Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 4020/2010

U S N E S E N Í

Ing. L. H.,

V. H.,

zastoupenému JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 1, ul. 28. října 1001/3, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2009, č. j. -80, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 6 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. prosince 2008, č. j. -37, uložil žalovanému povinnost vyklidit byt č. 6 o velikosti 3+1 sestávající ze tří pokojů, kuchyně, předsíně a příslušenství, jenž se nachází vpravo od schodiště ve 3. nadzemním podlaží domu č. p. 1648 v P., V., a vyklizený předat žalobkyni do 15 dnů od zajištění náhradního bytu. Dále rozhodl o nákladech řízení.

Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 19. listopadu 2009, č. j. -80, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalobkyně se nevyjádřila.Podle (dále jen „“) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno. Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedenéy jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) pod č. C 5042. Povinnost formulovat právní otázku, kterou by dovolací soud přezkoumal jako otázku zásadního právního významu, dovolatel v dané věci nesplnil, pouze polemizuje se závěry odvolacího soudu. Nadto dovolací soud ani nezjistil, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo v rozporu s judikaturou dovolacího soudu. Naopak ustálená soudní praxe dovodila, že hospodařením se společnou věcí ve smyslu ustanovení obč. zák. se rozumí též užívání nemovitosti; spoluvlastníci i o užívání bytu ve společném domě jedním z nich rozhodují většinou, počítanou podle velikosti podílů. Rozhodne-li tedy většina spoluvlastníků, počítaná podle velikosti spoluvlastnických podílů, o užívání společné nemovitosti, musí menšinový spoluvlastník toto rozhodnutí respektovat; podle takto platně přijatého rozhodnutí se lze domáhat vyklizení spoluvlastníka domu z bytu. K tomu srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. května 1998, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. C 1239 Souboru rozhodnutí.S ohledem na výše uvedené dovolací soud dospěl k závěru, že předpoklady přípustnosti dovolání podle nebyly naplněny. Proto dovolání žalovaného podle věty první a jako nepřípustné odmítl.Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází z toho, že úspěšné žalobkyni náklady, na jejichž náhradu by měla vůči žalovanému právo, nevznikly (, , a ).Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. prosince 2010

JUDr. František B a l á k, v. r. předseda senátu