Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
588D8A9EF6707A9CC1257A4E00692DAE.html
HTML · 11.67 KB
No categories available
30 Cdo 3421/2009
U S N E S E N Í
J. Š.
RHINOCEROS, a. s.
, se sídlem v Mostě, Moskevská 1/14, IČ: 25001710, zastoupené JUDr. Dušanem Rendlem, advokátem se sídlem v Mostě, SNP 1872, o zaplacení částky 68.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 9 C 146/2006 , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. března 2009, č.j. 10 Co 384/2008 -66, takto:
I. Dovolání žalované
se odmítá
II. Žádný z účastníků
nemá
právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ):
Dovolání žalované proti v záhlaví citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále již „odvolací soud“), a to do části meritorního výroku, kterým byl rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 13. května 2008, č.j. 9 C 146/2006 -46, ve výroku I., jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 68.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2% z částky 68.000,- Kč od 1. července 2004 do zaplacení, potvrzen, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. , a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s.ř. , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalovaná totiž opětovně předkládá k dovolacímu přezkumu otázku platnosti formulářové smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, která byla v typově totožných věcech, jejichž byla vždy účastnicí, již dovolacím soudem vyřešena (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 1254/2007 , ze dne 24. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 5145/2008 , ze dne 25. června 2009, sp. zn. 33 Cdo 1386/2007 , nebo ze dne 10. září 2009, sp. zn. 28 Cdo 3058/2009 , im
www.nsoud.cz
). Dovoláním zpochybněné právní otázky platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a odstoupení od smlouvy o půjčce nepatří z hlediska rozhodovací činnosti dovolacího soudu mezi ty, které dosud nebyly řešeny, a nebyly odvolacím soudem vyřešeny v rozporu s hmotným právem. Jinak řečeno, vzhledem k citované judikatuře nelze dovoláním předkládané věci přiznat judikatorní význam, a s ohledem na skutkový stav, jak byl zjištěn soudem prvního stupně a z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, nelze ani uzavřít, že by se v dané věci odvolací soud dopustil právně kvalifikačního pochybení (tj. řešil otázku neplatnosti předmětných smluv v rozporu s hmotným právem). Pokud je v dovolání uplatněn i dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že vzhledem k odmítnutí dovolání žalobci sice vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§ 243b odst. 5 , § 224 odst. l a § 142 odst. 1 o.s.ř. ), avšak jen nákladů účelně vynaložených. Takovým účelně vynaloženým nákladem žalobce ovšem není odměna za zastoupení jeho advokátem v tomto dovolacím řízení, neboť v žalobcem podaném vyjádření k dovolání žalované se pouze uvádí, že žalobce nesouhlasí s dovolací argumentací žalované a že naopak rozsudky soudu prvního stupně a odvolacího soudu považuje za věcně správné.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. listopadu 2010
JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu