Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2797/2010

28

Cdo 2797/2010

ROZSUDEK

M. F.

, proti žalovaným

1/ D. K.

, a

2/ K. K.

,

o zaplacení částky 69.620,60 Kč

, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2009, č. j. -255, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2009, č. j. -255,

se zrušuje

a věc

se vrací

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal zaplacení částky 46.888,60 Kč, kterou v průběhu řízení omezil co do částky 17.591,40 Kč a rozšířil na částku 73.820,60 Kč s tím, že uvedenou částku po žalovaných požaduje vzhledem k tomu, že se nepodíleli na nákladech na nemovitost – provoz a údržbu domu č. p. 22 i pozemku č. 42/1 v obci K. z titulu podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitosti (žalobce byl vlastníkem ideálních 3/5 této nemovitosti, zatímco žalovaní měli ve společném jmění manželů ideální 2/5 nemovitosti; následně se výlučným vlastníkem nemovitosti stal žalobce).

Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 26. 3. 2009, č. j. -234, žalobu zamítl (výrok I.), řízení zastavil co do částky 17.591,40 Kč (výrok III.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky (výroky II. a IV.). Soud prvního stupně na věc aplikoval ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“), avšak uzavřel, že žalobce neunesl důkazní břemeno a nepodařilo se mu prokázat, že vynaloženými náklady došlo k údržbě nemovitosti. Žalobce sice předložil paragony dokladů o nákupu věcí, kterými však neprokázal, pro jaké údržbové práce a v jakém časovém sledu byly použity. V případě některých faktur pak nebylo možné dospět k závěru, že byly zaplaceny. U věcí, jako je např. sekačka, mulčovací kůra či květiny, pak nelze dovodit, že byly použity na údržbu nemovitosti.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 9. 2009, č. j. -255, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I.(částka 69.620,60 Kč) i v nákladovém výroku II. potvrdil (výrok I.) a rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení mezi účastníky (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil s právní kvalifikací soudu prvního stupně, pokud jde o aplikaci ust. § 454 obč. zák., stejně jako s tím, že nákup části žalobcem pořízených věcí nelze považovat za údržbu nemovitosti. Nákup celé řady předmětů nemůže na straně žalovaných představovat bezdůvodné obohacení, když tyto si žalobce zakoupil pro sebe, zůstaly jeho vlastnictvím a ani hodnota nemovitosti se jejich pořízením nikterak nezvýšila. V souvislosti s ostatními věcmi pak žalobce do jisté míry prokázal jejich nákup nebo úhradu, avšak jím předložené doklady v tomto směru nejsou jednoznačné a nezpochybnitelné a žalobce nenavrhl žádné důkazy k prokázání toho, že materiál nebo pracovní výkony souvisely právě s údržbou předmětné nemovitosti. Krajský soud uzavřel, že je zcela bez právního významu, zda zástupce žalovaných v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví některé investice uznával; s ohledem na zásadní předmět tohoto řízení šlo totiž o zcela podružné otázky, o nichž tento zástupce nemusel být podrobněji informován.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřuje v otázce zásadního právního významu, důvodnost pak v postižení řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, stejně jako v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatel zdůrazňuje, že soudy nesprávně zhodnotily otázku závaznosti tvrzení účastníka, kterým tento prostřednictvím svého právního zástupce uznal vynaložení předmětných nákladů dovolatelem na nemovitost. Nesouhlasí s tím, že by se mělo v daném případě jednat o podružné otázky s ohledem na předmět tohoto řízení; to, zda byly uvedené náklady skutečně vynaloženy, považuje žalobce za pro řízení zcela zásadní. Stejně tak dovolatel brojí proti úvaze odvolacího soudu, podle níž nemusel být právní zástupce žalovaných v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví o této problematice blíže informován. K tomuto tvrzení nebylo provedeno dokazování a neexistuje důvod pro pochybování o vážnosti takového projevu. Právní zástupce žalovaných ve zmíněném řízení jednal na základě procesní plné moci, takže jeho tvrzení učiněná před soudem lze přičítat v plné míře a se všemi důsledky s tím spojenými žalovaným. Konstatoval-li krajský soud, že právní zástupce žalovaných nemusel být o věci informován, jde o ničím nepodloženou domněnku, kterou soud de facto učinil tvrzení namísto žalovaných. Dovolatel dále nesdílí názor soudů obou stupňů, že by nebylo prokázáno, k čemu konkrétně byly jednotlivé náklady vynaloženy. Z charakteru jednotlivých položek nákladů evidentně vyplývá, že byly použity na údržbu nemovitosti. Z předložených paragonů je pak zřejmé, pro jaké práce byly použity a v jakém časovém sledu. Specifikace a účelné využití nákladů pak též plynou z podání, které bylo soudu prvního stupně doručeno dne 27. 2. 2009. Soudy obou stupňů rovněž pochybily, pokud nárok žalobce posoudily pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a nikoliv jako nárok na úhradu nákladů vynaložených na údržbu, opravy a rekonstrukci poté, co záměr o jejich vynaložení byl žalovaným předestřen. Odvolací soud se též nevypořádal se všemi tvrzeními dovolatele, uvedenými v jeho odvolání, když pouze bez bližšího odůvodnění konstatoval, že se ztotožňuje se závěry a posouzením soudu prvního stupně. Žalobce konečně navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , , ve znění platném ode dne, kdy nabyl účinnosti , kterým byla provedena novela tohoto předpisu (viz článek II bod 12 přechodných ustanovení ).

Nejvyšší soud jakožto soud dovolací ( ) zjistil, že dovolání bylo podáno řádně a včas ( ) osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou advokátem ( ). Přípustnost dovolání je tvrzena podle ust. , důvodnost je pak dovozována z ust. , b)

Dovolání je přípustné.

Přípustnost dovolání podle ust. je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle ust. nebo b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Dle ust. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Odvolací soud přitom zjevně pochybil, když se odmítl zabývat otázkou, zda došlo ze strany žalovaných k uznání dluhu (viz níže), čímž se dopustil nesprávného právního posouzení a založil přípustnost dovolání podle ust. a odst. 3 Má-li totiž právní otázka řešená v rozhodnutí odvolacího soudu význam pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), nelze odmítat přípustnost dovolání podle na základě argumentu, že rozhodnutí postrádá zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), zejména proto, že její řešení je dáno neopakovatelnými a nezaměnitelnými skutkovými okolnostmi případu (viz Drápal, L., Bureš, J. a kol. II. – 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, 1885.). Nastolená otázka tak má zásadní právní význam i přesto, že její judikatorní přesah zřejmě nebude dalekosáhlý.

Krajský soud ve stručném odůvodnění svého rozsudku uzavřel, že není důležité, zda právní zástupce žalovaných v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků uznal některé investice žalobce, jelikož šlo v daném řízení o zcela podružné otázky, o nichž nemusel být podrobně informován. S takovým tvrzením však není možné souhlasit. Dovolatel se sice mylně domnívá, že k takovému uznání by postačilo, že onen právní zástupce byl vybaven procesní plnou mocí, což neodpovídá platné právní úpravě, na druhou stranu však měl odvolací soud zkoumat, zda ono „uznání investic“ nemělo náležitosti uznání dluhu podle hmotněprávních předpisů, konkrétně ust. § 558 obč. zák., tedy písemnou formu a určení dluhu co do důvodu i výše. Pokud tento právní úkon měl v uvedeném řízení učinit advokát žalovaných, musel by se za tím účelem prokázat hmotněprávní plnou mocí udělenou mu žalovanými pro tento úkon. Nejvyšší soud na tomto místě nepředjímá, zda k uznání dluhu skutečně došlo, avšak konstatuje, že odvolací soud se touto otázkou nezabýval, ač tak měl učinit. Tím, že krajský soud mylně posoudil otázku uznání dluhu žalovanými, dopustil se nesprávného právního posouzení ve smyslu

Konstatoval-li dovolací soud přípustnost dovolání, nic mu nebrání v tom, aby se zabýval též případnými procesními vadami napadeného rozhodnutí. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není přitom zcela zřejmé, z jakého důvodu se soud ztotožnil se zamítnutím žaloby u té které části nároku, žalobcem zakoupené předměty či objednané práce jsou zde uvedeny pouze příkladmo a chybí i přesnější vyčíslení z hlediska případného štěpení nároku. Není ani jasné, které žalobcem vyúčtované položky odvolací soud nepovažuje za náklady na údržbu nemovitosti (druhý odst. na s. 3 napadeného rozsudku), které byly podle jeho názoru vynaloženy na věci, jež si žalobce pořídil pro sebe (čtvrtý odst. na s. 3; v obou dosud jmenovaných skupinách je uvedena sekačka, takže není patrno, zda se tyto skupiny prolínají, či zda jsou od sebe oddělené), a u kterých položek žalobce neprokázal, že byly použity na předmětné nemovitosti (pátý odst. na s. 3). V neposlední řadě není zřejmé, z jakého důvodu odvolací soud nerozhodl o příslušenství z částky 69.620,60 Kč. Uvedené nedostatky zakládají nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, jež dovolacímu soudu brání, aby zhodnotil jeho správnost, a naplňují tak dovolací důvod podle ust. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. , uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1055, svazek 15/2002, či rozsudek téhož soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. ).

Ze shora uvedených důvodů dovolací soud považoval rozhodnutí soudu odvolacího za nesprávné, a proto postupoval podle ust. , části věty za středníkem, , napadený rozsudek zrušil a věc podle ust. , věty první, vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud je pak ve smyslu , části první věty za středníkem, ve spojení s vázán právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými, přičemž neopomene zohlednit i ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu při řešení obdobných nároků plynoucích z obč. zák. (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dnů 12. 8. 2009, sp. zn. , 28. 8. 2007, sp. zn. , 17. 2. 2009, sp. zn , a mnoho dalších).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci ( , věty druhé, ).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. prosince 2010

JUDr. Jan E l i á š, Ph.D., v. r.

předseda senátu