Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 1136/2010

U S N E S E N Í

I. B.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání

odmítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě sp. zn. ze dne 21. 1. 2009 byl I. B. pod body 1/ – 88/ uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, dále jen tr. zák.), a to ad 1/ – 17/ sám, ad 18/ – 88/ formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin a rovněž za sbíhající se trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. byl I. B. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen zákaz trestu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Současně byl zrušen výrok o souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. a rovněž trest zákazu činnosti řízení motorových vozidel na dobu dvou roků, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody.

O odvolání I. B. (P. K. a příslušného státního zástupce) proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 13. 7. 2009, sp. zn. , tak, že z podnětu odvolání státního zástupce, I. B. a P. K. I. zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. a), b), c), d), f) trestního řádu (dále jen tr. ř.) v celém rozsahu a II. podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal I. B. vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák., a to ad 1/-17/ sám, ad 19/-20/, 22/-41/, 43/-47/, 49/-75/, 77/-88/ formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. P. K. byl uznán vinným pod body 19/-20/, 22/-41/, 43/- 47/, 49/-75/, 77/-88/ trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., když příslušný skutkový děj je podrobně popsán ve výrokové části citovaného rozsudku. Za výše uvedený trestný čin a rovněž za sbíhající se trestné činy maření výkonu úředního rozhodnutí dle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák., zpronevěry dle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. byl I. B. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu byl uložen zákaz trestu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou roků. Současně byly zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2005, č. j. -71 a souhrnném trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka Havířov, ze dne 26. 6. 2006, sp. zn. -222, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 10. 2006, č. j. -303, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále bylo rozhodnuto o vznesených nárocích na náhradu škody. Pod bodem III. rozhodl vrchní soud podle § 259 odst. 1 tr. ř. tak, že se věc ohledně obou žalovaných ve výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. pod body 18/, 21/, 42/, 48/ a 76/ vrací soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu podali I. B. a P. K. dovolání, když I. B. označil za dovolací důvody ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. a) a g) tr. ř., P. K. ty, které jsou uvedeny v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Dovolání proti výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podala i nejvyšší státní zástupkyně, a to v neprospěch obviněného I. B., když za dovolací důvod označila ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) o podaných mimořádných prostředcích rozhodl dne 14. 4. 2010 usnesením sp. zn. tak, že dovolání obou obviněných odmítl, přičemž dovolání I. B. bylo odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.. Z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně přikázal podle § 265

l

odst. 2 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci, aby neúplný výrok o vině uvedený pod bodem II. citovaného rozsudku ze dne 13. 7. 2009, sp. zn. doplnil o uvedení skutkových okolností podmiňujících posouzení jeho jednání jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle § 41 odst. 1 tr. zák.

Vrchní soud v Olomouci tento pokyn realizoval rozsudkem ze dne 17. 5. 2010, č. j. -3440, jímž výrok o vině doplnil o část skutkové věty popisující předchozí odsouzení obviněného B. a výkon uloženého trestu, aniž by se toto doplnění jakkoli dotklo právního posouzení skutků, výroku o trestu či výroku o náhradě škody.

Proti tomuto výše uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal I. B. dovolání, a to jako osoba oprávněná, včas, prostřednictvím svého obhájce, a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, když za dovolací důvod označil ten, který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V důvodech tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že nesprávné právní posouzení spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud se nezabýval časovou působností trestních zákonů a své rozhodnutí učinil v rozporu s ustanovením , trestního zákona účinného od 1. 1. 2010, když dle názoru dovolatele měl být aplikován tento nový , neboť v něm obsažená právní úprava je pro něj příznivější, když v novém došlo ke snížení horní hranice trestní sazby trestného činu podvodu a navíc nový již neobsahuje pojem zvlášť nebezpečného recidivisty. Vyjádřil přesvědčení, že pokud odvolací soud rozhodoval ve věci samé, pak bylo jeho povinností posuzovat i časovou působnost trestních zákonů použít právní úpravu pro něj příznivější. Závěrem svého podání proto navrhl, aby Nejvyšší soud „zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci podle tr. ř. a podle

l

odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.“

K takto podanému dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství České republiky (dále jen státní zástupce). V tomto svém vyjádření uvedl, že dovolání obviněného B. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. , je nepřípustné. To s ohledem na skutečnost, že trestní řád v ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. vymezuje katalog rozhodnutí, jež jsou napadnutelná dovoláním jakožto mimořádným opravným prostředkem. Pro případ odsuzujícího rozsudku [§ 265a odst. 2 písm. a) tr. ř.] se vyžaduje, aby jím byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání. Státní zástupce uvedl, že žádnému z těchto požadavků však napadené rozhodnutí nevyhovuje, když dovolatel jím ani nebyl uznán vinným, ani mu nebyl uložen trest či rozhodnuto jiným způsobem předpokládaným v citovaném ustanovení. Se zřetelem k tomuto zjištění vyjádřil státní zástupce přesvědčení, že dovolání obviněného I. B. není přípustné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto. Vyjádřil dále souhlas s tím, aby navrhované rozhodnutí Nejvyšší soud učinil za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 téhož ustanovení je specifikováno, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání, rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn, usnesení o zastavení trestního stíhání, usnesení o postoupení věci jinému orgánu, usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření, usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání, usnesení o schválení narovnání, nebo rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g) odst. 2 § 265a tr. ř., přičemž v daném případě se jedná o výčet taxativní. Vzhledem k výše uvedenému je tedy zřejmé, že v posuzovaném případě se o rozhodnutí, proti kterému by bylo dovolání přípustné nejedná, a to bez ohledu na skutečnost, že napadený rozsudek obsahuje nesprávné poučení o možnosti podat proti němu dovolání. Napadeným rozsudkem odvolací soud pouze realizoval v souladu se zákonem pokyn uložený mu Nejvyšším soudem v rozhodnutí o dovolání (usnesení ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. ) a žádný výrok o zvlášť nebezpečné recidivě svým posledním rozhodnutím nečinil, neboť ten byl obsažen již v původním rozhodnutí ze dne 13. 7. 2009. Odvolací soud tedy nerozhodoval ani o vině ani o trestu a tedy napadené (citované) rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci není rozhodnutím ve věci samé a dovolání proti němu je ze zákona nepřípustné. Proto tedy takto podané dovolání Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., jako nepřípustné.

Nicméně jako obiter dictum Nejvyšší soud k argumentaci obsažené v dovolání uvádí, že vrchní soud doplněním skutkové věty pouze v rámci zákonných možností uvedl do souladu skutkovou a právní větu svého rozhodnutí, když výrok o vině (jako celek) byl již pravomocně učiněn v rozhodnutí ze dne 13. 7. 2009 a tento výrok zůstal rozhodnutím dovolacího soudu nedotčen (dovolací soud jej nezrušil), ale pouze nařídil jeho skutkovou větu doplnit tak, aby byla v souladu s učiněnými skutkovými zjištěními a v souladu s větou právní vyjádřenou ve vztahu k výroku o vině (která ustanovení o zvlášť nebezpečné recidivě obsahovala). V této souvislosti dovolací soud poukazuje i na své rozhodnutí sp. zn. 17/2006, podle kterého se pozdější pro pachatele příznivější právo při posuzování trestnosti činu podle tr. zák. (nově ) uplatní pouze tehdy, pokud nebylo o vině pravomocně rozhodnuto, v opačném případě citované ustanovení o časové působnosti trestního zákona nelze použít. Jak již bylo uvedeno výše, v daném případě bylo o vině dovolatele pravomocně rozhodnuto již rozsudkem sp. zn. ze dne 13. 7. 2009, toto rozhodnutí zůstalo následným dovolacím řízení nedotknuto a nebyl tedy důvod aplikovat ust. .

S poukazem na uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než dovolání podané I. B. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako nepřípustné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání, když shledal, že pro konání veřejného zasedání nebyly splněny podmínky.

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 27. října 2010

Předseda senátu:

JUDr. Vladimír Jurka