Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 5145/2009

21

Cdo 5145/2009

ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Ing. V. K.

, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Lakomým, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, Palackého č. 122, za účasti

1) J. K.

, zastoupeného JUDr. Alešem Vídeňským, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravská Ostrava, Sokolská č. 22,

2) Ing. M. L. – K.

, zastoupené Mgr. Jaroslavem Vaškem, advokátem se sídlem ve Frýdku - Místku, Lískovecká č. 2089, o zápis zástavního práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce a dalších účastníků proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. července 2008 č. j. -106, takto:

I. Dovolání účastníků

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce a J. K. podali dne 8.11.2004 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek - Místek, návrh na povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí ve prospěch J. K. podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 20.10.2004, kterou žalobce dal do zástavy své nemovitosti označené jako "objekt tiskárny, postavený na zastavěné ploše číslo parcely 590/10 se zastavěnou plochou č. parcely 590/10 o výměře 539 m

2

, objekt má čp. 1499", a "louka - číslo parcely 590/9 o výměře 4.110 m

2

", které jsou zapsány "na listu vlastnictví číslo 2603 pro katastrální území Frýdlant nad Ostravicích u Katastrálního úřadu ve Frýdku - Místku" ve prospěch pohledávky J. K. podle smlouvy o půjčce ze dne 5.5.1995 a dodatku k této smlouvě č. 1 ze dne 27.9.1995.

Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek - Místek, rozhodnutím ze dne 22.11.2004 č.j. V-5954/04-802 návrh zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce není oprávněn s předmětnými nemovitostmi nakládat, a to s ohledem na usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19. 4. 1999 sp. zn. a na nařízení exekuce usneseními Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 26. 2. 2002 sp. zn. , ze dne 5. 1. 2004 sp. zn. , ze dne 16. 2. 2004 č. j. Nc 6246/2003 a ze dne 7. 7. 2004 č. j. .

Žalobce a A. K. podali dne 8.11.2004 u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek - Místek, návrh na povolení vkladu zástavního práva do katastru nemovitostí ve prospěch A. K. podle smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 20. 10. 2004, kterou žalobce dal do zástavy své nemovitosti označené jako "objekt tiskárny, postavený na zastavěné ploše číslo parcely 590/10 se zastavěnou plochou č. parcely 590/10 o výměře 539 m

2

, objekt má čp. 1499", a "louka - číslo parcely 590/9 o výměře 4.110 m

2

", které jsou zapsány "na listu vlastnictví číslo 2603 pro katastrální území Frýdlant nad Ostravicích u Katastrálního úřadu ve Frýdku - Místku" ve prospěch pohledávky A. K. podle smlouvy o půjčce ze dne 27. 9. 1995.

Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek - Místek, rozhodnutím ze dne 22.11.2004 č.j. V-5955/04-802 návrh zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce není oprávněn s předmětnými nemovitostmi nakládat, a to s ohledem na usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 19.4.1999 sp. zn. a na nařízení exekuce usneseními Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 26.2.2002 sp. zn. , ze dne 5.1.2004 sp. zn. , ze dne 16.2.2004 č. j. Nc 6246/2003 a ze dne 7. 7. 2004 č. j. .

Žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě dne 26.1.2005 se žalobce domáhal, aby oběma těmto návrhům na vklad zástavního práva k uvedeným nemovitostem bylo vyhověno. Uvedl, že nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí ze dne 19. 4. 1999 sp. zn. "nemělo náležitosti stanovené zákonem" a že proto "nemohlo nikdy nabýt právní moci, nemohlo být vykonatelné". Nařízené exekuce dosud nejsou pravomocné, žalobce je považuje za nezákonné, neboť "dobrovolné plnění závazků mu bylo znemožněno porušením jeho ústavních práv, protiústavností a zamezením přístupu k soudu", a závazky v nich obsažené žalobce neuznává, když "prokazatelně a výhradně vznikly pouze v přímé souvislosti s prokázaným nezákonným jednáním orgánů státu - finančních orgánů".

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9.11.2005 č.j. -40 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5.1.2004 sp. zn. , kterým byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného Těšínské papírny, spol. s r.o. proti žalobci ve výši 368.088,26 Kč s příslušenstvím a kterým byl provedením exekuce pověřen soudní exekutor JUDr. Juraj Polák, bylo žalobci doručeno dne 1.3.2004. I když žalobce podal proti tomuto usnesení odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto, byl žalobce při uzavření zástavních smluv ze dne 20.10.2004 omezen "ve smluvní volnosti týkající se věci, která je předmětem právního úkonu", neboť podle ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) nesměl s předmětnými nemovitostmi nakládat "vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku" a právní úkony, kterými porušil tuto povinnost, se považují za neplatné.

Po vyhlášení rozsudku účastnice A. K. dne 27. 2. 2006 zemřela. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 1.6.2007 č.j. -83 rozhodl, že na jejím místě bude pokračováno s její dědičkou Ing. M. L. – K.

K odvolání dalších účastníků Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 7. 2008 č.j. -106 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že ode dne 1.3.2004, kdy bylo žalobci doručeno usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 5.1.2004 sp. zn. o nařízení exekuce, žalobce nemohl "platně uzavřít zástavní smlouvu ohledně předmětných nemovitostí". Žalobce totiž mohl ve smyslu ustanovení (ve znění pozdějších předpisů) nakládat "se svým majetkem pouze tak, že by šlo o běžnou obchodní činnost, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správu majetku"; zástavní smlouva však "takovým nakládáním majetku není", jde o "důležité nakládání s majetkem" a v důsledku porušení povinností uložených ustanovením (ve znění pozdějších předpisů) je zástavní smlouva neplatným právním úkonem.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali žalobce a další účastníci řízení dovolání.

Žalobce ve svém dovolání namítá, že soudy nevzaly v úvahu "zmanipulované soudní řízení o náhradu škody pod sp. zn. soudcem uvedeného okresního soudu a soudci Krajského soudu v Ostravě" a skutečnosti, že "pravomocné rozsudky Krajského soudu v Ostravě pod č.j. -28, a -66 jsou jak pro žalobce a soudy, tj. Okresní soud ve Frýdku - Místku, Krajský soud v Ostravě a Vrchní soud v Olomouci, kterými se prokazuje dlouhodobě nezákonný výkon státní moci vůči žalobci orgány státu, cárem obyčejného papíru, ke kterému soudy prokazatelně vůbec nepřihlíží", a že "jako občan a žalobce ve věci, který dosáhl rozhodnutí soudu ve svůj prospěch, nemůže pravomocná a tudíž i vykonatelná rozhodnutí soudu vymoci na straně sporu, tj. orgánech státu - Ministerstvu financí", přičemž je "nepochybné", že žalobce dne 20.10.2004 uzavřel "na základě nátlaku" zástavních věřitelů J. K. a A. K. zástavní smlouvy. Soudy se dále "nezabývaly otázkou, zda a případně jakým způsobem žalobce mohl ztížit pozici věřitelů v exekučních řízeních" a dovozuje, že "ve své podstatě ani nemohl uzavřenými zástavními smlouvami věřitele ohrozit, případně snížit hodnotu svého nemovitého majetku". Žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oba další účastníci ve svých dovoláních namítají, že zástavní právo slouží k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy, a dovozují, že zřízení zástavního práva "nemá charakter takového nakládání s majetkem povinného, které by ve své podstatě mělo přímý dopad na probíhající exekuční řízení a svém důsledku ohrozit průběh exekuce či uspokojení oprávněných v tomto exekučním řízení". Navrhli, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a aby věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen ""), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a 240 odst. 1 , přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání ( a věta první ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu vydaná v řízení o věcech, o nichž bylo rozhodnuto jiným orgánem, pokud to zákon připouští ( a 236 odst. 1 ).

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy - jak vyplývá z přiměřeného užití Části čtvrté, hlavy třetí ( ) - v ustanovení

Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [ ], jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ], nebo jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [ ].

Žalobce a ostatní účastníci napadají dovoláním rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Podle ustanovení dovolání nejsou přípustná, a to již proto, že ve věci samé nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí, které by bylo odvolacím soudem zrušeno. Dovolání žalobce a ostatních účastníků proti rozsudku odvolacího soudu tedy může být přípustné jen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [ ].

Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil.

Přípustnost dovolání podle ustanovení není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmo uvedených v ustanovení , dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam skutečně má.

V projednávané věci bylo pro její rozhodnutí významné mimo jiné vyřešení právní otázky, zda je zřízení zástavního práva na nemovitostech povinného nakládáním s jeho majetkem, které nesmí (pod sankcí neplatnosti právního úkonu) učinit po doručení usnesení o nařízení exekuce. Protože uvedená právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena a protože její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující), představuje napadený rozsudek odvolacího soudu rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že dovolání žalobce a ostatních účastníků proti rozsudku odvolacího soudu jsou přípustná podle ustanovení

Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení , které provedl bez jednání ( věta první ), Nejvyšší soud ČR dospěl k závěru, že dovolání nejsou opodstatněná.

Podle ustanovení věty první a druhé , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů účinného do dne 31.10.2009 (dále jen "") "po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku" a "právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný".

Zástavní právo slouží - jak se uvádí v ustanovení - k zajištění pohledávky pro případ, že dluh, který jí odpovídá, nebude včas splněn s tím, že v tomto případě lze dosáhnout uspokojení z výtěžku zpeněžení zástavy.

Zástavní právo má především funkci zajišťovací; zabezpečuje pohledávku zástavního věřitele již od okamžiku svého vzniku, vede (motivuje) dlužníka k tomu, aby pohledávku zástavního věřitele dobrovolně splnil, a zástavnímu věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit ze zástavy, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna. Nebyla-li pohledávka zástavního věřitele řádně a včas splněna, uplatní se uhrazovací funkce zástavního práva; zástavní věřitel je oprávněn uspokojit se ze zástavy (z výtěžku zpeněžení zástavy), aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady své pohledávky z majetku dlužníka.

Zástavní právo je právem subsidiárním a akcesorickým. Subsidiarita zástavního práva vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení pohledávky zástavního věřitele, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem. Akcesorickým je zástavní právo v první řadě proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit; jestliže pohledávka, která má být zástavním právem zajištěna, ve skutečnosti platně nevznikla, není tu ani zástavní právo, i kdyby byl jinak právní titul vzniku zástavního práva naplněn. Akcesorita zástavního práva však nemá jen stránku právní, ale také svůj ekonomický znak, spočívající v tom, že zástavní právo nemá svůj vlastní hospodářský účel. Zástavní právo totiž nepůsobí samo o sobě (samostatně), ale slouží - jak již uvedeno výše - k zajištění pohledávky a, nebyla-li pohledávka řádně a včas splněna, k jejímu uhrazení. Získáním a ani působením zajišťovací nebo uhrazovací funkce zástavního práva se majetek zástavního věřitele ve svém výsledku nezvyšuje (nerozmnožuje) a ani se nesnižuje (nezmenšuje) majetek zástavního dlužníka; v majetkové sféře zástavního věřitele a zástavního dlužníka se projevuje tak, že povede (může vést) k uspokojení jeho zajištěné pohledávky. Z hlediska ekonomického akcesorita zástavního práva tedy vyjadřuje skutečnost, že nedochází ke zvýšení (rozmnožení) majetku zástavního věřitele nebo ke snížení (zmenšení) majetku zástavního dlužníka jen následkem toho, že zástavnímu věřiteli poskytuje nárok na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3.5.2006 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 35 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007).

I když se zajištěním pohledávky pomocí zástavního práva majetek zástavního dlužníka nesnižuje (nezmenšuje), nepředstavuje zřízení zástavního práva ani běžnou obchodní činnost (u podnikatelů), ani uspokojování základních životních potřeb, popř. udržování a správy majetku (u ostatních osob). Není totiž nepochybně "běžné" v obchodní činnosti a ani potřebné pro uspokojování základních životních potřeb nebo pro udržování a správu majetku dlužníka, aby věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které mohou být zástavou, byly zatěžovány zástavním právem ve prospěch pohledávek, i kdyby jim odpovídal dluh vlastníka zástavy. Smyslem (účelem) zákazu v nakládání s majetkem je znemožnit povinnému provádět úkony, které by směřovaly k "maření exekuce"; takovým úkonem je také zřízení zástavního práva na nemovitostech, neboť má nepochybně vliv na průběh a výsledek již nařízené exekuce, zejména z pohledu uspokojení oprávněných a jiných věřitelů dlužníka (srov. a ). Nejvyšší soud ČR proto dospěl k závěru, že zřízení zástavního práva na nemovitostech představuje nakládání s majetkem, které povinnému po nařízení exekuce zakazuje ustanovení .

Vzhledem k tomu, že další námitky žalobce obsažené v jeho dovolání zjevně nemají (nemohou mít) význam v projednávané věci, je zřejmé, že rozsudek odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce a ostatních účastníků podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce a ani ostatní účastníci nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2010

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu