Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 3713/2010

U S N E S E N Í

obec Vranov

1) Pozemkový fond České republiky

, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha, IČ: 45797072 a

2) Mendelova univerzita v Brně

, se sídlem Zemědělská 1, Brno, IČ: 62156489, o určení vlastnictví a nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu Brno – venkov pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2010, č. j. -186, takto:

I. Dovolání se

odmítá

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně výše označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Okresního soudu Brno – venkov ze dne 23. 9. 2008, č. j. -186. K potvrzujícímu rozsudku došlo ve vztahu k výroku o vlastnictví předmětných pozemků (specifikovány v rozsudcích soudů obou stupňů), dále ve vztahu k výroku o zamítnutí návrhu žalobce na nahrazení projevu vůle žalovaného 1) k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu nemovitostí ze správy Pozemkového fondu ČR do vlastnictví žalobce, a ve vztahu k výroku o nákladech řízení. Výrokem II. rozsudku odvolacího soudu byl změněn výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně tak, že povinnost k náhradě nákladů soudního řízení ve výši 18.525,- Kč byla uložena žalobci (ve prospěch žalované 2/). Výrokem III. rozsudku odvolacího soudu byla žalobci uložena povinnost nahradit žalované 2) náklady odvolacího řízení ve výši 28.600,- Kč.

Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobce domáhal určení, že vlastníkem pozemků v obci Vranov a katastrálním území Vranov u Brna je Česká republika. Žalobce se rovněž v žalobě domáhal nahrazení projevu vůle žalovaného 1) k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu nemovitosti ze správy Pozemkového fondu ČR do vlastnictví žalobce. Ohledně druhého bodu žaloby rozhodl odvolací soud tak, že žalobci nebylo možno přisvědčit již proto, že domáhat se nahrazení projevu vůle je možné až po právní moci rozsudku, kterým by bylo rozhodnuto o vlastnictví pozemků. Ohledně vlastnictví pozemků rozhodl odvolací soud stejně jako soud prvního stupně, a to proto, že nárok žalované 2) na bezúplatný převod pozemků má dle odvolacího soudu oporu v ustanovení (o Pozemkovém fondu ČR) ve znění Na závěr odvolací soud odůvodnění rozsudku uzavřel s tím, že pokud soud prvního stupně dovodil, že žalovaná 2) splňovala podmínky pro převod sporných pozemků do jejího vlastnictví a že smlouvy, jimiž byly tyto pozemky převedeny do jejího vlastnictví, jsou platné, je jeho právní posouzení věci správné.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. V něm napadl postup soudu při hodnocení, výkladu a právním posouzení konkrétního stavu. Soudy obou stupňů měly ze správných skutkových zjištění vyvodit vadné právní závěry a jejich rozhodnutí mělo spočívat na nesprávném právním posouzení věci. Žalobce má za to, že žalovaný 1) porušil své procesní povinnosti a záměrně zařídil, že došlo ke kolizi nároků na straně žalobce a žalované 2). Žalobce v dovolání navrhoval napadený rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroků I., II. a III. zrušit a věc mu vrátit k novému řízení.

K dovolání se vyjádřili oba žalovaní. Shodně ve svých vyjádřeních navrhovali zamítnutí dovolání s tím, že žalobce tvrdí irelevantní skutečnosti neslučitelné s důvody rozhodnutí, jak je správně popsal odvolací soud.

Nejvyšší soud shledal, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání včas ( , ). Přípustnost dovolání závisela od v naplnění podmínek ; teprve poté by byly přezkoumány dovolací důvody, uplatněné podle ustanovení i b)

Dovolání není přípustné.

Přípustnost dovolání podle je dána, jestliže nemůže nastoupit přípustnost podle , b) (změna rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem, vázanost soudu prvního stupně předchozím odlišným právním názorem odvolacího soudu) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam; tento význam se odvíjí od posouzení právní otázky, jak ji definuje ve znění účinném po novele č.

Právní otázku lze pokládat za nevyřešenou a splňující atribut zásadního právního významu, tj. mající judikatorní přesah, za předpokladu, že nejde o obvyklou aplikaci, resp. interpretaci určitého zákonného ustanovení a obtížnost věci nespočívá jen v jejím skutkovém základu (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , 604/2000, 1731/99, Soubor rozhodnutí NS sv. 2, C 103, 111, 203).

Předpokládá se, že dovolací soud bude při posouzení přípustnosti dovolání reagovat na

právní otázku, kterou odvolatel konkrétně vymezí

(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení téhož soudu sp.zn. a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu sp.zn. , Sbírka nálezů a usnesení sv. 29, č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu, aby se jeho dovolací přezkum stal celkovou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením

Odvolatel v podaném dovolání právní otázku nikde nevymezuje a to ani v obecné rovině. Podmínka přípustnosti dovolání tudíž není naplněna.

Nejvyšší soud se zabýval, i když dovolání není přípustné již z důvodu uvedeného výše, též hmotněprávním posouzením věci.

Ustanovení a b) (ve znění ) upravuje některé aspekty převodu zemědělských pozemků z vlastnictví státu do vlastnictví obce; jde o pozemky, které se nachází v současně zastavěném území obce nebo v zastavitelném území vymezeném závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace. Pak lze pozemky převést do vlastnictví obce pouze za předpokladu, že takovému převodu nebrání práva třetích osob.

Podle ustanovení (ve znění ) Pozemkový fond nemovitosti, které má ve správě podle zvláštního právního předpisu, bezúplatně převede na veřejnou vysokou školu, jde-li o majetek, který veřejná škola nebo její vysokoškolský zemědělský nebo lesní statek potřebuje k zajištění vzdělávací, vědecké, výzkumné a vývojové činnosti při uskutečňování akreditovaných studijních programů.

Na základě důkazů provedených soudy nižších instancí se má za prokázané, že

žalovaná 2) předmětné pozemky užívala na základě nájemní smlouvy uzavřené

mezi žalovaným 1) a Vysokou školou zemědělskou v Brně

dne 8. 6. 1994

a za jejich užívání platila roční nájemné ve výši 21.110,- Kč. Na základě zjištění odvolacího soudu je možno považovat za prokázané rovněž to, že pozemky i díky své poloze a funkční svázanosti s budovami Vysoké školy zemědělské tvoří

funkční celek

a že z hlediska jejich využití je žalovaná 2)

potřebuje k zajištění své vzdělávací činnosti

. Prokázáno bylo i to, že územní plán obce byl schválen dne 10. 12. 2001 (tedy před podáním obou žádostí, viz dále). Dále bylo prokázáno, že žádosti o uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků žalobcem i žalovanou 2) byly podány v průběhu roku 2002. V době jejich podání však (ve znění )

neupravoval postup Pozemkového fondu pro případ, kdy o bezúplatný převod pozemků zažádá více (oprávněných) subjektů.

Žalobce ke dni podání žádosti – tj. 20. 5. 2002 - splňoval podmínky pro bezúplatný převod pozemků, ale stejně tak tuto podmínku splňovala žalovaná 2) (žádost ze dne 14. 10. 2002). Pozemkový fond tak ve svém postupu nepochybil, jelikož se řídil zákonnými předpisy (srov. ustanovení výše citované) a žalovaná 2) navíc prokázala splnění podmínek pro tento postup. Není tedy možné souhlasit s názorem dovolatele, že rozhodnutí soudů nižších instancí spočívají na nesprávném právním posouzení věci; nižší instance věc posoudily na základě prokázaných skutečností a v souladu s právními předpisy platnými pro dobu, ve které bylo o nároku žalobce a žalované 2) rozhodováno.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítá ( věta první, ).

I když žalovaní byli v řízení úspěšní, žádné náklady jim v rámci podaného dovolání nevznikly. Žádný z účastníků tedy nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 11. listopadu 2010

JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.

předseda senátu