše stanovené znalcem Ing. arch. Antonínem Novákem ve znaleckém posudku ze dne 24. 8. 1988.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítl nesprávnost způsobu určení obvyklé ceny nemovitostí v dodatku znaleckého posudku Ing. J. K. ze dne 11. 5. 2009. Uvedl, že znalec nepřihlédl ke skutečnému stavu domu, který vůbec fyzicky neobhlédl. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky (dále „Nejvyšší soud“) např. ve věci sp. zn. , podle kterého „klesne-li podstatným způsobem hodnota nemovitosti v době od zániku BSM do jeho vypořádání vlivem klimatických podmínek a jejího neudržování, musí tento pokles postihnout oba manžele, ledaže by tento stav výlučně zavinil jeden z nich“, poukázal na to, že stav předmětných nemovitostí se za dobu 20 let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů podstatným způsobem zhoršil tak, že jej lze téměř označit za havarijní. Zhoršení stavu nemovitostí bylo zapříčiněno převážně nedostatečnou kvalitou stavebního provedení nemovitostí, vlivem nepříznivých klimatických podmínek a nedostatečnou údržbou, kdy žalobce v době po rozvodu neměl na údržbu peníze a následné úspory použil převážně na zaplacení dluhů z půjček na stavbu nemovitostí. Stav nemovitostí se zhoršil z objektivních důvodů. Při stanovení obvyklé ceny nemovitostí mělo být zohledněno zhoršení jejich stavu bez výlučného zavinění žalobce. Podle názoru žalobce by dům s ohledem na nedostatečnou kvalitu jeho provedení ani v jeho stavu ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů nebylo v době vydání napadeného rozsudku možné prodat za obvyklou cenu u standardních rodinných domů o srovnatelné užitné ploše. Žalobce rovněž nesouhlasí se způsobem určení náhrady toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výlučný majetek (porosty, venkovní úpravy) s tím, že lze vypořádat pouze tu částku, která byla ze společného majetku skutečně odčerpána, nikoli částku představující zhodnocení majetku jednoho z manželů. Odvolacímu soudu dále vytkl, že nepřihlédl k tomu, že na stavbu nemovitostí byl použit stavební materiál v jeho výlučném vlastnictví v cenách platných ke dni vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, a že při vypořádání nebyla zohledněna částka 5.400,- britských liber, kterou přijala po rozvodu MUDr. E. M. z titulu nájemného za užívání části domu č. p. 971 třetí osobou. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný 1) navrhl zamítnutí dovolání. Námitky žalobce vznesené v dovolání považuje za neopodstatněné. Poukázal na to, že znalec provedl prohlídku nemovitostí v roce 2005 a 2006 v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku a jeho prvního dodatku. V odvolacím řízení šlo jen o aktualizaci obvyklé ceny nemovitostí. Stav nemovitostí je velmi dobrý a určená obvyklá cena nemovitostí v sobě zahrnuje i zohlednění klimatického působení. Žalobce sám nedoložil, jaká částka byla ze společného majetku vynaložena na porosty a venkovní úpravy, proto použití volné úvahy soudu s využitím znaleckého posudku z roku 1988 se jeví jako přiléhavé. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalobcem na stavbu domu nebyl z jeho výlučných prostředků zakoupen žádný stavební materiál. Částka 5.400,- britských liber byla již dříve mezi žalobcem a jeho bývalou manželkou vypořádána, takže nemůže být vypořádána znovu v rámci tohoto řízení.

Žalovaní 2) a 3) se k dovolání nevyjádřili.

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, se především zabýval dovoláním z hlediska jeho přípustnosti.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Podle dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.

Podle dovolací soud není vázán rozsahem dovolacích návrhů, jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

Přípustnost dovolání v daném případě byla v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu posuzována odděleně ve vztahu k jednotlivým výrokům rozsudku odvolacího soudu [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27, ročník 1999, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2001, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (dále „Soubor rozhodnutí“) pod C 12].

Odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé jen tak, že při vypořádání spoluvlastnictví manželů vycházel z obvyklé ceny domu ke dni rozhodování v částce 12.549.007,- Kč, tedy o 2.121.917,- Kč vyšší než z jaké vycházel soud prvního stupně, a dále vypořádal částku 574.000,- Kč získanou žalobcem z pronájmu nemovitostí po zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů. Tato změna se promítla ve výši částky, která připadá do dědictví po zemřelé MUDr. E. M., tak, že oproti rozsudku soudu prvního stupně je o 1.347.957,80 Kč vyšší. Žalobce rozhodnutí odvolacího soudu ohledně částky 574.000,- dovoláním nenapadl. Dovolání směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu ohledně ceny domu je přípustné podle Jinak je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem potvrzujícím.

Protože předpoklad přípustnosti dovolání proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu stanovený v nebyl naplněn, přicházela v úvahu přípustnost dovolání jen podle Podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Z citovaného tedy vyplývá, že dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek. Dovolatel je proto oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle Protože v tomto případě nelze uplatnit dovolací důvod podle , dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností. Dovolacím důvodem podle , tj. vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, by se dovolací soud mohl zabývat jen v případě, jednalo-li by se o řešení procesní otázky zásadního významu (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2008, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí pod C 5780); tak tomu ale v daném případě není.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí pod C 3080, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 2. 2003, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, ročník 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. , uveřejněná na internetových stránkách Nejvyššího soudu –

www.nsoud.cz

). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru rozhodnutí pod C 4666).

Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu v jeho potvrzující části ohledně výše investic ze společného majetku manželů do výlučného majetku žalobce a z výlučného majetku žalobce do společného majetku manželů a ohledně částky 5.400,- britských liber. V případě investic z výlučného majetku žalobce do společného majetku manželů a částky 5.400,- britských liber dovolatel v dovolání neformuloval žádnou otázku zásadního právního významu, která by měla být dovolacím soudem řešena a existence takové otázky se nepodává ani z obsahu dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu ohledně výše investic z výlučného majetku žalobce do společného majetku manželů odpovídá skutkovým zjištěním, která dovolací soud nemůže zpochybnit. Skutečnost, že soudy se nezabývaly návrhem žalobce, aby soud vypořádal částku 5.400,- britských liber, které získala MUDr. Eva Mateásková na nájemném z titulu smlouvy o pronájmu společné nemovitosti, uzavřené po zániku bezpodílového spoluvlastnictví, je vadou řízení. Tato vada však mohla být odstraněna jedině doplňujícím rozsudkem ve smyslu Při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska o. s . ř. dovolací soud k této vadě nemohl přihlížet.

Pokud jde o investice ze společného majetku žalobce a MUDr. E. M. do nemovitostí – pozemků ve výlučném vlastnictví žalobce, odvolací soud vycházel ze správného právního názoru, jak má být jejich výše stanovena, tj., že určující je výše vynaložených finančních prostředků, která je jistě odlišná od ceny zhodnocení věci, do které bylo investováno, nebo ceny věci, která byla takovou investicí vytvořena třeba jako příslušenství nemovitostí žalobce. Odvolací soud proto nevyšel přímo z ocenění věcí a porostů představujících tzv. venkovní úpravy znalcem Ing. arch. Antonínem Novákem ve znaleckém posudku ze dne 24. 8. 1988, ale využil je pro svou volnou úvahu ve smyslu Tato volná úvaha byla podle názoru dovolacího soudu v daném případě namístě s ohledem na dobu více než 20 let, jež uplynuly od doby těchto investic, poněvadž skutečnou výši vynaložených prostředků na pořízení venkovních úprav by bylo možno zjišťovat jen s nepoměrnými obtížemi. Přitom při tehdejších cenových relacích se lze domnívat, že v ocenění sporných položek jednak podle vynaložených nákladů a jednal v ocenění toho, o kolik se těmito investicemi zvýšila cena pozemků, do nichž bylo investováno, nemůže být tak podstatného rozdílu, aby jeho zjišťování po tolika letech bylo spolehlivé a smysluplné.

Dovolací soud tak neshledal předpoklady přípustnosti dovolání proti potvrzující části rozsudku odvolacího soudu podle naplněny.

Dovolací soud proto přezkoumal rozsudek odvolacího soudu jen, pokud jím byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně ceny domu, podle a 3 v rozsahu uplatněných dovolacích důvodů a dovolacích námitek, jimiž byl dovolací soud vázán, a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Odvolací soud při rozhodování vyšel ze znaleckého dodatku č. 1676-30/2009 ze dne 11. 5. 2009, vypracovaného znalcem Ing. J. K., jímž byla aktualizována obvyklá cena domu podle cen platných v době vyhotovení dodatku a podle stavu nemovitosti ke dni 20. 4. 1989.

Znalecký posudek ( , ) soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle , odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle nepodléhají.

Odvolací soud nepochybil, pokud při vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů vyšel z obvyklé ceny domu stanovené uvedeným znaleckým dodatkem ze dne 11. 5. 2009, který je součástí znaleckého posudku ze dne 11. 3. 2005, při jehož vypracování znalec provedl prohlídku předmětných nemovitostí. Protože obvyklá cena se váže ke stavu nemovitosti ke dni 20. 4. 1989, nová prohlídka nemovitostí v době vyhotovení znaleckého dodatku nebyla bezvýhradně nutná. Znalec závěr znaleckého dodatku ze dne 11. 5. 2009 náležitě odůvodnil. Pravidlům logického myšlení neodporuje, jestliže za stavu, kdy v daném místě a čase nebyla obchodována žádná obdobná nemovitost, znalec pro účely stanovení obvyklé ceny domu použil průměrnou cenu v Kč/m2 rodinných domů v Praze v kat. území Lhotka z dubna 2009. Námitka, že od zániku bezpodílového spoluvlastnictví došlo k podstatnému zhoršení stavu nemovitostí v důsledku nedostatečné kvality stavebního provedení a vlivem nepříznivých klimatických podmínek, představuje tvrzení nové skutečnosti, s níž žalobce přišel až v dovolání. Dovolací soud k této námitce nemohl přihlížet, neboť podle v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé.

Dovolací soud dospěl k závěru, že odvolací soud ohledně ceny domu učinil správné skutkové zjištění a věc správně právně posoudil, pokud z ní při rozhodování vycházel, proto dovolání žalobce podle zamítl.

V rozsahu přípustného dovolání vady uvedené v , a b) a , jakož i jiné vady řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny, dovolací soud nezjistil ( ).

I. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že dovolání žalobce bylo zamítnuto a žalovanému 1) vznikly náklady ( , , a ). Náklady vzniklé žalovanému 1) představují odměnu advokáta za jeho zastoupení v dovolacím řízení, která činí podle , bodu 5 (z částky 1.060.958,- Kč, která je tvořena rozdílem mezi původní a nově stanovenou hodnotou majetku po odečtení výnosů, jejichž výši dovolatel nenapadl), , a ve znění pozdějších předpisů částku 29.260,- Kč a paušální náhradu hotových výdajů 1 x 300,- Kč podle (advokátní tarif) ve znění pozdějších předpisů, celkem 29.560,-Kč. Platební místo a lhůta k plnění vyplývají z a

II. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 2) a 3) vychází z toho, že žalovaným 2) a 3) žádné náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalobci právo, nevznikly (§ 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může žalovaný 1) podat návrh na výkon rozhodnutí.

V Brně dne 14. prosince 2010

JUDr. František B a l á k, v. r.

předseda senátu